Amores perros - Láska je kurva

Příběh jenž sleduje postupně všechny tři "hrdiny". Ukázka lásky v nejkrutější i nejkrásnější podobě. Láska v jednu chvíli štastná se během okamžiku může stát tou nejhorší věcí na světě. Láska je kurva... V tom má film pravdu a každý z daných příběhů se nás snaží přesvědčit. Sledování Octaviova "putování" za svou vysněnou láskou. Jeho cesta vede přes jiné láasky(ke psu, rodině, sám sobě). Toto se mu nakonec stane osudným. Druhý příběh o Valerině a Danielovi. Láska k druhému není někdy tak silná. Láska ke psu, v tomto případě spíše až posedlost, je větší. Poslední El Chivo, jenž zasvětil svůj život jiné lásce než je ta, kterou představují ostatní příběhy. Jeho láska není materiálního původu, ale čistě myšlenková. Jde o jeho vyznání a víru, která ho připravila o dceru, manželku i klidný život. Tyto 3 příběhy nám ukazují neštastnou a nepochopenou lásku, lásku ke zvířeti a lásku ke svým cílům, ideálům a tomu čemu věříme. Láska není vždycky to co by jsme měli chtít a věřit tomu. Prvotina Alejandra Gonzáleze Ińárrita je zklouběním skvělé filmařiny a výborného scénáře. Kamera skvěle zachycuje atmosféru a náladu Mexiko city.Hudba není špatná a skvěle se hodí do prostředí, ale někdy mi chyběli zajímavější motivy. Herci jsou naprsoto dokonalí co se týče věrohodnosti a hrají skvěle. Tento film je hodně drsný, agresivní a předkládá nám všechno chladně a suše. Osobně mě více usadil Iňárrituv jiný filma to 21 gramů, ale obojí je úžasná hra s dějovou - časovou a vyprávěcí linií příběhu. (08.01.2005)

Mexičani mají fakt krutý filmy. Hned od začátku už mě to chytlo a ne že by jsme začali v klidu, ale už mi naskočilo srdce a říkám si: "Panebože, takový tempo." octavio y susana: Zatraceně, tolik psů od krve a hned psí souboj. Alejandro jde na to pěkně z vrchu, ale to se střídá s scénkama s rodinou pohodou a občas se tam připlete bezdomovec s kupou psů. Najednou se, ale tyhle dvě scénky spojí. Překvapila mě scénka, jak si El Chivo (zmíněný bezdomovec) vydělává peníze, tím jeho zabíjením. Výborný záběr na smažící se krev. El Chivo je dobře udělanej, špína za nechtama, mastný vlasy, prostě klasický vandrák, který ale své bydliště má. Rameno je pěknej sviňák a Octavio to ví a tak udělá vše co se dá. A od tá chvíle se mi to začalo líbit ještě víc viz. scénka v samoobsluze. A líbí se mi ta hudba. Šokovala mě, když si to Octavio rozdával s švagrovou a do toho padali scénky, jak mlátí jeho bratra. Úvodní scéna navazuje na závěrečnou. daniel y valeria Klasická love-story. El Chivo mi teď připomíná židovského mafiána. V každé povídce se vše motá kolem psa, kterého Chivo zachrání. Dříve nebo později se museli pohádat a taky se to stalo, ale nečekal jsem, že to bude tak drastický. Je to trošku nudná pvídka, ale ne špatná. El Chivo y maru Už od začátku jsem byl zvědavej, kdo je ta maru. Dozvíme se více o El Chivo. A teď je to spíše humornější povídka. Takže tu máme skoro všechny žánry. Dá se říct, že je boháčem a přesto žije prostým životem. A tady je taky fajn hudba. Vrátíme se k počáteční nehodě. Po které se dostaneme zase k Ramenovi. Pes v každé povídce zničí vztah mezi těmi co se mají opravdu rádi. Alejandro je asi moc nemá rád. Je tam scéna kdy El Chivo čeká před Blockbuster video, kdo kupuje ten časopis se zasměje. Rozhovory mezi Chivou a Luisem Mirandou Solaresem, patří mezi ty nejlepší co jsem viděl za poslední týden. Když si El Chivo dělá osobní higienu a upraví se, vypadá jak novej člověk a taky se jako nový člověk bude chovat. Alejandro González Iñárritu musí být štastný šlověk, když všechny jeho filmy jsou světově uznávané a výborně hodnocené. Těším se na další jeho snímky a přeju mu plno takových filmů. (10.03.2004)

Co všechno dokáže způsobit jeden krvelačný čokl, aneb 2000: Psí odysea. Amores Perros – láska je kurva a život pes. __ Jak už tomu u podobných filmů bývá, život začíná po autohavárii, k ní dojde hned zkraje a v následujících 150 minutách budeme sledovat jeden příběh odehrávající se před ní, jeden odehrávající se po ní a jeden jí rozetnutý. Každé linii je věnován extra prostor a v každé jde o vztah dvou lidí žijících své zbabrané životy. Ve všech jsou lidé toužící po změně, lidé s plány do budoucna, ale jak říká jedna hrdinka „Chceš rozesmát Boha? Naplánuj si život.“ __ Alejandro González Iňárritu se se svými hrdiny nemazlí, hází jim do cesty klády, upírá jim právo na vidinu světlých zítřků, nechává je topit se ve vlastní bezmoci. Alespoň v případě prvních dvou příběhů, se třetím totiž přichází jakési vykoupení, odpuštění a závěr nakonec nevyznívá tak pesimisticky. Ale po dvou hodinách psychického teroru člověka optimistická půlhodinka skutečně moc nevzpruží. __ Amores perros je neobvykle vyprávěn, je plný střihů, prostřihů a nijak neřeší slovo chronologie. Nemyslete si ale, že podobně pojatý snímek musí nutně znamenat „Pulp Fiction po mexicku“. Za celou dobu uvidíte nanejvýš jednu akční scénu, uslyšíte nanejvýš dvě cool hlášky a násilí je zde konáno převážně na bezmocných, přesto zbožňovaných psech, což je pochopitelně nechutné dost, přesto se spíš pozvracíte z hyperaktivní kamery, navozující občas pocit jízdy na horské dráze. Když se to tak vezme, je to hnusný film, ačkoli právě v tom tkví jeho největší síla. Je syrový, špinavý, ušmudlaný, ideální pro deštivý večer. __ Pokud považujete film, který ve vás vyvolá silné emoce, bez ohledu na to zda pozitivní či negativní, za film kvalitní, může se vám tato řetězová reakce pohrom díky své silné zpětné odezvě líbit. Dáváte-li přednost emocím pozitivním, nekažte si tím náladu. 80% Zajímavé komentáře: Melies, Kryšpín, Turiec, Sigurd, tangerine1 (04.08.2006)

Už podle názvu lze usoudit, že tenhle film vypráví a lásce... a o psech. A o lásce ke psům. V první povídce pro svého psa udělá hlavní hrdina to, co by neudělal pro svoji milovanou. V druhé se ústřední dvojice rozhádá (s fatálními důsledky) jenom proto, že se jim ztratil domácí mazlíček. A ve třetí si bezdomovec svého čoklíka zamiluje natolik, že ho nedokáže zastřelit, když mu tenhle čoklík zamorduje oblíbené voříšky. Je to skvěle vyprávěné, povídky střídají atmosféru a všechny složky filmu jsou skvěle vyvážené. Nejslabší mi přišla třetí povídka, zvlášť konec. (19.01.2005)

První povídku považuji za ukázku dokonalého filmového řemesla a Ińárritu pro mě při jejím sledování byl génius, kterému bych s klidem svěřil jakýkoli námět, protože jeho vizuální nápady nebo střídání kontrastů jsou naprosto bez chyby. O to víc pak moje nadšení zvadlo po zbývajících dvou příbězích, které nejsou nějak špatné, jenom na rozdíl od první tolik neznepokojují a zároveň neuchvacují divákovy smysly a spíše se soustředí na postupný psychický vývoj postav. Bohužel většinu času až příliš postupný a téměř zdlouhavý. (04.08.2006)