Leviatan

V Cannes se nedávají ceny za zásluhy a Zvjagincevův scénář si jí zaslouží. Přesně vybalancovává různé žánrové prvky, funguje jako intimní studie i ambiciózní metafora ruské reality. Postava Kolji je postavená přesně tak, aby během filmu nebudila lítost, nicméně jeho poslední slova nakonec zafungují jako připomínka nejhlubší lidské bezmoci. Leviatan je lyrický, vnímavý, vtipný, zkomponovaný s naprostou rozvahou a mistrovským citem pro každý záběr (zrcadlení úvodu a závěru, statické celky krajiny). Práce s rozpadající se architekturou je neokázalá, přitom reflektuje pozvolný hrdinův pád a okoralý systém, který automaticky chrlí paragrafy, velebná slova o pravdě a bohu, aby zakryl pokrytecké opojení mocí. Autority jsou ve skutečnosti podobné bagru, který zlovolně rozbíjí na padrť jistě prohnilý dům obyčejného člověka. Je v tom něco rusky patetického, moralistního, vzletného, krásného a zdrcujícího. A je dobré si uvědomit, že ze Zvjagincevovy strany nejde o nějaké ušlechtilé a bezvýznamné umělecké gesto, ale o odvážný čin, který zřejmě ovlivní přinejmenším jeho filmařskou kariéru v Rusku. [100%] (09.07.2014)

Naprosto perfekcionisticky vystavěné a natočené drama (a taky obdivuhodně tematicky komplexní - politický, rodinný a spirituální film v jednom), ale osobně mi to, podobně jako většina Zvjagincevových filmů, nedává kromě oné na odiv vystavené povrchové špičkové kvality nic moc navíc. Je to celé příliš chtěné, to je to slovo, trčí z toho plán, skoro jako bych za těmi obrazy viděl prosvítající storyboard s číslováním a mnoha pomocnýma šipkama. (a trochu jsem z toho, zejména v pojetí postav, cítil Balabanova) (09.07.2014)

Kvalitní drama, kde ale víte, že se to všechno totálně zkurví. Po všech stránkách ale perfektně odvedená práce. Ruský jazyk a herci působí hodně osvěžujícím dojmem. Vyzdvihl bych krásnou přírodu, ale nejlepší je stejně kolik tam toho vychlastaj. Exování vodky z dvoudecky je naprosto běžná záležitost a takhle tam jedou všechny postavy celej film. (04.04.2017)

Leviatana otevírá a uzavírá epická hudba jak z nějakého temného fantasy, takže jsem na začátku měl pocit, že mě čeká něco velkého, a na konci, že mi něco velkého zřejmě uniklo. Ten film nejspíš sugestivně zobrazuje realitu v Rusku, ale nepřijde mi, že by to dělal zvlášť nápaditě nebo zajímavě. Když vidím tu záplavu pětek, trochu se bojím, jestli to není moje chyba - asi tomu dám někdy druhý pokus, on v tom festivalovém shonu někdy člověk vypíná. (16.07.2014)

V Návratu se šetřil na Vyhoštění, v Jeleně se šetřil na Leviatan. Zvjagincevova filmografie vypadá dichotomicky: Návrat byl spirituální jen tak mimochodem, Vyhoštění už bylo okázalou encyklopedií Tarkovského. A zatímco v jádru Jeleny stojí v kontextu vnějšího světa relativně malý konflikt, Leviatan už je prostornější, rozvrstevnější analýzou (nejen) ruského stavu věcí. Leviatan je filmem nesmírně ambiciózním, jehož skutečnou významovou hodnotu si možná uvědomíme až po několika letech (kdybych parafrázoval Pašu, tak nemáme kinematografickej odstup). Jen škoda, že Zvjagincev leckdy vykrádá i sám sebe. Jestli se jedná o uvědomělé sebecitace, ponechám stranou. Tak či tak, některé kompozice jsou pořád výborné a připomínají to, čím Zvjagincev začal. (12.10.2014)