Leviatan

Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljaď, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný. (27.02.2015)

Ruský film, ruská kinematografie hraného filmu nabírá sílu a dech a nabývá kvality, kterou se pyšnila v osmdesátých letech (VĚRA, VČERA BYLA JEŠTĚ VÁLKA). To je asi to to nejpodstatnější, co toto pozoruhodné dílo s sebou přináší pro českého diváka, pro nějž jsou Rusko a ruská kultura dnes značně vzdálenými pojmy. To další naznačují úvodní titulky: film byl natočen s finanční podporou ruského ministerstva kultury a byl s to dosáhnout na další finanční zdroje dostupné v současné ruské společnosti. Neméně významné je i to ostatní: intenzita ran, které byly zasazeny ruské společnosti v průběhu minulého století, ať už šlo o první světovou či občanskou válku, kolektivizaci, velký teror, vyvražďování důstojnického sboru, krvavé oběti Velké vlastenecké války nebo ztráty utrpěné následnou poválečnou politických procesů a jejich reziduí, která přetrvala i konec komunistického režimu. To všechno se zrcadlí jako v kapce vody v pobřežním přímořském městě (Archangelská nebo Murmaňská oblast ?). V tomto ohledu LEVIATAN připomíná neméně slavné POKÁNÍ Tengize Abuladzeho (1984). Soudobé Rusko (zhruba před 10 lety podle mladistvé čtyřicátnické Putinovy fotografie v starostově kanceláři - pokud jsem si to dobře zapamatoval) tu je představeno - v kontextu dalších děl ruské kinematografie - jako struktura v pohybu. Podsvětní praktiky, spojované nebo spojitelné s bývalými příslušníky KGB, tu jsou jsou jen "naznačeny" se srozumitelností, která až nápadně připomíná své italské příbuzné. Obojakost pravoslavné církve, stejné jako společnost, o níž se opírá, je vyvažována postupně nastupující vládou práva: hlavní hrdina, podle všeho nevinně obviněný z vraždy, které se nedopustil, dostává trest 15-20 let, v ruských poměrech a kontextech neuvěřitelně mírný. Jiný moment přináší scéna z oslavy narozenin: terčem poloopilých slavících se stávají obrazy ruských státníků takřka bez rozdílu, i když u věci jsou policejní úředníci. Podobných momentů zachycujících momenty sporé putinovské prosperity a klíčící demokracie (dnes již minulé působením sankcí tř. svobodného světa) bychom ve filmu našli více. Jakoby nezúčastněný scénář, kamera, která se doslova mazlí s ruskou severoevropskou krajinou, nečernobílé postavy (bratr hlavního hrdiny, ale i jeho synovec a trpící švagrová-macecha) a pozoruhodné herecké výkony, to jsou kvality díla, jež se zdaleka nevyčerpávají kvalitním scénářem. Rusko, které LEVIATAN představuje, je zemí nanejvýš evropskou. A k Evropě směřující, byť s hrudí, která je pokryta ranami a z jejíž tváře dodneška cítíme bolest nezapomenuté a stále přítomné minulosti. (09.02.2015)

Postavenie+vplyv+korupcia+peniaze=starosta Vadim VERSUS rodina+syn+druhá manželka+vzdor=Kolya... Jeden chce vyštvať toho druhého,používa také páky,že sa absolútne neštíti ničoho a bez akejkoľvek hanby sa ide pomodliť do svätého chrámu...Vyštvať ho chce z pozemku,na ktorom chce stavať za každých okolností,na začiatku príde Kolya vyzdvihnúť svojho priateľa,advokáta Dima,aby pritlačil na starostu,použil proti nemu v rámci práva prostriedky,ktorými by tohoto skorumpovaného najvyššieho predstaviteľa donútil rezignovať! Týmito vecami sa zaoberá prvá polovica filmu,Dmitriy sa stretáva s Vadimom a diskutujú s nenávisťou,ale najmä starosta intenzívne premýšľa ako sa ho iniciatívne zbaviť? Totiž pekná,atraktívna Lilya,t.j manželka Kolyu zahýba práve s Dmitriym,jedného dňa na pikniku to prepukne,vyfasuje nakladačku od Kolyu,a aby toho nebolo málo,výprask ho čaká aj od starostových kumpánoch... Po tomto akte to ide s Lilyov dolu z kopca,a táto žena volí dobrovoľný odchod z tohoto sveta skokom z útesu do mora,z tejto samovraždy obvinia Kolyu,lebo svedkovia na pikniku počuli ako sa jej vyhrážal,že ju zabije... Divák,samozrejme dobre vie,že Kolya by nebol schopný vykonať tento ohavný čin. To,kto ju zhodil,alebo či skočila sama sa divák nedozvie,len si môže myslieť,že má v tom prsty starosta,aby zabil dve muchy jednou ránou a Kolya vyfasoval natvrdo 15 rokov! Jeho syn Roman ešte nie je plnoletý,tak je zverený do opatrovníctva ich najlepších priateľov:policajta a robotníčky... Tento zložitý,nenávistný,komplikovaný ruský film je úplne jednoduchý na pochopenie,ale zložitý na reálny predobraz,keby sa to stalo naozaj vám? Pesimistický film,ktorý diváka zovrie od začiatku do samého konca,bez vydýchnutia a záverečné titulky alebo posledná scéna v kostole je dostatočným ponaučením tejto skorumpovanej hnusnej spoločnosti! (10.02.2015)

Výborný film, který si právem zaslouží nominaci na Oscara v sekci zahraniční film. Kruté severské drama o (ne)vymahatelnosti práva. Takový příběh se bohužel může odehrát v jakékoliv zemi a stát se téměř komukoliv. Přistihla jsem se, jak u filmu nevěřícně kroutím hlavou, co vše se může stát a přesto si člověk uvědomuje, že "tak to bohužel často chodí"... (31.12.2014)

Už jsme skoro na konci, a tak můžu zhodnotit, že filmová sezóna 2014 se mi docela líbila. Hodně filmů mě zaujalo, ze spousty jsem byla dokonce nadšená, ale pořád mi NĚCO chybělo. Spousta dobrých komiksů, parádních scifi i artovějších kousků, ale stále ve mě hlodal červík, že to přece nemůže být všechno. A pak přišel ON, TEN film, o němž jsem do té doby měla jen mlhavé představy, vystoupil z hlubin v celé své kráse, bezútěšnosti, inspirativnosti, s elegancí biblického monstra, vynořil se Leviatan. Ohromující svou stopáží, zároveň vyprávějící obyčejný lidský příběh. Ponoukající k zamyšlení, aniž by při sledování nudil. Hýřící fotogenickými záběry, aniž by přerostly v samoúčelné kameramanské cvičení. P.S. Ruské filmy zjevně podléhají tvrdé cenzuře, když se společensko - kritický snímek s proticírkevním vyzněním, ve kterém visí hlavnímu padouchovi Putin na zdi, natočí za přispění státních peněz. (01.12.2014)