Leviatan

Leviatan je velmi kvalitní drama, ale přesto jsem si od něj sliboval ještě o něco drtivější podívanou, zřejmě kvůli vzpomínce na režisérův Návrat a také velmi kladným ohlasům. A asi to bylo také o tom mém očekávání, že se bude příběh vyvíjet trochu jinak, a to ve smyslu stupňujícího se starostova teroru. Na což také svým způsobem došlo, ale všechny grázlovy podrazy byly tak nějak rozmělněny do 140ti minutového dramatu jedné nefungující rodiny. Prostříhat některé scény a jít přímočařeji k jádru věci, to mi asi chybělo na této jinak pocitově silné záležitosti (i když i ty emoce mohly být u diváka navozovány lépe, což bylo částečně znemožňováno faktem, že hlavním postavám nebylo tak jednoduché hned fandit, člověk si k nim musel nejprve najít cestu). Mnohými zmiňovaný humor tu byl, ale dost černý, šibeniční, až z něho člověku moc do smíchu nebylo. Tak či tak, Leviatan nabízí silný příběh o nerovném boji jedince proti mocným, který rozhodně stojí za zhlédnutí, i když vám z něj bude na konci dost hořko (a u soudních scén či bagru v akci se zase bude cítit maximálně bezmocně). Za mě to budou solidní 4*. (22.02.2015)

Neuvěřitelný film. Do kina jsem na něj vyrazil kvůli mé náklonnosti k ruským filmům a kvůli tomu, že dosud chovám v paměti, jak mě před lety ve Varech zasáhl režisérův starší snímek VYHOŠTĚNÍ (och, ještě dodnes si na ten film občas vzpomenu, ačkoli od doby, kdy jsem ho viděl, už uplynulo více než 7 let). Těžko z hlavy lovit slova pro vystižení pocitů, které ve mě tento oduševnělý film vyvolal, ale zcela jistě nepochybuji o tom, že je to čistá filmová krása, která mě bezmezně oslovila a nenávratně pohltila - finální bezútěšné záběry budu z hlavy dostávat jen těžko. Takto zdrcující dopad na mě asi naposledy měl Kim Ki-dukův film PIETA, který se mi pravidelně ve vzpomínkách vrací jako těžký sen. Chodit do kina na takovéto filmy je v mém případě možné jen jednou za čas, protože mi dost narušují psychiku - i jednou za rok je možná příliš často. Toto je film, který si není radno pouštět za střízliva (nebo možná jen není dobrý nápad lézt do kina na ruské filmy, vyvolává-li ve vás každé ruské slovo nekončící příval slz). UPDATE 3. 4. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, doslova jsem si užíval nádhernou kameru, lokace, hudbu a herectví všech zúčastněných - hlavně čtyřka Maďanov + Vdovičenkov + Serebrjakov + Ljadova je bez chyby. Film je zajímavý i kvůli okolnostem kolem jeho uvedení do kin, protože dostal státní dotaci a současně rozzlobil ruského ministra kultury Vladimira Medinského, který prý už připravuje legislativu, která má kritickým filmařům zkomplikovat život. (V té souvislosti stojí za zmínku, že si pozorný divák může v jednom záběru všimnout nápisu "Pussy Riot" v televizi, kterou sleduje Kolja, což zcela jistě není náhoda, ale tvůrčí záměr). Coby člověk, který je nyní kompletně obeznámený se Zvjagincevovou režijní filmografí, vnímám mezi jednotlivými snímky tohoto tvůrce zajímavé souvislosti. Především ženské postavy Zvjagincevových filmů stojí za pozonost - často předčasně tragicky umírají (LEVIATAN, VYHOŠTĚNÍ), nebo vraždí (JELENA), a skoro nikdy nejsou kladné. Každopádně se moc těším na jeho další filmy, protože ten ruský chlapík umí točit jako nikdy jiný - a mě to nesmírně oslovuje. (15.11.2014)

Film s tak bezvýchodným koncem, jakých se vidí málo. Člověk proti byrokracii a zkorumpovaným úřadům a pokrytectví církve, která ještě říká těm ožebračeným, jak mají nést svůj úděl s hrdostí jako Jób (kterého bůh na výzvu ďábla připravil o všechno, aby jej otestoval, zda mu zůstane v srdci věrný). Zkrátka téma, které je nám bytostně vzdálené a neznámé a musíme za ním jezdit až do cizokrajného Ruska což :). Co je na filmu lidské a sympatické je to, že postavy jsou představeny komplexně, ne jako jednorozměrné figury, a tak hlavní hrdina Kolja není zrovna učebnicový typ filmového hrdiny, pije, občas se hádá se ženou, přesto však má v sobě kus lidskosti a schopnosti poznávat pravdu a přetvářku. Zato starosta je bezcharakterní hajzl Bobligova typu, který si dary církvi hojí své svědomí. A církev tomu všemu žehná, káže o Ježíšově pravdě, dává chléb prasatům a prasata popům. A nad tím vším je vystaven chrám boží pravdy. Jak bych si přál, aby jej Kolja po vzoru svého amerického předobrazu srovnal se zemí buldozerem, učinil konec tomu falešnému světu plnému řečí bible a řečí paragrafů formálně právního státu. A přesto všechno se v té beznaději našly i oživující střípky humoru. "Nějaké současné bys tam neměl?" - "Ještě nemáme historický odstup." (29.11.2014)

Casting musel probíhat asi nějak - máte rád vodku? Zahrajte nám opilost. Jestli se takhle v rusku chlastá běžně, tak se nedivím, že jsou tam schopný všeho. Film má poměrně dobrou myšlenku, ale na to jak je dlouhý, působí díky nekonečným záběrům spíše prázdně. Leviatan je hlavně pro náročnější diváky, kteří nemají problém s trpělivostí. Tohle je přesně ten film, o kterém můžu říct, že je natočený s citem a všechno zapadá do sebe. Herecká nebo umělecká hodnota, mě bohužel v tomto případě až tolik nezajímá, když jsem se při sledování moc nebavil. (03.09.2015)

Atmosférické, autentické, presvedčivé... ruské. Na Leviatana by sa robila zlá paródia, lebo tvorcovia narábajú s vecami typickými pre Rusov tak svojsky, že to samo osebe pôsobí parodicky (alkohol, korupcia, byrokracia, zbrane, Lenin). Ak by som Leviatana omylom videl v noci v televízii, asi by som pri ňom vydržal do konca a nenudil sa. No Dosť by som sa čudoval, že ma to baví a na konci by som uznal, že to bolo zaujímavé, kvalitné a dobré a Lilja dole bez tomu len a len prospela (škoda, že tam nečupela ešte aspoň dve hodiny). Hlavne by som ale asi uznal, že ruské filmy ozaj, ozaj, ozaj nie sú mojou šálkou kávy. (05.01.2017)