Leviatan

A pak že se tady u nás máme špatně .... Pohled do velké ruské duše, znamená pro dnešního běžného diváka, který je napumpovaný Hollywoodem docela solidní šok. Takhle nějak totiž vypadá život, takhle nějak se chovají běžní lidé a přesně takhle funguje dnešní systém. "Ty žádná práva nemáš, neměls a mít nebudeš." 70% (03.04.2015)

Zvjagincevův stylisticky nejumírněnější film. Po Jeleně se zkrátka tvorba ruského velikána posunula jiným směrem - už nejde o okázalou poctu Tarkovskému jako ve Vyhoštění nebo vyprávění obrazem jako v Návratu, ale spíše klasicky snímaný konverzační (velko)film s prvky černého humoru, který vedle sebe staví intimní rozmluvy postav utopené ve vodce a epické výjevy drsné nehostinné krajiny zachycující nevyhnutelný proud času. To, co se odehrává mezi nimi, je metafora ruské společnosti, vykreslující bezbranného jedince v boji proti všemocnému mocenskému aparátu, tentokrát však (pro mě) nerozvedena do uspokojující všeobjímající, existenciální roviny. (09.07.2014)

Doteraz som nevidel nič od Zvjaginceva, takže som bol pred Leviatanom bez predsudkov. Zo začiatku som bol príjemne prekvapený, pretože ruské reálie boli zobrazené presne, i keď v nekonečne dlhých a často aj prázdnych záberoch. Neskôr mi však začala prekážať diskontinuita rozprávania, ktorú som pripisoval opitému strihačovi (pretože tej vodky vo filme bolo tak neuveriteľne veľa, že musela ostať aj pre tvorivý kolektív). Takže z pôvodne zamýšľaných štyroch hviezdičiek ostali obligátne tri a v pamäti mi ostane iba scéna na policajnej staniciu a búranie Kojlovho domu. Ale keď som si pozrel film opakovane, ostalo mi v pamäti viac scén, ocenil som atmosféru a pridal hviezdičku. (16.06.2015)

Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljaď, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný. (27.02.2015)

Je to veľmi komplikované hodnotiť tento film. Aspoň pre mňa. Na jednej strane ide o veľmi silný, veľmi kreatívny a veľmi iný film. Európska kinematografia je proste iná, než americká. V prvom rade je tu veľmi dobrý výber hercov, veľmi dobre stvárnený príbeh a vynikajúco stvárnená hlavná myšlienka. Myslím si, že záverečná polhodina je skutočne to, kde film vyplnie veľmi efektívne a všetko čo sa budovalo zanechá hlboký dojem. Moje problémy plynuli najmä asi zo začiatku filmu, kedy som sa jemne nevedel orientovať a strácal som sa. Ale postupne to zapadne. Spôsob akým sudkyňa rozpráva je neskutočne komický. To sú neni ani čiarky ani bodky, len čítať čítať čítať čitať. Vadim je ako záporák nesympatický jak šlak, a človek aj chce aby prehral, len bohužiaľ je príliš mocný. Mám ale pocit, že to potom jemne pretiahli a zašli moc ďaleko. Jedno čo ešte poviem je, že keď hodí pohár o stenu a nerozbije sa, predstavil som si Pelíšky a je vidno, že v nerozbitnosti sa súdruhovia zlepšili. Leviathana som si veľmi užil, mal dobré dramatické momenty, mal aj trošku komédie a všetko je to veľmi silné. Stojí za to si pozrieť. (09.03.2015)