Leviatan

Famózní vyvrcholení zápletky. Bohatý muž si nebere servítky a bere to, co nepatří chudému, snad životem prokletému. Když už má prohráno vše, obrací se štěstěna na něho s úsměvem, už to vypadá na krásné vítězství, když v tom opět zasáhne znenadání blesk se všemi pohromami toho ruského mužika. Grandiózní vystupňovaný příběh. (10.10.2020)

V Cannes se nedávají ceny za zásluhy a Zvjagincevův scénář si jí zaslouží. Přesně vybalancovává různé žánrové prvky, funguje jako intimní studie i ambiciózní metafora ruské reality. Postava Kolji je postavená přesně tak, aby během filmu nebudila lítost, nicméně jeho poslední slova nakonec zafungují jako připomínka nejhlubší lidské bezmoci. Leviatan je lyrický, vnímavý, vtipný, zkomponovaný s naprostou rozvahou a mistrovským citem pro každý záběr (zrcadlení úvodu a závěru, statické celky krajiny). Práce s rozpadající se architekturou je neokázalá, přitom reflektuje pozvolný hrdinův pád a okoralý systém, který automaticky chrlí paragrafy, velebná slova o pravdě a bohu, aby zakryl pokrytecké opojení mocí. Autority jsou ve skutečnosti podobné bagru, který zlovolně rozbíjí na padrť jistě prohnilý dům obyčejného člověka. Je v tom něco rusky patetického, moralistního, vzletného, krásného a zdrcujícího. A je dobré si uvědomit, že ze Zvjagincevovy strany nejde o nějaké ušlechtilé a bezvýznamné umělecké gesto, ale o odvážný čin, který zřejmě ovlivní přinejmenším jeho filmařskou kariéru v Rusku. [100%] (09.07.2014)

Dúfam, že Kolja im tam ten kostolík pre vrchnosť podpáli. Ale nechcem byť zlá, tak len konštatujem, že dostával od života teda pekné údery, plus údery od mocných, ktorí majú v rukách bohatstvo, moc a silu a pravda a spravodlivosť je vždy na ich strane. Tak to bolo, je a bude, kým bude svet svetom. Bohužiaľ. Výborne natočená dráma. (23.10.2015)

Leviatan je podle bible vodní příšera (stará velryba), tvor jež vzbuzuje strach a je považován za představitele chaosu. V knize žalmů je pak psáno: " Bůh vzal pak zpět vodu a zničil mořské monstrum Leviatana, aby mohl přetvořit Zemi k obrazu svému." Zvjagincev vzal tuto větu a velmi zajímavě, ba přímo překvapivě ji interpretoval...jen jsem trochu zklamaná, že jsem neměla prostor si k odpovědím dojít sama. Že by si Zvjagincev pod vlivem chaosu prostředí, kde žije, přestával věřit? (07.10.2014)

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci. (12.07.2014)