Divočina

Wild je fajn film, který se snaží říct něco, co před ním už řekli (a mnohem lépe) jiné filmy (Into the Wild) a pokud mám být hodně upřímný, tak Reese je sice zlatíčko, ale nominace na Oscara je trošičku mimo… V téhle roli si umím představit jakoukoliv jinou herečku, Reese do téhle role nepřinesla nic, co by mě donutilo říct, že tohle nemohl zahrát někdo jiný. Naštěstí film není nudný a skončí tam, kde už začne trošku nudit, takže nemůžu říct, že bych byl zklamán. Jak jsem koneckonců napsal na začátku mého komentáře, tohle je fajn film. Nic víc, nic míň. 70 %. (14.04.2015)

Reese Witherspoon si rozhodla připomenout své ambicióznější začátky a vrátit se do doby, než se rozmělnila v průměrných komerčních komediích. Bohužel na můj vkus je to předvídatelný a z psychologického a dramatického hlediska nepříliš zajímavý kousek. Marně si vzpomínám, kdy mi naposledy byly tak protivné flashbacky, které dokonale rozbíjely vyprávění. Bez nich bych patrně nadělil alibistické tři hvězdičky - takhle to ani na ně nevytáhnu. Celkový dojem: 45 %. (18.11.2017)

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)

Cherylina púť k sebaodpusteniu a k hľadaniu pokoja pre divokú ženskú dušu. Autobiografická skúsenosť, vďaka ktorej sa dostane tam, kam chce a to na dno svojich možností a vrchol svojho poznania. Je pravda,že už tu bolo dosť podobných a lepších pokusov podať hraničné životné príbehy ( In to the wild, 127 hours), nepamätám si však žiaden ženský príbeh. A tu ho máme. S Reese a na dve hodiny. (05.05.2015)

Dva důvody proč si tyhle spirituální odysey typu Wild nebo Into The Wild pustit. Strhující příroda a duševní očista, nebo přinejmenším psychologická drobnokresba hlavní postavy plná názorů, postojů a zkušeností, které jdou do přímé konfrontace s otázkou zda je to či ono rozhodnutí dobré nebo špatné. S trochou fantazie se tam v některých pasážích každý alespoň na chvíli najde. Tvůrci to totiž udělali mazaně a pro jistotu tam dali v podstatě všechny negativní modelové situace, které se člověku mohou od útlého věku stát (otec tyran, nemoc, chudoba, drogy apod.). Wild je méně psychedelic a více klade důraz na rodinu, vztahy a formování toho, co by člověk měl v životě mít/nemít a čemu by měl přikládat priority. Reese přesvědčivá a hudebně solidně zvládnuté. Jen to, jak už to tak bývá, nejde pod kůži jak by mělo, jelikož přes všechnu tu krev a pot je to pořád jenom pohádka na dobrou noc, nebo spíš dobré ráno. (16.11.2015)