Indický šátek

Velmi zdařilá detektivka ala Deset malých černoušků, která navíc obsahuje slušnou dávku ironie (kumulovanou zvláštně v postavě Bonwita); divák si chvílemi není jistý, zda jsou některé scény myšleny vážně nebo parodicky. A já osobně bych se možná bavil ještě více, kdyby se mi při sledování podařilo dříve naladit na způsob humoru. Navíc jsem díky Indickému šátku pochopil, odkud se vzal nejeden z prvků připomínaných ve Vraždě na večeři. Úsměvný konec už je jen pouhou třešničkou na dortu tohoto zdařilého 4*-vého počinu. (13.04.2013)

Klasická černobílá detektivka okořeněná černým humorem s černými rukavicemi a pavoukem, kterej vypadal jako černej, protože byl černobílej. A "Castlepool" Eddi Arent byl opět skvělým tydýtem a má černé vlasy. Indický šátek sám byl zřejmě barevný, jak už to v Indii bývá, ale tady byl překvapivě světle šedý, čímž mě trochu zklamal, čekal jsem ho černý, naštěstí to zachránil Klaus Kinski, protože měl zase černou duši a nemračte se, tu tam měli všichni, čili možná byl vrahem, možná nebyl.. Černá je prostě dobrá, jak zpívá gypsypunková kapela Černý pes. Detektivka na kterou bych patrně nenarazil nebýt záliby v černých románech páně darkrobyka a díky za tip. (17.12.2013)

Po smrti starého pána se v jeho sídle schází dědicové, mezi sebou povětšinou znesváření. Aby mohla být závěť přečtena a vstoupit v platnost, musí nejprve pozůstalí spolu v onom domě strávit šest dní a šest nocí. Dům je starý a skrývá množství tajných chodeb, k tomu se velmi pokazí počasí a skupinka dědiců je tak odříznutá od světa. A první vražda na sebe nenechá dlouho čekat... Velmi snadno předvídatelný příběh, ale také zábavný, i díky kratší délce filmu tu není čas na odpočinek, mrtvých přibývá, neustále se něco děje. Komu se příběh líbil, tomu mohu doporučit další filmy s podobným námětem, a sice Cat and the Canary z roku 1927 a jeho dva remaky, první a druhý. (16.04.2010)

Pěkně pitoreskní, vražedný spektákl. Je otázkou, zda je to vůbec detektivka. Velký detektiv zcela chybí, ten samozvaný má pramalé úspěchy, všichni podezřelí jsou mu postupně mordováni a vraha nakonec eliminuje věrný psík . K tomu všechny ty romantické kulisy-staré sídlo, tajné chodby. Spíše ještě morytát s názvuky gotického románu než detektivka. Tomu nakonec odpovídá i zpracování, které snad i v roce 1963 muselo vypadat staromilsky, spíše jako film z let čtyřicátých. Právě to však přispívá ke kouzlu tohoto filmu, podobnému kouzlu očtených sešitků brakové četby nalezené v kufru po dědečkovi. . Přitom je celý příběh tvůrci samými trochu shazován-komickými vložkami Eddiho „Motýlkáře“ Arenta jako ultrakorektního britského sluhy a konec konců i samotným závěrem. Prostě celý film se vůbec netváří vážně, sám se prezentuje jako krvavé pimprlové divadlo. Pěkné obsazení rolí staré lady a jejího šíleného syna, potěší i Klaus Kinski. K dokonalosti opravdu chybí, jak zde uvedl Mariin, lepší „kráska v nesnázích“ a lepší „velký klaďas“. (04.07.2010)

Ať již wallaceovky točil kdokoliv, výsledky byli skoro vždycky stejné. Příběhy mají dost často stejnou strukturu (zámek, dědictví, tajemný vrah), podobné obsazení i naprosto nepadnoucí hudbu Petera Thomase. Přesto musím uznat, že se mi tato adaptace líbila více, než Tajemný mnich, nejspíše kvůli téměř stoprocentní natáčení v ateliéru, kde se dá tak krásně kouzlit s atmosférou. (28.04.2010)