Co s láskou

Ľahnúť si v lete vonku na deku a pozorovať nočnú oblohu. A rozmýšľať nad zmyslom života a nad svojou úlohou na tomto svete. Hlavný hrdina to teda nemal ľahké. Rodina ktorá ho mala milovať sa správala ako parta arogantných skapatých potratov. Zo začiatku som nechápal hlavnú hrdinku(Amandu) čo to stvára ale neskôr som pochopil. Tá ako prvá zbadala to čo iný nevideli. Príbeh je to krásny a ukazuje nie len silu lásky, ale aj silu dobrého srdca. Ale ako sa vraví stará láska nehrdzavie. Dôležité je odpustiť najprv sebe a potom to už ide ... A ten koniec. Dawson dal svojej láske Amande ten najkrajší darček ako mohol dať... (24.01.2015)

SPOILER ,,Možno kráčam po predom určenej ceste,aj ked ju zatiaľ nevidím".Cesty Božie sú nevyspytateľné.V závere to pochopíte a všetko bude dávať perfektný zmysel,ale ešte predtým..Už ma ruka svrbela napísať,aby prestali s tými Sparksovými spracovaniami kníh,ale to by nesmel prísť ten dramatický zlom zhruba v polovici filmu,ktorý ako novináry zvyknú s obľubou vravievať ,,vyraziť dych" ba naopak,takéto príbehy si zaslúžia filmové spracovania.Toto je to najlepšie od Sparksa a od doby Zápisníka jednej lásky.Urobil nádhernú bodku za príbehom - neznížil sa k čistému happyendu,lebo tak sa ani reálny život nekončí a nedoprial Amande kúsok životného šťastia v podobe muža,ktorého milovala celý život. Žiadne - žijú spolu až do smrti.Nikdy to nie je čierne alebo biele, ale má to rôzne odtiene sivej.Odporúčam aj tomu najzarytejšiemu odporcovi romantiky.Dramatický,dojemný príbeh zo štipkou mystiky.Poctivé 4 hviezdy. (09.04.2015)

Nikdy jsem nic neměl proti sladké filmové romantice, pokud není laciná nebo sterilní. Co s láskou je lehce nadprůměrné romantické drama, které výborně plní účel, pro který bylo stvořeno a nehraje si na vrcholné umění, přestože je obdařeno kvalitní režií, ucházejícím scénářem a sympatickým obsazením. Zahřát u srdce či vymáčknout z oka nějakou tu slzu také dokáže, dokázalo si mě získat, i když občas se to s tím sentimentem trochu přehání – nemám problém tuto romanci ocenit patřičným počtem hvězd, emočně výžívná spokojenost. Liana Liberato kouzelná. (14.03.2015)

Na tomto romantickém dramatu si cením především toho, že těch zápletek a zvratů je tam víc, takže se to celkově nedá predikovat úplně od začátku. Za mě osobně lepší než The Notebook od stejného autora. Na rozdíl od Notebooku se tady jednak dá mnohem víc sžít s postavami a přitom to není taková trapárna a druhak je to film drsnější a nebojí se odvážnějších záběrů. (17.05.2015)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)