Co s láskou

Od Notebooku mám pocit, že každý Sparksov film je o tom istom. Mladí ľudia sa zaľúbia ale vždy je tu nejaká prekážka, lebo ona je z lepšej vrstvy ako on.. ale po rokoch si nájdu k sebe nejakým zázrakom cestu. Ale to neznamená, že môžu byť len tak spolu, stále je tu nejaká prekážka. Rozmýšľam - je toto možné v skutočnom živote? Asi pokiaľ nezažijem neuverím. Notebook bol prvý s takouto dejovou zápletkou, jemu som to ešte brala (a predsa len, kto by nežral Rayna a Rachel, však boli dokonalí!), ale aby bola táto zápletka v každom druhom Sparksovom filme, to nie (a áno, uvedomujem si, že filmy sú na motívy kníh). (07.08.2015)

Tolik jsem potřebovala už nějaký sladký filmový zákusek, že jsem šla hned za Sparksem, kde je to jasné, ale zase né tolik, jak by jste si mysleli. Dramédii to dokonale splnilo a Dawson je můj nový objev nebo jsem si ho nikde nevšimla. Tohle není pohádka pro tvrďáky, ale pro romantiky, kteří ten hnusnej svět kolem potřebují občas prosladit něčím takovým jako je film Co s láskou. No řekněte, co s láskou, která je někdy tak vzdálená, neuskutečnitelná..............to už se přibližuje malinko k reálu nebo se mýlím? (13.09.2016)

Literárnu tvorbu Nicholasa Sparksa síce nepoznám a s najväčšou pravdepodobnosťou ani nikdy poznať nebudem, no súdiac podľa filmových adaptácii to s ňou asi ktovie ako mimoriadne nebude. Jednoducho typická červená knižnica so snáď všetkými romantickými klišé aké existujú a ešte aj s pár navyše. Filmová podoba nemohla dopadnúť inak, tobôž nie s takýmto priemerným režisérom. Best of Me tak pôsobí ako film natočený podľa príručky pre začínajúcich režisérov, edícia romantický film pre všetkých. Uznávam, že samotný príbeh môže fungovať v knižnej podobe a jeho záver som zase až tak nečakal, no Michael Hoffman ho podáva tých najobohranejším možným spôsobom. Čiže zase iba ďalší pár, ktorý sa do seba zamiluje po jednom rozhovore, nemajú nič spoločné, on pochádza z problémovej rodiny, ale je to chlapec s dobrým srdcom, ona zase z bohatej rodiny, ale nechce viesť život bohatej dcérenky. Jednoducho láska ako hrom, láska u priehľadne čistého jazera, láska na slnečnými lúčmi zaliatej veži, láska pomedzi kvapky letného dažďa, láska na starej verande, láska na vŕzgajúcich hojdačkách, láska v lese kde pomedzi stromy svietia lúče mesiaca a to všetko zabalené do žiarivých, preexponovaných farieb s neustálymi zamilovanými pohľadmi. Stačí si predstaviť to najväčšie klišé aké si v romantickom filme viete predstaviť a v Best of Me ho zaručene nájdete, každé a jedno. Ani jedna scéna nepôsobí prirodzene a všetky situácie sú nasilu vyhrotené len aby sa dopracovalo k nejakému konfliktu, ktorý sa pochopiteľne v závere premení na absolútne prvoplánovú emočnú žmýkačku bez opodstatnenia (aj keď v kútiku duše priznávam, že úplne posledná scéna so synom je celkom silná, no je to ten najprevarenejší twist za poriadne dlhú dobu). Nemám nič proti romantickým filmom, ale na každý žáner sa musí s citom, tak ako v horore nemôžu striekať v kuse iba hektolitre krvi, v akčnom filme nemôže byť bez zastavenia jedna dlhá dvojhodinová prestrelka, ani v romantickom filme nemôže všetok ten „med“ priam tiecť z obrazovky. A Best of Me je iba jeden veľký gýč, ktorý sa takmer nedá zniesť. Viem si predstaviť, že s iným režisérom by sa z toho dal spraviť celkom osudový príbeh napriek časom, v takejto podobe však nič iné než neskutočná hromada klišé. CELKOVO: 2* (4/10) (12.08.2015)

Tak zase jednou žánrová odbočka.Prostě mě to obsazení lákalo,a až do devadesátý minuty příběhu naprosto perfektní,romantika protknutá flashbakama o dvacet let zpátky,který fungovaly jako koření toho filmu,a zabránili,aby ten film byl přeslazený jednotvárný nic.Jenže pak to nabralo už spíš růžový směry,a ten dementně nepravděpodobnej konec tomu nasadil korunku.Suma sumárum se fakt na víc jak tři hvězdy nedostanu,i přesto,že to zprvu vypadalo na plnou palbu.60%. (31.07.2015)

Takový je prostě Nicholas Sparks. Buď to berme, nebo se vyhněme zatraceně velkým obloukem. Dědula nejprve vyprázdní pušku do auta gaunerů, aby za pár okamžiků držel v ruce kytici rudých růží a vyprávěl o lásce k zesnulé ženě. Když jde do tuhého, vymyslí Sparks neskutečnou pytlovinu (závěr u železničního přejezdu a vzápětí tu s „šokujícím“ odhalením). Dospělé verze pronášejí zásadní věty o lásce a obětování. To je prostě Sparks. Ona a on. Ona z dobře situované rodiny, chystajíc se na práva. On o vysoké škole neuvažuje, ač by rád, jeho rodina je však postrachem okolí. Fušuje do drog a moc nechápe, proč synáček furt listuje v knihách. On je trochu nesmělý, nicméně nevadí, když jednou otěže převezme ona. Láska jako trám. U jezera, na zahradě, na střeše domu, na věži, v dešti, prostě všude. Jak to s ní dopadne, se dozvíme později. Začneme totiž rozplétat dvě časové linie. Jednu ze studentských let, druhou ze současnosti, kdy se oba dlouhé roky odloučení milenci sejdou u vypořádání závěti právě onoho děduly s kyticí. Postavy zasněně hledí do krajiny, sedí na houpačkách, polehávají v rozkvetlých zahradách, jsou dokonale upravené a zabalené v teplých barvách. Prostě dělají vše, co by rádo dělalo 95% náctiletých, ale nikdy se jim to nepoštěstí. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Tedy bez závěrečných zhruba pětadvaceti minut, kdy už to nedají ani ty nejuslzenější a nejnaivnější povahy. Prostě celé je to průhledné, jako když Jarda Jágr tvrdí, že reprezentační dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne. A my pochopíme, že sledujeme jen dobře obsazenou (dámy Michelle Monaghan a Liana Liberato vypadají dobře, James Marsden mě vždycky bavil a Australan Luke Bracey je kombinací Heathe Ledgera, Paľa Habery a Josepha Gordon-Levitta) a slušně zaplacenou adaptaci pásové červené knihovny. A režírující Michael Hoffman (Báječný den) se nikdy neprodere ani do druhé filmové ligy. Ale abych to upřesnil, zklamaný nejsem, mám, co jsem čekal, jen velká škoda mizerných, předvídatelných a pitomých posledních minut. (02.05.2015)