Pí

U Darrena je nádherná věc, že u každého jeho filmu je jasně vidět jeho rukopis. Π je na tom stejně. Pomalu se rozvíjející příběh, začátky docela v pohodě. V polovině filmu už začíná režisér tlačit na pilu a člověk již tuší, že jde všechno do háje. No a pak je tu samozřejmě, pro Darrena typický, dechberoucí konec, jenž nedá spát ještě dlouho. Prvotina vůbec nezklamala, černobílé schéma snímku dodává ještě větší dávku deprese a bezmoci... kamera zážitek pouze umocňuje. (20.01.2008)

Hodně ambiciózní prvotina, která podle mě ne náhodou hodně připomíná první snímek Davida Lynche, Mazací hlavu. Osamělý mladý muž žijící v odosobnělém městě plném nástrah, které ho nechápe a které nemůže pochopit on. Aronofsky však svůj psychický horor staví na světě čísel, který je neprohlédnutelný pro obyčejného člověka, ale pro nadaného člověka představuje svůdnou leč smrtelnou past, která nakonec dohání mozek k šílenství. Nejvíc na mě zapůsobila postava Maxova mentora Sola. "Zadrž. Musíš se uklidnit. Přicházíš o rozum. Vydechni si. Poslouchej se. Spojuješ chybu mého počítače s jakýsimi náboženskými bláboly. Když budeš chtít ve světě najít číslo 216, najdeš ho kdekoliv. 216 kroků od rohu ulice k tvému bytu. 216 sekund strávené jízdou výtahem. Když se na něco upneš, přestaneš vnímat všechno ostatní a uvidíš to něco všude." Moc mi neseděla poslední "konspirativní" část filmu, která v mých očích předešlou temnou meditativní atmosféru hodně shodila. Vizuálně skutečně zajímavé. 70% (21.03.2007)

(1001) Začínám mít pocit, že Aronofsky by dokázal zfilmovat i recept na rajskou polévku tak, že bych se celou dobu neodvážila hnout od obrazovky, že bych jenom šokovaně zírala, jak tam cpou olej, cibuli, mouku, protlak, vývar, bujon, jak to solí a sladí, a stejně až by na konci ukázali kouřící talíř s hotovým pokrmem, stejně bych nevěřila, že je něco takového možno připravit. A kolem by se zdvíhaly pěsti, skandujíce: "Tohle není rajská, to není rajská! Rajská se musí přecedit od cibule! A kdo tam nedá rýži, ten je rouhač!" A v povzdálí by se seskupovali hubení lidé, drželi talíře vděčně v dlouhých prstech, do nosů chytali tu svádivou vůni a s posvátnou bázní šepotali: "To je ale polívečka!" --- Podobnost s Mazací hlavou je až zarážející, jenže od té doby se spirála trochu zatočila. --- Dodatek 2018: Řekl jsem ví Bůh, ne výbuch! (Famózní soundtrack.) (05.01.2009)

3,141592... A to nám učitelka ve škole tvrdila, že matematika je zábava - jak dokazuje Aronofsky v této stylizované jízdě, tak lhala, jelikož matika je těžké psycho. Hodně Lynchovský snímek a ať již se trefí do vašeho vkusu či ne, tak ve vás rozhodně zanechá silný dojem. Především díky výjimečně navozené atmosféře paranoii (či jak to pojmenovat). Divácký zážitek sice není až tak intenzivní po celou stopáž, ale v hlavě vám bude Pi strašit hodně dlouho. Asi tak dlouho, jako by vám trvalo říci celé znění Ludolfova čísla. (23.07.2006)

Konečne chápem prečo sú všetci z Aronofskeho mimo. Prvé čo musím povedať, že myšlienkovo tento film nie je ničím novátorský a deduško Pythagoras zo Samu mi to určite dosvedčí. Aronofsky tu dosť mystifikuje štýlom Da Vinciho kódu, čo mne osobne dosť vadí, ale túto maličkosť prevalcuje originalita formy a (zase to používam v súvislosti s Aronofskym) invenčnosť réžie. Trochu mi vadí zistenie, že "sypacie scény" sú robené presne v štýle neskoršieho Requiem, čo môže budiť dojem že sa pán režisér trochu vykráda. Nahradí to ale výborná kamera, strih a hlavne soundtrack, lebo také elektronické orgie som už dávno nepočul. Skutočne to ale Aronofsky odpálil až v Requiem for a dream. 8/10 (30.10.2005)