Yves Saint Laurent

Osobně jsem byla s filmem velice spokojena a myslím si, že i francouzové. Ve světě módy se nevyznám, znám sice pár jmen a modelů, ale to ani pro tento film není tak stěžejní. Ve snímku je podle mě to nejdůležitější - hloubka. Pierre Niney jako YSL byl skvělý, Gallienne jako jeho věrný partner také a o vše ostatní se postaraly démoni, které měl YSL v hlavě. Ukázka vzestupu a pádu, rodiných hodnot a trochu té politiky. Film, ač to zní nejspíš zvláštně - je hodně depresivní a těžký. Jak mohl svět vidět on a přitom dokázat tvořit takové umění, které ovlivnilo celý svět - vždycky na to umělci nějakým způsobem doplatí. YSL si prošel mnoho období - ať už kulturními, tak životními a od každého podle mého názoru ochutnal něco...Všechno to je tu znázorněné a YSL nebojoval jen se svými démony, ale také s přátely, o které přicházel. Já byla spokojena a na začátek o zájem o módu mi to stačilo :) (17.08.2014)

Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% (26.03.2014)

YSL byl vykroucený, afektovaný buzík, co hodně fetoval, souložil a občas taky něco úžasného navrhl.. O moc víc se z tohoto těžce průměrného životopisného filmu nedozvíme. Jedinou pikantní věcí je, že vypráví o životě slavného člověka - kdyby to byl příběh vymyšlený, nebavil by nejspíš vůbec nikoho, protože nemá žádný vývoj, příběh ani pointu. Některá podle mě zásadní místa v životě YSL film pomíjí (první výtvor nebo posledních asi 20 let života), naopak se vyžívá v ukazování každodenních hádek, večírků a podobně. A bohužel kvůli tomu působí konvenčně a nezajímavě. Jako takové okénko do života muže, co na obrovské terase s výhledem na Triumfální oblouk pije koktejly, ale stále není šťastný. No jo, ale co já s tím? (08.05.2014)

Chcete snobárnu a nakonec stejně zase skončíte v háemku. YSL rozhodně není haute couture filmu a je biografická konfekce, co neurazí, ale v módě taky moc dlouho nebude. Film vypadá hezky (to věci z řetězců taky), ale není ničím nový (to věci od YSL byly). Má prapodivně useknutý konec a kdybychom pominuli sentimentální Bergéovy vzpomínky, tak nám tu chybí i nějaké city. Paradoxně příběh jednoho z největších návrhářů a zároveň magorů je emocionálně placatý, i když tu létají vázy a YSL se hroutí ve vojenským cvokhausu. Snímek bojuje se stejným problémem jako nedávno Chanel. Chcete postavit pomník někomu, kdo nám vlez do šatníků (ano skoro nám všem díky kopírování práce designérů), ale nejste dostatečně kreativní, abyste ho předčili. Z toho důvodu YSL nemůže zaujmout víc než film o spisovateli, nebo třeba továrníkovi, to je jedno. Nevím, nakolik do natáčení vstupovali majitelé značky (divil bych se, kdyby nechali filmařům volnou ruku, protože tohle je prostě reklamní záležitost), ale možná z toho důvodu, aby se někdo neurazil, aby se udrželo dobré jméno domu, to prostě není boom. A když YSL vymyslel dámský kostým, nebo ušil Mondriana, tak to hurá prostě bylo. (03.04.2014)

Yves Saint Laurent je ne zrovna extra poutavým a bombastickým životopisným počinem z francouzské filmografie, ale dokáže posloužit na odreagování a pokoukání na zajímavé kolekce z doby, kdy móda teprve začínala mít smysl. V čele jsou tu samí sympatičtí a krásní herci a příběh se uchyluje každou chvíli do jiného zákoutí Yvesova života, ukazuje nám jeho vrcholy a pády, jeho sexualitu, drogové úlety a nakonec i nešťastný osud. Film scénáristicky nejde vůbec do hloubky, jen zachycuje to a tamto, kuk sem, kuk tam a na srdceryvné vyprávění se tu nedostává. Škoda nevyužitého námětu. (08.07.2014)