Teorie všeho

O soundtracku: Není ničím překvapivý a ani nemohl. Jako životopisný film mapující osud skutečného génia útočí bez výhrad pomocí soundtracku na sentiment. Scény první milostné jiskry, polibku, ale i nemoci jsou doprovozeny teskným piánem, jehož melodie snad může připomínat mystický novověký bál, jako ve skladbě Domestic Pressures. Tklivé tóny klavíru ovšem nejsou jediným, co Jóhann Jóhannsson použil k ataku na naše emoce. Vyjma komorních houslí, které s piánem tvoří klasickou kombinaci u sentimentálních snímků, je tu i kytara. Něžné vybrnkávání je důkazem, jak perfektně se může tento jindy energický nástroj snoubit s těmi melodickými jako klavír či housle (Forces of Attraction). Teorie všeho se může pyšnit precizně vybraným soundtrackem, bez něhož by se film propadl ještě o třídu níže. Jóhannsson sám prohlásil, že pokud hraje čas ve filmu velkou roli, i soundtrack musí být timeless (nadčasový). Povedlo se mu to? Možná ano, možná ne. Ve snímku ovšem zazní i jiné melodie, než od něj. A dost možná také díky epilogové hudbě od Cinematic Orchestra jsou závěrečné titulky smyslnějším zážitkem, než zbytek filmu. Nejlepší soundtrack z filmu: Arrival of the Birds. 60 % (10.05.2015)

Jméno Stephen Hawking a celý jeho příběh je slavný po celém světě, navíc je to příběh velice emotivní a zajímavý. Poměrně nováčkovský a nezkušený režisér jej ale skvěle zvládl přeformulovat na velká plátna. Nechybí postupné vykreslování života, které se nezastavuje, ani příliš dlouze, ani příliš krátce, navíc s výborně vyměřenou dávkou humoru. Velký obdiv patří hlavnímu představiteli Eddiemu Redmaynovi, který si zaslouženě odnesl Oscara. /80%/ (Kino - Prom.) (04.04.2015)

Je to už dlouho, co jsem svým dětem koupila knížku Jirkův tajný klíč k vesmíru. Tehdy jsem ani netušila, že je jejím autorem světoznámýbritský vědec, ale pojetí knihy nás uchvátilo. K totmuto živopisnému dílku bych měla nějaké výhrady, ale nakonec je převálcoval famózní herecký výkon Eddieho Redmaynea. (08.03.2019)

Životopisná dramata jsou často o nudných přepisech života jedné legendy a jednom brilantním hereckém výkonu (Walk the Line, Ray, Kinsey, Capote, Edith Piaf, Frida). Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Naopak, za fyzickou proměnu si zaslouží oba palce nahoru. Je patrné, jak pečlivě se připravoval, jak musel trávit čas s nemocnými, jak odkoukal jejich chování, mimiku, řeč těla. Rutinní, přímočaré, nekomplikované. Takové jsou mnohdy životopisné filmy. I Theory of Everything některými neduhy trpí, výsledek naštěstí není utahanou skládačkou několika dat. Osudy teoretického fyzika Stephena Hawkinga jsou sice nekonfliktní a místy uhlazenou story o několika zásadních milnících života britského vědce, na druhou stranu i poměrně osobitým sdělením, ve kterém nechybějí hmatatelné emoce (pomáhá jim výtečná hudba Jóhanna Jóhannssona). A to hlavně díky onemocnění, kterým Stephen trpí. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského mužstva, měl chuť se vzdělávat, právě objevoval nový vztah, když však na univerzitě v Cambridge ztratil rovnováhu a upadl. Bylo mu 21 let a verdikt zněl jasně: maximálně dva až tři roky života. Potíže s běžnými činnostmi, postupně zakopávání, svalové křeče, problémy s polykáním. V závěru úplná paralyzace, výživa, umělé dýchání. Mozek však pracuje dál. Až v průběhu filmu mi došlo (nic jsem o něm předtím nečetl, přilákala mě Felicity Jones – mimochodem znovu velmi přesvědčivá - momentálně s nominací na Zlatý glóbus), že jde o onemocnění ALS, které na okamžik pobláznilo smetánku v podobě polévání se ledovou vodou. Ale to už je tak trochu jiný příběh. 70% (27.12.2014)

Teorie všeho je stále můj favorit v klání mezi Oscarovými nominacemi. I přesto jsem ale od filmu čekala trošku víc. Myslím, že největší problém celého filmu tkvěl v absenci veškerých dat, které by nám vysvětlili o kolik let se film posunul. Dozvíme se, že se začíná v roce 1963 a zbytek nic. Připadá mi, že pokud se na film nedívá nějaký odborník na Stephena Hawkinga, tak z toho prostě nepozná, kolik let v jejich životě sledujeme. Oba navíc vypadali v průběhu filmu přibližně stejně staře jako na začátku, což mě osobně dost mátlo, vzhledem k tomu, že jejich děti mezitím vyrostli. Ale, na druhou stranu se mi film opravdu líbil. Eddie Redmayne byl vskutku naprosto přesvědčivý a dokonce mám pocit, že bych jeho výkon označila za vůbec nejlepší výkon co jsem kdy ve filmu viděla. Oscara dostane naprosto oprávněně. 4* (01.02.2015)