Teorie všeho

Drámy nie sú môj štýl, romantické sa dajú, ale životopisné už vôbec nie. Tiež som si pokladal otázku, prečo to vlastne idem pozerať. Vlastne kvôli tomu, že tento filmík mal na Oscaroch dosť ocenení. Tak som si povedal, že prečo nie. Ron Howard natočil dobrý životopisný film (Čista duša), ktorý ma bavil. Skúsil som šťastie, pri niečo neznámom (áno neznámom, o Hawkingovii viem len to, že je slávny). A musím povedať, že aj keď som fandil na Oscaroch Benedictovi Cumberbatchovi za Imitation Game, ani Eddie Redmayne to nezahral zle. Celý film je celkom slušne zostrihaný, takže nuda pri dvoch hodinách a pri celkom zaujímavom príbehu sa nedostaví. Síce ma nedojal, tak ako by mal a tak ako si tvorcovia predstavovali, ale buď sa im to nepodarilo, alebo som skratka tvrdý chlap. Asi to druhé. Určite to druhé a niečo aj s toho prvého. Inak okrem samotného filmu a baví aj samotný soundtrack. Ten považujem nie len za veľmi dobrý, ale aj hlavne ako jeden z výrazných kladou filmu. No najlepšia skladba nepochádza od Jóhanna Jóhannssona (Arrival Of The Birds). Oblúbený soundtrack: Jóhann Jóhannsson - Cambridge, 1963, A Game Of Croquet, Forces Of Attraction. The Cinematic Orchestra - Arrival Of The Birds, Transformation. 80% - 4* (15.06.2015)

Brilantní životopisné drama, hezky po britsku decentní ve zveličování ústřední postavy, kterou máme navzdory nepopiratelné genialitě a smutnému fyzickému postižení možnost vnímat coby citlivého, vtipného a láskyplného člověka. A hlavně máme po celé dvě hodiny příležitost naplno pociťovat nesmírnou sílu a upřímnost vztahu, který navzdory menším konfliktům mezi hlavními protagonisty panuje. A Eddie Redmayne si svého Oscara více než zasloužil, neboť podává naprosto úžasný výkon. Podruhé mi sice film, kromě svého formálního mistrovství, asi nic moc nenabídne, ale tohle je zkrátka kvalitní práce, která se musí cenit.. (26.02.2015)

Stephen Hawking je rozhodně velká osobnost a minimálně snímek Hawking s Benedictem Cumberbatchem jeho těžký životní úděl zpracoval výborně. Tento film však Hawkinga sleduje pohledem jeho ženy, tudíž se nadšenci do fyziky nedozví prakticky nic z jeho teorií. Ve výsledku tak zůstává slzopudné drama o tom. jak je láska ženy silnější než jakákoliv nemoc (ačkoliv nakonec dojde k rozvodu). Redmayne není špatný, ale na Oskara to nebylo. (18.12.2015)

Životopisná dramata jsou často o nudných přepisech života jedné legendy a jednom brilantním hereckém výkonu (Walk the Line, Ray, Kinsey, Capote, Edith Piaf, Frida). Eddie Redmayne se sakra snažil, aby jeho ztvárnění člověka s nevyléčitelnou chorobou nevyznělo prázdně, ba dokonce urážlivě. Naopak, za fyzickou proměnu si zaslouží oba palce nahoru. Je patrné, jak pečlivě se připravoval, jak musel trávit čas s nemocnými, jak odkoukal jejich chování, mimiku, řeč těla. Rutinní, přímočaré, nekomplikované. Takové jsou mnohdy životopisné filmy. I Theory of Everything některými neduhy trpí, výsledek naštěstí není utahanou skládačkou několika dat. Osudy teoretického fyzika Stephena Hawkinga jsou sice nekonfliktní a místy uhlazenou story o několika zásadních milnících života britského vědce, na druhou stranu i poměrně osobitým sdělením, ve kterém nechybějí hmatatelné emoce (pomáhá jim výtečná hudba Jóhanna Jóhannssona). A to hlavně díky onemocnění, kterým Stephen trpí. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského mužstva, měl chuť se vzdělávat, právě objevoval nový vztah, když však na univerzitě v Cambridge ztratil rovnováhu a upadl. Bylo mu 21 let a verdikt zněl jasně: maximálně dva až tři roky života. Potíže s běžnými činnostmi, postupně zakopávání, svalové křeče, problémy s polykáním. V závěru úplná paralyzace, výživa, umělé dýchání. Mozek však pracuje dál. Až v průběhu filmu mi došlo (nic jsem o něm předtím nečetl, přilákala mě Felicity Jones – mimochodem znovu velmi přesvědčivá - momentálně s nominací na Zlatý glóbus), že jde o onemocnění ALS, které na okamžik pobláznilo smetánku v podobě polévání se ledovou vodou. Ale to už je tak trochu jiný příběh. 70% (27.12.2014)

Teorie všeho je stále můj favorit v klání mezi Oscarovými nominacemi. I přesto jsem ale od filmu čekala trošku víc. Myslím, že největší problém celého filmu tkvěl v absenci veškerých dat, které by nám vysvětlili o kolik let se film posunul. Dozvíme se, že se začíná v roce 1963 a zbytek nic. Připadá mi, že pokud se na film nedívá nějaký odborník na Stephena Hawkinga, tak z toho prostě nepozná, kolik let v jejich životě sledujeme. Oba navíc vypadali v průběhu filmu přibližně stejně staře jako na začátku, což mě osobně dost mátlo, vzhledem k tomu, že jejich děti mezitím vyrostli. Ale, na druhou stranu se mi film opravdu líbil. Eddie Redmayne byl vskutku naprosto přesvědčivý a dokonce mám pocit, že bych jeho výkon označila za vůbec nejlepší výkon co jsem kdy ve filmu viděla. Oscara dostane naprosto oprávněně. 4* (01.02.2015)