Old Man and the World
Storočie Miroslava Zikmunda
Režie:
Petr HorkýScénář:
Petr HorkýKamera:
Pavel OtevřelHrají:
Miroslav Zikmund, Miroslav Zikmund (a.z.), Jiří Hanzelka (a.z.), Miroslav Sáva Zikmund, Petr Horký, Ludvík Vaculík, Kryštof Hádek (vypravěč) (více)Obsahy(1)
Životopisný film Století Miroslava Zikmunda přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků, narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB byl označen jako „nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti". Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty, seznámil se s Gagarinem i Hillarym. Zažil nástup demokracie a „všemocného" kapitalismu... Vydejme se napříč dějinami a nechme si vyprávět příběh minulého století prostřednictvím muže, který jej zažil... (Bioscop)
(více)Videa (1)
Recenze (115)
Krásný dokument, především díky osobě Miroslava Zikmunda a působivých dobových záběrů. Trochu mi vadilo to, že si tvůrci nedali práci a nesladili podobně i své současné, jimi natočené záběry. Ty jsou vizuálně dosti obyčejné a nezajímavé, což je škoda, jelikož taková osobnost, jakou je Miroslav Zikmund, by si něco podobného zasloužila. Nevím proč většina dokumentárních filmařů žije v představě, že dokument je jen a pouze o obsahu. Není. 8/10 ()
Celkem citlivě a poutavě natočená zpověď výjimečného člověka. Podpořená zajímavými dobovými záběru a pěknou melancholickou hudbou. Škoda, že jsem se víc nedozvěděl o druhém členu slavné dvojice. To je ale asi v pořádku. Přeci jen už v názvu je jasné, kdo má být hlavní "hvězda" filmu. Nutno dodat smutná hvězda. Aspoň pro mě. Když jsem viděl syna Miroslava Zikmunda, tak mě zabolelo u srdce. "Mladý" Miroslav na mě působil unavenějším dojmem než jeho o třicet let starší otec. Možná se mýlím, ale viděl jsem smutného a osamělého člověka. V tu chvíli jsem si uvědomil, že bych vyměnil všechna dobrodružství, slávu, úspěchy a neuvěřitelnou vitalitu v 95 letech za to, aby moje dítě bylo ke stáru šťastné a mělo svoji vlastní rodinu. ()
Velkolepé vzdání pocty tomuto slavnému československému cestovateli, který s Hanzelkou projel v temných dobách totality pořádný kus světa. Stále jsem si říkal, jaktože mohli tak jezdit a nebyli za to tehdejším režimem perzekuováni. I nejen tuto otázku mi tento dokument zodpověděl. Zároveň mi ale sám ukázal, že perzekuováni byli, nýbrž kvůli prosbě, aby odjeli tanky z ČSSR roku 1968. Dokument se nezabývá pouze cestami, mezi kterými mě nejvíc překvapilo přenocování na jedné z egyptských pyramid. Velká část je věnována tomu, co tu bylo po vítězném únoru a především, jak bylo s dvojicí Hanzelka a Zikmund nakládáno po roce 1968. Ovšem kolik toho samotný Zikmund zažil ukazuje již samotný úvod dokumentu, kdy si přesně pamatuje, co dělal v den, kdy byl spáchán atentát na Heydricha a byl očitým svědkem s K. H. Frankem po druhé světové válce. Bylo to dlouhé století Miroslava Zikmunda, který stovku přežil a jak sám odpověděl, zda to bylo šťastné či nešťastné století: "Je to podle úhlu pohledu". Celý dokument je plný spoustou archivních záběrů, záběrů z jejich filmů, ukázek jejich knih a fotografií. Podle mě vynikající dokument. [1768. hodnocení, 84. komentář, 85%] ()
Opravdu veliké překvapení a údiv - takový výraz na mé tváři byste spatřili po odchodu z kina po tomto nádherném dokumentu. Jsem moc rád, že jsem si tento snímek nenechal v kině ujít. Vůbec jsem nečekal, že mě tak moc nadchne. Pan Zikmund je opravdu vřelý, příjemný a nesmírně sympatický člověk, který se hrozně krásně poslouchá a u jeho vyprávění bych nejspíše vydržel sedět celé dny. Obou pánů - jak Zikmunda tak i pana Hanzelky - si opravdu velice vážím za to, co v té době plné kapitalismu, komunismu a vůbec celého toho režimu a všeho okolo, dokázali. Za tak málo peněz, s nepředstavitelně zastaralým vybavením (počínaje auty a konče fotoaparáty). Je mi moc líto, že částečně nemám čas a částečně nemám náturu (nejsem knihomol a číst mě moc nebaví) na to, abych si přečetl některou z jejich knih, ale pevně věřím, že až budu starší (i kdyby to mělo být třeba až v důchodu), tak si alespoň některé z jejich knižních děl přečtu. Velcí hrdinové a cestovatelé, ke kterým mám velký respekt a obdiv. ()
Galerie (27)
Photo © Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně
Zajímavosti (4)
- Miroslav Zikmund zpočátku neměl o natáčení tohoto dokumentu zájem. Teprve když mu režisér Petr Horký vysvětlil, o co se bude jednat, souhlasil. (Terva)
- Film se natáčel 3 a půl roku. (M.B)
- Petr Horký od začátku chtěl, aby dokument završovala písnička od Radúzy, která by dokument nějakým způsobem pocitově shrnula. To, co mu postupně nabízela, bohužel atmosférou neodpovídalo jeho představám. Když se s ní přišel do studia rozloučit v době, když už vrcholili dokončovací práce na dokumentu, zahrála mu ještě jednu píseň a on věděl, že je to ona. Jen díky nasazení lidí kolem filmu a práce ve studiu se to stihlo na poslední chvíli. (sator)
Související novinky
Zemřel Miroslav Zikmund
Ve požehnaném věku 102 let nás opustil známý český cestovatel, spisovatel a dokumentarista Miroslav Zikmund, jehož životní pouť byla nerozlučně spojena s kolegou Jiřím Hanzelkou (*1920 - †2003). V… (více)
Best Film Fest 2014
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 11. do 17. prosince tohoto roku Best Film Fest, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé… (více)
Jako malej kluk jsem se vždycky těšil na léto až pojedu na chalupu do jedný vesnice v jižních Čechách. Pod střechou jsem moc nepobyl, za to venku jsme se s klukama vyblbli. Kradli ovoce ze sadu, chytali na černo ryby, stavěli bunkry, škádlili holky, hráli fotbal a rozbíjeli okna. Bylo celkem jedno jestli svítí sluníčko, prší nebo bylo hnusně, pravda někdy jsem nepřišel domů sám, ale doprovázelo mě bahno a prach, ale hadice se studenou vodou byla v rámci mé spartanské výchovy dostačující řešení. Občas jsem dostal celodenního zaracha, to třeba když jsem domu přišel celej od asfaltu a babička pro naši hru na asfaltéry nenašla dostatečné pochopení. Samozřejmě jsem v chalupě trpěl jako zvíře, ale jen do tý doby, než jsem objevil knihovnu a v ní krásný starý vydání knížek pana Hanzelky a pana Zikmunda. Na tu chvíli, kdy jsem tu knížku poprvé otevřel a uviděl první obrázek nikdy nezapomenu, protože jsem se okamžitě ocitnul v jiným světě. Bylo to krásné živé čtení, po každý kapitole jsem zavřel oči a představoval jsem si v těch dalekých a neznámých zemí sám sebe. Od tý doby kdykoli slyším jméno Hanzelka a Zikmund si mě vybaví tenhle moment, vybaví se mě daleké země a dobrodružství, vybaví se mě ta jiskra v oku babičky, když mě o panu Hanzelkovi a panu Zikmundovi vyprávěla u ohně při opejkání buřtů v teplých letních večerech. Proto když jsem se dověděl, že se na září chystá premiéra dokumentu o panu Zikmundovi, měl jsem v tom, co chci vidět jasno.Aby byl dokument dobrý, musí mít kvalitní téma, informační hodnotu a nesmí nudit. To všechno tento dokument má, jenže Století Miroslava Zikmunda má ještě něco navíc, je děláno z velkou láskou a respektem a to je cítit z každého záběru. Nečekejte žádný dobrodružný cestopis i když záběrům a fotografiím z dalekých končin se nevyhneme (fotografie z vrcholu pyramid jsou neskutečný ). V tomhle dokumentu nám pan Zikmund dává srdce na dlani. Vypráví nám o svém životě, o svém vztahu s panem Hanzelkou, o své rodině, o tom jak se na jeho životě podepsali komouši, samozřejmě i o cestování a deníčkování a vypráví poutavě, a hlavně zcela upřímně. Když se pan Zikmund divá do kamery, tak člověk v jeho očích vidí upřímnost, poctivost, radost i bolest. Některé vyprávění pana Zikmunda je zábavné, jiné dojemné. Petr Horký nedělal tento dokument kvůli svýmu egu, ale aby dal prostor člověku, který si svůj dokument zaslouží. Rovnice H + Z ovlivnila drtivou většinu současných českých cestovatelů, mnoho otevřených dušiček naučila respektu k cizím kulturám a ukazovala nám čechům krásný, pestrý svět v době, kdy nám komouši dopřávali jen nekonečnou šeď fádnosti. Vím, že pan Zikmund můj komentář nikdy nebude číst, protože jeho domeček je plný knížek a krásných obrázků a pro technologickej blevajz v něm není místo, ale i tak. Přeji Vám pan Zikmunde pevný zdraví, spousty důvodu k radosti a moc děkuji za ty krásný chvíle nad vašima knížkama, které mě naučily snít, poznávat, respektovat a díky kterým jsem pochopil, že skutečná hodnota je umět poznat sám sebe a pro takové poznání je cestování ten nejlepší recept. () (méně) (více)