Partyzán

Nelituju, že jsem Partyzána viděl, zároveň jsem rád, že mám svou dávku artu pro leden splněnou. Před shlédnutím je dobré počítat s několika věcmi. Nedozvíte se, proč partyzán dělá to, co dělá. Nedozvíte se nic o minulosti kohokoli, vztahy jsou načrtnuté velmi po povrchu, stejně tak fungování komunity nebo vnějšího světa. Partyzán se může odehrávat na Ukrajině stejně dobře, jako v paralelní dystopické minulosti /současnosti /budoucnosti /postapo budoucnosti, popř v alternativním vesmíru. Celé to stojí na Casselovi, který je výborný, ostatní mu zdařile přihrávají. Působivě je vystavěné prostředí, škoda, že se více "akce" neodehrává za zdmi komunity. Najít takhle bizarní exteriéry muselo dát práci, mohly být zakomponovány více. Celkově vzato, první polovina mě bavila hodně, spousta dobrých nápadů, atmosféra a očekávání. V druhé polovině zjistíte, že už to bude v zásadě pouze totéž, se všemi klady a zápory první půlky. Přesto, že závěr nic neobjasní a nikam film moc neposune, stačilo mi to. Lehké doporučení pro ty, kteří přibližně ví, do čeho jdou. (27.01.2016)

Originální námět je stále vzácnější úkaz. Tady se to myslim povedlo. Když se navíc přidá Vincent a sympatický klučina v hlavní roli... První projekce 50. KVIFF již jsem absolvoval ( a nakonec jedna z nejlepších ). P.S. Po roční přestávce mi tahle projekce připomněla ty drobné radosti, co člověk zažívá ve Varech: velký sál sám o sobě, sympatická delegace, která přiletí přes půl planety včetně bezprostředního klučiny a herečky, pro který je to první role, aplaus pro mistra pokladače mikrofonu pana Folprechta... (13.07.2015)

50. KVIFF - První film na filmovém festivalu, který jsem viděl. To už samo o sobě znamená hodně a především asi to, že na něj nikdy nezapomenu. Za to ale nemůže jenom samotný fakt prvního viděného filmu na festivalu, jako spíš samotný příběh, který mě během okamžiku vhodil do nějakého nejistého meziprostředí toho nejhoršího panelákova, kterého byste si v "civilizovaném" světě snad jenom dokázali na zlomek vteřiny představit. No a v tomto prostředí má hlavní roli Vincent Cassel, který byl naprosto skvělej, ale opět předvedl roli, která nikomu za žádných okolností nemůže být sympatická. Tudíž jeho klasika a já opět marně budu čekat dál, jestli se někdy vůbec dočkám. Partyzán nicméně otevřel hodně zajímavé téma a uzavřel ho přesně v tu chvíli, kdy jsem se nad tím vším začal zamýšlet. Výborný film, ale na mě možná až moc depresivní. I když...jak se to vezme. (05.07.2015)

Vypadá to, že jsem narazil na brilantně natočený film, který se ovšem tak nějak nerozvinul. Pokud to byl účel a měl se rozvinout jen v divákově hlavě, povedlo se. Partyzán je drama o izolované komunitě několika žen s malými dětmi a jediné mužské, zato hlavní postavě ztvárněné suverénním, až hypnotickým Vincentem Casselem. Zoufale pomalé tempo ovšem Partyzána neprodá, rozdílová je zde nádherně zasněná pohádková hudba, která ve mně vyvolávala dojem, že každou chvíli odněkud vyleze zlý skřítek a bude všechny strašit. Na celovečerní režijní debut artová paráda a za obsazení klučiny Jeremyho Chabriela líbat ruce, jinak se jsem trošičku nudil. (08.11.2015)

Jedním z rysů současného "artového" filmu je schopnost podívat se na známou věc z neznámého úhlu. A právě o tento úhel jde, pod tímto úhlem směřuje výsledný vektor ke svému cíli. A tento úhel můžeme stanovit jen tehdy, známe-li jeho výchozí bod, působiště. Je to harémové stádo s dominantním samcem, pravěká horda, náboženská sekta, reálný socialismus? Orientovat se můžeme jen podle toho, co je ve filmu explicitně zřejmé: nutnost vždy a nesporně dokazovat loajalitu s režimem a prakticky demonstrovat, že okolní svět je jiný, tedy zlý. A právě to jsou nejvýraznější znaky všech totalit (mluvit pouze o totalitě nacistické nebo bolševické je pošetile zjednodušující). My, starší Češi, to známe z praxe. Kdo uvedené předpoklady nesplňoval, zůstal sedět v kurníku se slepicemi (já - jako spousta dalších - jsem nesměl vycestovat a mít nějakého podřízeného pracovníka), pokud se mu z něj nepodařilo utéct... Kleimanův film končí v podstatě dříve než začal, neboť stále jen popisuje "výchozí stav". K akci, která musí následovat, se už nedostane. A jaká to bude akce? Domnívám se, že to bude Freudův oblíbený příběh: zabití otce spolkem bratrů - příběh s mimořádnými důsledky pro celou lidskou kulturu, ke které tento film rozhodně patří. (26.11.2015)