Pan

Je paradox, že dávám 4* filmu, u kterého kdybych měla do puntíku vypsat pozitiva a negativa, tak v kolonce negativa bude patrně mnohem více zápisů. Ať už by to byly nevýrazné postavy, místy nenavazující scény (vážně mi občas přišlo, že mezi jednotlivými scénami jedna či dvě další scény chybí), nebo místy až příliš viditelné CGI (ti létající ptáci...). Tohle vše však převyšuje jedno ale, já si film užila. Zkrátka od něho nesmíte čekat něco víc, než jen dětský film v dětském pojetí. Celkovou atmosférou, humorem a vyzněním mi to připomnělo staré pohádkové příběhy, které jsem sledovala jako malá v sobotu v TV. Mrzí mě tak vlastně jen jedna věc, že se vůbec nepovedlo budování vztahů mezi postavami, závěrečných patnáct minut by tak mohlo být mnohem silnějších, takhle jsou to slabší 4*. Pan rozhodně není filmem, který by si zasloužil, aby se o něm říkalo, jak je tragický, možná Vás úplně neohromí, ale jako film na sobotní deštivé odpoledne může být ideální. (18.10.2015)

Co bych kecal - chtěl jsem jen a pouze vidět, jak v tomhle filmu vypadá Rooney Mara, takže jsem ho jen a pouze proklikal po "jejích" scénách. A možná se teď tedy nějaký šťoural zeptá: "A můžeš hodnotit film, kterým ses jen proklikával kvůli jedné babě jako tupé hovado?" A já odpovídám: Ano, můžu, úplně hravě. Otázka ovšem zní, jestli film pro děti hodnotit jako dospělý, nebo dětskýma očima. No... Vizuál je samozřejmě bombastický a impozantní a jako ca desetiletý bych z něho byl jistě u vytržení. Ale zároveň si vzpomínám i na to, že už jako dítě jsem (možná paradoxně) nesnášel filmy o dětských hrdinech, zvlášť když se tvářili jako uvědomělí pionýrští šprti a mluvili nesnesitelně afektovaně. A taky jsem nesnášel, když se v dobrodružném filmu řešila nějaká love story, protože pak šel celý příběh okamžitě do hajzlu. Takže i když se mi Rooney Mara moc líbila, hážu tuhle shitpohádku bez lítosti do koše a vzápětí ještě vysypávám koš, abych se toho "špílbergovského" svinstva zbavil úplně a definitivně. (14.03.2017)

Hned jak se hlavní hrdina dostal do Země Nezemě, napadlo mě srovnání s prvními Letopisy Narnie (2005), Alenkou v Říši divů (2010) nebo s Mocným vládcem Oz (2013). Opět "epická" fantasy plná barevných drahých efektů (že se v jejich záplavě člověk ztrácí), s pěknou hudbou (od Powella jsem ani nic jiného nečekala), kterou jsem si ale v záplavě výbuchů a zbytečného blábolení neužila, a ani příběh není příliš zajímavý - hlavní hrdina se dostane do bájné říše, je vyvolený, jeho návrat byl předurčen, s podivnými přáteli má svrhnout tyrana...). Nebylo těžké uhodnout, jaký zvrat přijde a jak to skončí, a ani nepřišlo nějaké překvapení, nic navíc. A taky je ten film hrozně krátký, jako by to všichni chtěli mít rychle za sebou. Nejlepší věcí na filmu bylo obsazení, bohužel trestuhodně nevyužité. 5/10 (15.09.2018)

Co vychází Spielbergovi, Wrightovi vůbec nejde, takže komediální stránka nevtipná a kejkle se CGI a klasickými kulisami místy k zblití. Jako bonus prapodivný střih, kdy je občas jasně patrné, že se mohutně přetáčelo a přestříhávalo. K tomu hrozně otravný (a hlavně zrežírovaný) Hedlund, naprosto příšerná Rooney Mara a přiteplený "Péťa", za kterého ve finále vše vyřeší někdo jiný, aby se mohl sentimentálně dojímat. Jeden fík za parádního Jackmana, který stylizaci jako jediný ustál na výbornou. (20.09.2016)

Slabota. Vizuál a hudba sice parádní a Hugh Jackman jako Černovous naprosto famózní, ale zbytek jsou poslepovaný kusy čehosi, co mělo být filmem a místo toho se to stalo sbírkou mnoha divných a otravných scén, který k kontextu celého filmu následně ztrácí veškerý smysl. Navíc kluk v hlavní roli je sympatickej asi jako pokladní v Tescu po 12 hodinový šichtě a Garett Hedlund to bohůžel vyjímečně taky dvakrát nezachraňuje. (22.12.2015)