Reklama

Reklama

Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem. (Falcon)

(více)

Videa (5)

Trailer

Recenze (1 394)

Matty 

všechny recenze uživatele

Spoilery. Bez psychologizování a zbytečných dějových odboček Chazelle vypráví komorní drama s rysy psychologického thrilleru, jehož rytmus určují konfrontace dvou sociopatů se zatraceně pevnou vůlí. Vývoj vyprávění je stejně neodhadnutelný jako Fletcherovy výukové metody. Podobně jako v jazzových skladbách přichází po střetech vystupňovaných na pokraj fyzických možností člověka krátké uvolnění, rychle následované dalším dramatickým vzestupem. Způsob, jakým Fletcher zjevuje v místnosti, jeho predátorské oplácení pohledu nebo skutečnost, že ho nikdy nevidíme na denním světle, připomíná hororové monstrum. Proměnu ze sympatického kluka s velkými ambicemi v bytost stejně bezcitnou a nezlomnou, v prvotřídního zmrda chcete-li, pod jeho vlivem prodělává také Andrew. Při sledování jeho vývoje se můžeme ptát, zda výjimečnému úspěchu musí předcházet podřízení a ponížení, vzdání se všeho, co z nás dělá jedinečnou osobnost. Andrew nakonec možná hraje bez chyby, ale taky bez emocí a vlastního výrazu. Opravdu představuje taková hudba jeho ideální já, kterého chtěl docílit? Chazelle netvrdí, že to v kompetitivním světě profesionální hudby nejde jinak. Nemoralizuje a neomlouvá jednání ani jedné ze dvou hlavních postav a s cynismem, jaký naposledy předvedl Scorsese ve Vlkovi z Wall Street, oba soky nechává, ať se sežerou navzájem. Film trefně odkazuje ke Rvačce mezi muži, na kterou jde Andrew s otcem do kina. Stejně jako při loupeži, ani při hraní na úrovni, po které Andrew touží, není prostor pro jediný špatně načasovaný pohyb. Všechny části těla musí být dokonale synchronizované. Nejde o posluchačstvo, nýbrž o pocit plné kontroly nad sebou samým a (bytostně mužské) nadřazenosti nad všemi ostatními, kdo stejné míry preciznosti nedosáhnou. Stejně jako Fletcher si také Chazelle zakládá na bezchybném tempu. Střihová skladba filmu odpovídá zběsilé hře na bicí. Scény ze zkušební místnosti jsou přesně rytmizované podle Andrewových úderů a Fletcherových výpadů a jejich (převážně) bezkontaktní soupeření je tak proměněno v tvrdý fyzický souboj. Rychlé prostříhávání mezi detaily hudebních instrumentů a záběry částí těl zároveň vytváří efekt prolnutí hudebníka a jeho nástroje. Andrew doslova žije svou hudbou. Ona jej charakterizuje, ona mu propůjčuje hlas, který je slyšet. Proto ji na začátku slyšíme ještě dříve, než poprvé spatříme protagonistu. Frenetický střih v kombinaci s kamerou pronikajícího do nejintimnější zóny postav mění Whiplash ve velmi tělesný zážitek hororového ražení. Čelnímu útoku na smysly se párkrát musí podřídit věrohodnost zápletky, do které bylo nepříliš umně zakomponováno několik náhod (ztráta not poté, co Fletcher hráče upozorní, ať je střeží jako oko v hlavě, porouchání autobusu po Fletcherově důrazném upozornění, ať na koncert všichni dorazí včas). Pro nadřazení „útrobního“ prožitku pravděpodobnosti a psychologickým motivacím nejde o drama udivující svou komplexností, jako thriller jsem si ale Whiplash (v kině!) užil naplno. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Traffic, novoten, mcb () (méně) (více)

Aluska88 

všechny recenze uživatele

**** a půl. Až do teďka byl pro mě "Whiplash" známý jako nářezový song od Motörhead. Whiplash Damiena Chazelle je perfektní snímek s úžasnou jazzovou hudbou a excelujícími herci v hlavních rolích. Milles Teller si musí projít až peklem a jde až na krev, aby dosáhl vytouženého cíle. J.K. Simmons si tak trochu ukradl část filmu pro sebe a jeho despotická postava nechává své studenty, aby si vyžrali úplně všechno, každou chybu, každý tón mimo. Tak se ale často dostává z lidí to nejlepší. Pokud to dokážou vydržet, nechat si rozbít držku, krvácet, polykat hořké slzy a cítit vztek, který je drží v okovech, dokud nepovolí... Dr. House meets Rocky:) Závěrečné sólo Milese Tellera na bicí je vrcholná scéna filmu. Naprosto grandiózní a ohromující, masterpiece. Když jsem ten jeho výkon sledovala, ani jsem nedutala, oči přilepené k obrazovce, po chvíli jsem v nich měla slzy a přemýšlela, jestli to tak fakt zahrál on, nebo měl nějakého dubléra. Hodně silná scéna. A člověk jenom čeká na ten strhující a bouřlivý aplaus, který prostě po tomto momentu musí přijít! A co udělá rejža? Uvidíte na konci filmu, ale mě to teda nasralo:) ()

Reklama

verbal 

všechny recenze uživatele

„…. a svolává hóó-chy: Hoššy, pojďte sem! Zahrajem si na čuráky, máme strupy a boláky, hola hola hej, nikdo nemeškej!“ Tady totiž, hoššy, uvidíte, že se dá natočit skvělý, působivý, rozumný a hlavně zábavný film o mrdlých artistech, aniž by tito museli bez jakéhokoliv smyslu chodit dvě hodiny před kamerou, dělat ze sebe ještě větší vyšinuté idioty, než ve skutečnosti jsou, a afektovaně mlít rádoby filosofické povrchní pouťové citáty jako v případě toho vykolejeného artového zvratku s názvem Birdman. Ten, jak ostatně soudím, musí být neprodleně zničen. Pokud navíc u tohoto zase velkohubě vrcholíte, slibuji, že na chvíli nebudete vypadat skoro vůbec jako zevní genitál, ani stádový pozér, kterými však jinak bezesporu jste. Plesám! Plesám a nadšeně tu freneticky bubnuju prsty o desku stolu a mrskám bitchem, a to si většinou místo džezu či svingu pouštím raději cirkulárku nebo plyn. Nikdy bych neřekl, že jednou vyteču z, v podstatě hudebního, filmu o pošahaném konzervatorním tympánistovi a jeho ještě pošahanějším učiteli, kteří spolu na pozadí negerských kakofonických preludií soutěží o to, kdo je větší patol. Ten králíček Duracel je sice sympaťák, ale jako herec žádná sláva, nicméně známý matador vedlejších rolí Džejkej Simons, ten je dokonale maligní a jeho strhující charisma narušeného arogantního kokota velkolepě bují celým filmem. Myslím si navíc, že frajer, který v hlasité změti dvaceti žesťů dokáže rozeznat, že to třetí pozoun zleva ve druhém taktu totálně posral, si klidně může dovolit být arogantním kokotem. Z letošních nominací na zlatého prdeláče, co jsem zhlédl, je to zatím jediný kousek, který se může nepokrytě a naprudko stydět, že se ocitl ve společnosti těch obvykle vyhajpovaných pomatených, populistických nebo kýčovitých sraček. ()

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Wow, do tématu příliš nefušuji, ale jedná se zkrátka o geniálně pojatý film, který vás chvilku v něčem nechá, aby vás v závěrečné pointě naprosto uvedl v omyl. Vynikající J.K. Simmons, jakožto nesnesitelný učitel hudby, naprosto exceluje a film si krade pro sebe. Rozhodně nebudete ochuzeni o emocionálně vypjaté situace, právě naopak...jelikož hudebně nadaný Miles Teller zvládne podat také obdivuhodný herecký výkon a vcítit se do role takovým způsobem, jakoby jí sám žil. Netroufám si označovat Whiplash za nejlepší film loňského roku, ale rozhodně se jedná o dobře zrežírované, ač celkem civilní, drama, ze kterého se dokáží poučit jak hudebníci, tak milovníci dobrých filmů...86% ()

Nevka 

všechny recenze uživatele

Impozantní! Děj se odehrává pouze na několika málo místech, a je v podstatě složen jen ze zkoušek s BigBandem, vztahy mezi Fletcherem a hráči, a trochu i o životě hlavního protagonisty, čili Andrewa. I přesto se jedná o nadmíru rafinovanou hru. Na jedné straně velmi náročný dirigent a na druhé "kluk", co si jde za svým snem, a je ochoten pro jeho naplnění udělat všechno (nakonec na úkor hry na bicí dokonce zazdí i svůj soukromý život). Miles Teller a J.K. Simmons ve svých rolích excelovali tak, až z toho člověku běhal mráz po zádech. Jazzová hudba byla taky fajn a já jsem s filmem úplně spokojený. Poznámka: Nevím jak na něj reagují lidé, kteří s tímto stylem hudby nemají žádné zkušenosti, ale myslím, že by měl zaujmout i je. 95% ()

Galerie (51)

Zajímavosti (31)

  • Aby Damien Chazelle získal financie na natočenie filmu, vybral 15 stránok zo scenára a z toho natočil krátky film. Ten zožal veľký úspech na festivale Sundance v roku 2013, kde upútal producentov. Neskôr film získal 5 nominácii na Oscara. (kacer4)
  • J.K. Simmons (Fletcher) chodil před začátkem natáčení na hodiny klavíru. Měl s tím už zkušenost, protože v minulosti hrál na klavír. (cihlenka)

Související novinky

J. K. Simmons si zahraje komisaře Gordona

J. K. Simmons si zahraje komisaře Gordona

08.03.2016

"Sežeňte mi fotky Batmana!" Tuhle větu si v příštích dnech přečtete na kupě memů, nový komisař Gordon totiž bude mít stejnou tvář jako J. Jonah Jameson. Přesně tak, Batmanova spojence, který se… (více)

TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

30.12.2015

V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)

Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz

Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz

30.12.2014

Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)

Reklama

Reklama