Whiplash

Když tady mezi těmi extatickými výkřiky tak osaměle rebeluju s třemi hvězdičkami, možná bych měl trochu vysvětlit proč. Whiplash je totiž bohužel jeden z těch filmů, které se tak zoufale snaží u diváka vyvolávat co nejsilnější emoce, až se přitom uchylují k těžko obhajitelné manipulaci. V případě Chazellova snímku to zdaleka není taková tragédie jako třeba u Broken Circle Breakdown, ale schválně si s odstupem všímejte všech těch scénáristických berliček, které se objevují z ničeho nic, nejsou nijak motivované a jejich jediným účelem je ještě víc vyhrotit už tak vyhrocenou situaci. Čímž se dostávám k dalšímu problému Whiplashe, totiž že není zajímavý formálně. U hudebních dramat je to častý problém a tady alespoň nutno přiznat působivé stylistické ztvárnění jednotlivých muzikálních čísel, kdy se spolu s gradací songu (bubnování) zrychluje střih, převládají detaily a tak dále. Jenže vyprávění převážně stojí na hereckých výkonech (Tellerově fyzickém, Simmonsově hlasovém), což film posouvá směrem k vypočítavým oscarovým dramatům. V dialozích je opět nepřehlédnutelný důraz na maximální přepjatost, všechno směřuje k co největšímu citovému vykolejení diváka, který v rozrušení nemá vůbec prostor všímat si, že je jím celkem nevybíravě manipulováno. Závěr filmu pak jenom potvrzuje, co jsem napsal výše - je to znovu hra na co největší okamžitý efekt, která hraničí se škemráním o potlesk vestoje. Sorry, ale tohle prostě nežeru. ________ Recenze psaná pro A2 (06.01.2015)

Film to ve vztahu despota-žák hrotí možná až moc, ale i tak neexistuje za poslední roky lepší ukázka toho, že talent sám od sebe nestačí. Že talent, nepřiživovaný dennodenním drilem, nezměrnou pílí, soustředěním a touhou po maximalismu, bez ohledu na překážky, je vám vlastně k ničemu. Protože jak říká J.K.Simmons „neexistujou dvě horší slova, než dobrá práce“. S „dobrou prací“ se jděte bodnout, géniové musí chtít víc. Podobné pocity jsem naposledy zažíval u filmu ´Biliárový král´(The Hustler) z roku 1961, s Paulem Newmanem, který o talentu říká to samé, ač je vlastně o úplně jiném odvětví. Tedy vyznění filmu je víceméně jasné a je jedno, jestli je o bubenících, houslistech, hráčích kulečníku, či třeba o tenistech. Ten poznatek o TALENTU je univerzální. (04.02.2015)

Wow, do tématu příliš nefušuji, ale jedná se zkrátka o geniálně pojatý film, který vás chvilku v něčem nechá, aby vás v závěrečné pointě naprosto uvedl v omyl. Vynikající J.K. Simmons, jakožto nesnesitelný učitel hudby, naprosto exceluje a film si krade pro sebe. Rozhodně nebudete ochuzeni o emocionálně vypjaté situace, právě naopak...jelikož hudebně nadaný Miles Teller zvládne podat také obdivuhodný herecký výkon a vcítit se do role takovým způsobem, jakoby jí sám žil. Netroufám si označovat Whiplash za nejlepší film loňského roku, ale rozhodně se jedná o dobře zrežírované, ač celkem civilní, drama, ze kterého se dokáží poučit jak hudebníci, tak milovníci dobrých filmů...86% (11.01.2015)

Vůbec by mě nenapadlo, že se dočkám tak skvělého a poctivě natočeného dramatu. Žánr hudební tu sice má své místo, ale podstatný je příběh a vztah dvou hlavních protagonistů tohoto filmu. Mladej a talentovanej Andrew, kterého naprosto luxusně hraje Miles Teller, dostává školu od brutálního dirigenta Terence Fletchera, který nemá daleko k nejlépe hláškujícímu hajzlovi v tomhle tisíciletí. To, že tu herce J.K. Simmonse srovnávají s jinými filmovými psychopaty například z filmů Olověná vesta nebo Apokalypsa je opravdu na místě. Dokud to neuvidíte, tak ničemu neuvěříte. Nicméně neuvěříte ani samotnému závěru, který se u mě rázem stal jedním z nejvýznamnějších a nejzásadnějších dramatických filmových konců, co jsem kdy viděl. Zíral jsem a potil se za herce. Tohle byl jeden z nejnáročnějších filmů, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl...ale stálo to za to! (31.01.2015)

Full Metal Jacket na konzervatoři. Problémem ovšem je, že i postava na podřízené straně subordinace je sebestředný namyšlený hajzlík a tak není s kým se ztotožnit. Navíc všude tak opěvovaná hudba je tu redukovaná jen na fyzický, spíš až sportovní výkon, kde rozhoduje porce drilu a talent a cit jaksi ani nehraje roli. Když už jazz, tak zůstanu konzervativní a pustím si raději nějaký film Woodyho Allena... Whiplash je vlastně víc než hudební sportovní film, dokonce i s autentickou postavou uřvaného buranského sprostého trenéra, kterého lze vidět na každém mládežnickém fotbalovém tréninku v každém českém městě... (30.01.2015)