Whiplash

V tomto filmu je do extrému přivedeno úplně všechno. Dirigent - manipulativní psychopatický pošuk, student Andrew, posedlý bubnováním, který v touze po uznání se sebou nechává vorat, stádovití členové hudebního tělesa, kteří bezmezně uznávají svého "guru" a nevzepřou se jeho metodám, i když z nich s radostí dělá pitomce, a nakonec i tatínek, který hecuje své syny, aby někde "uspěli". To je na jeden film trochu moc. Pokud jde o představitele hlavní role, tvářil se buď unyle, nebo útrpně, nic jiného. Sečteno a podtrženo, nemám na tom filmu co pochválit. (29.11.2021)

Nezlobte se na mě, ale opravdu mě nijak neoslovuje film o uřvaným plešounovi a nejtrvdohlavějším bubeníkovi na světě(jít po bouračce hrát není WOW!, ale blbost). Oba dva hlavní protagonisté byli povahy tzv. "napřesdržku". Nebýt závěrečnýho vystoupení přemýšlela bych dokonce o odpadu. (03.06.2022)

Skvěle vykonstruovanej příběh o lidských hranicích a jejich překročení. Geniální obsazení, tažené J.K. Simmonsem, z kterýho jde neuvěřitelnej strach a respekt a i Miles Teller je bombovej. Hudební složka perfektní. Tohle prostě neomrzí. (13.06.2022)

Jak moc musíte milovat jazzové bubnování a chtít se v něm stát slavným, abyste dokázali snášet takového psychopata, jakým byl Terence Fletcher? Existují nějaké hranice toho, co může jeden člověk ještě vydržet na cestě za svým cílem? Jak tenká je linie mezi tím, být obětí a svého šikanátora nenávidět a být obětí, ale svého trýznitele obdivovat a dostat se do stavu, kterému by se možná dalo říkat Stockholmský syndrom? Nebo je možné/pravděpodobné, aby se ty jednotlivé pocity mísily dohromady, až se z toho člověk dostane na pokraj šílenství?... Možná bych snesla, kdyby byl tenhle snímek v závěru méně useknutý. Také jsem u něj místy až fyzicky trpěla (s hlavním hrdinou). Právě o tom (prožít si to utrpení s hlavním hrdinou, sledovat anatomii toho pokřiveného vztahu žáka a učitele) to ale za mě je, ten film je v tom, co chce/má zobrazit, naprosto dokonalý. Na poměrně malém prostoru, bez velkých dialogů, "pouze" za pomoci hraní, které už skoro není hraním (zdá se, že zejména hlavní dva herci to prostě "žijí"), vám to předá pestrou škálu emocí (častěji těch méně příjemných), vykreslí proměny vztahu dvou v něčem naprosto odlišných, v něčem stejných zvláštních osobností. Je to velmi intenzivní, napínavé, protože si nikdy nemůžete být úplně jisti, jestli trýznitel zrovna použije metodu cukru nebo biče. Má to přesné, krásně vystupňované tempo (Terence Fletcher by zřejmě úplně nesouhlasil), je to působivě sestříhané. Atmosféru pomáhá dodat to, jak je to celé nasnímané, nasvícené, ať už jde o záběry obličejů a výrazů zblízka nebo zabrání na první pohled drobných detailů, jako např. různých rekvizit, které jsou pro celkové vyznění ale také důležité. Procesy vzniku a předvádění hudby vás dostanou a nemusíte pro to být ani fanoušek jazzu. Já pro Whiplash vlastně asi nemám žádná negativa, snad vyjma toho závěru. Tenhle film mě zaujal už napoprvé před lety, zcela pohltit mě ale dokázal až nyní. A pouštěla bych ho jako výukový materiál na lekcích o šikaně (na školách), má to na to tu správnou sílu a myslím, že jak oběti, tak viníci, by si mohli při sledování leccos uvědomit... 90 %. (25.09.2023)

Geniální! 90% (27.01.2015)

S prvními údery bicích mě to chytlo a až po závěrečných titles pustilo. Magický zážitek a filmový debut jako hrom. Mám dojem, že od Amadea jsem neviděl lepší "hudební" film. Teller jde definitivně do topky. (28.01.2015)

80%. J.K. Simmons oprávněná nominace na Oskara vedlejší role. Svými vůdčími metodami bych se otočil na patě asi hned po první hodině s ním, ale můj jmenovec Andrew si šel za svým a nakonec se ukázalo, že i ten plešatý, strach nahánějící zmrďák to myslel ve své podstatě dobře. Bohužel ve mně film nevyvolal ty správné emoce, na základě kterých uděluji filmům nejvyšší známku. I přes famózně zpracovaný příběh a výkony Tellera a Simmonse, kterému budu držet palce při vyhodnocování oscarové disciplíny. (30.01.2015)

Ani si nepamätám kedy naposledy som mal také zimomriavky pri filme. Majstrovské dielo, účinkujú v ňom iba dvaja herci a vôbec nemám pocit, že by kvôli tomu mal byť divák izolovaný od prostredia okolo. Ide iba o dvoch maniakov s víziou, schopných pre svoj cieľ urobiť všetko. A také herecké výkony sa tiež len tak nevidia, záverečný súboj je vtipný, dojemný a mrazivý zaroveň. (30.01.2015)

Viděl jsem první 3 minuty a věděl jsem, že je to pecka. Je to geniálně natočený bez kompromisu. Kurevsky svěží film, který bohužel nevyhraje asi Oscara, ale mezi nominovanými je nejlepší. Simmons (Oscar snad jasnej) fakt famozní, skoro celý film bourá Tellerovu morálku nebo spíš svědomí. Skladby, střih, kamera jsou výborný a scénář (znova) VÝBORNÝ. $3,3milinů? Tak to .... čumím!!!! (30.01.2015)

Rozumiem nadšeniu mnohých divákov, ale tento film nebol pre mňa. Nezaujala ma hudobnícka tematika, s hlavným hrdinom som sa nevedel stotožniť a mnohé scénky mi prišli zbytočne vyhrotené a prehrávané. (09.02.2015)

Skvele vygradovany souboj dvou osobnosti, ktere obe pristoupi na sebeznicujici honbu za dokonalosti. Zaverecny duel musel na papire vypadat vselijak, jen ne tak, jak je podan - pohlcujici a napinavy az na pudu. Nikdy by me nenapadlo, ze samotne bubnovani muze byt tak sveze a poutave natoceno! (17.02.2015)

Pán je asi gurmán, když si honí pod záběrem, a pak má dvouminutovej orgasmus. (18.02.2015)

Simmons super. Moc týhle muzice neholduju ale i tak jsem se bavil od začátku do konce. Závěrečný drum solo šílenost. (21.02.2015)

Bubnová filmová mastenica, za ktorú by sa nehanbil ani thrashmetalový kráľ všetkých baníkov s paličkami Dave Lombardo. Alebo v zrozumiteľnejšej reči The Prestige na hudobný spôsob. Súčasnej generácii mladých vyvrheľov a hejterov na a/sociálnych sietiach by charakter typu Terence Fletcher zavrel veľmi rýchlo ich nevymáchané držky aj s rodičmi, ktorý by došli za svojich neukojených plyšákov s dýchacím reflexom orodovať. Pán Simmons ho zahral ultrageniálne a spolu s ním dopĺňal jazzový orchester majster strih, zvuk a scenár. Bravúrny výkon podopierala dirigentsky réžia, možno nie na úrovni Morriconeho levelu, ale potenciál predčil očakávania, tak ako film komplexne. Keď zoberiem do úvahy režisérov vek, tak sa úctivo klaniam. Iní by za takto natočený film obetovali minimálne pravú obličku. A ten záver... Nárez jak sviňa dámy a páni. To trhalo nielen bubienky a blany bubnové! Môj osobne najväčší favorit na pozlátený zlatý grál americkej kinematografie z kategórie najlepší film, aj keď som zvedavý akým projektilom ma zostrelí Eastwoodov snajper a akou obrazovou prílohou uchvátia Pešťbudínske vedomosti, okrem iného. Oh, ešte niečo som zabudol. Palec hore za Melissu Benoist :) (06.03.2015)

Závěrečný bubnování bylo napínavější/akčnější než ledajaký rádoby grand finále v nějaké střílečce. Jo, bubnování. (14.03.2015)

konec jako z filmu s jediným rozdílem ... u Whiplash to nevede k ponížení celého filmu, ba právě naopak (21.03.2015)

Je to film o hudbě. Především je to však psychologické drama, které hudbu používá jako prostředí. Mohl to být film o vaření, malování, sportu, jednoduše o cestě od radosti amatéra k utrpení profesionála. Pro každý vědomý úspěch je potřeba něco obětovat, přinejmenším čas. Ale kde je ta hranice obětování? Každý má jinou hranici mezi snášením kritiky a utrpením. Dirigent Fletcher (J.K.Simmons) si vybudoval pozici na umělecké škole a pohrává si se studenty, kteří se chtějí dostat do jeho orchestru a udržet se v něm. Andrew Neiman (Miles Teller) je student prvního ročníku. Fletcher si všimne jeho potenciálu a pozve ho na zkoušku. Andrew se postupně mění z milého, plachého chlapce v cílevědomého zarputilce, který je ochoten obětovat i svůj osobní život. Fletcher zase stále odhaluje nové hloubky své krutosti. Hned od začátku nastartuje svoji hru emocí. V soukromí je na Andrewa medový, ale před ostatními hráči nebo před publikem je na něj nemilosrdný. Dokáže využít každou osobní informaci, ponížit, ublížit na tom nejcitlivějším místě. A všechno to schovává za touhu po dokonalosti. Je sklamaný, že i u těch největších nadějí se setkává jenom s průměrností. Nevědomky si však vychovává konkurenta. Soustředění a napětí ve scénách je vytočeno na nejvyšší míru. Je těžké posoudit, jak dlouhá byla ta-která scéna, protože některé mají ďábelské tempo. V takových situacích kamera létá z jedné postavy na druhou. J.K.Simmons si Oscara za vedlejší roli zasloužil. Dialogy nejsou dlouhé. Mnohé scény jsou jenom o hudbě. Na druhý den jsem poslouchala jenom soundtrack k filmu a nemohla jsem ho spoznat. Příběh, který tuto hudbu doplňuje, je její podstatou, přes kterou ji ve filmu vnímáme. (23.03.2015)

Příběh, který přesně ukazuje co je nutné udělat pro úspěch. (13.04.2015)

"There are no two words in the English language more harmful than 'good job'." (25.04.2015)

Hudobny film, o jazze obzvlast, nemoze byt zly. (17.08.2016)