Whiplash

Láká nás to na "pěknou" hudbu, místo toho nabízí šikanu ze strany učitele ke studentům! A nesmyslnou honbu za výsledky v podání kluka co hraje na bicí! Ani jedno nechápu, nic z toho co na plátně vidíme neuznávám! (05.01.2017)

Autobiograficka vypoved so skvelou muzikou. Lepsie promo jazzu sa snad ani nedalo spravit. 8/10 (04.02.2017)

Film sa mi začal páčiť od momentu, keď na hodinách medzi dvoma scénami sekundová ručička skočila na dvanástku - to Fletcher sa tak presne dostavil na skúšku. Hneď som vedel, že to sranda nebude. spoiler Ten koniec bez aplauzu (ktorý asi každý čakal) mal dokázať, že celý ten sebadril mladého Andrewa bol tvrdší ako ten od Fletchera a hlavne, že to robil kvôli sebe a nie pre nejaký aplauz alebo slávu. Mať tak jeho cieľavedomie... (24.07.2018)

Ačkoliv hudebně se pohybuju úplně v jiných vodách (upřednostňuju zvuk bubnů a píšťal) tak musím říct, že tenhle flm o jazzu je natolik strhující, že jsem se sám nestačil divit. Srovnání s válečným filmem Full metal jacket se přímo nabízí. :-) Dechberoucí. This is my drums. There are many others like it, but this one is mine. My drums are my best friend. It is my life.... (07.03.2020)

Tak tomu říkám velkolepé zakončení filmového roku! Hodina a tři čtvrtě prodaná do poslední sekundy na 100%. Kdo ukradl celou show byl J.K. Simmons, protože ten byl naprosto fenomenální a nominace na zlaté sošky budou namístě. Miles Teller byl Simmonsovi hned v patách a skvělý výběr obsazení provedli i u Andrewovo holky Nicol. Dokonalý scénář, který vás nechává napnutýho po většinu filmu, je nepředvídatelný a bez žádných debilních klišé... A ten konec! Damien Chazelle vychytal od scénáře Grand Piana všechny chyby a dostal se na úplně jinou ligu. Soundtrack na sebe nenechal dlouho čekat a už je zařazený v mým playlistu. Jeden z nejlepších filmů roku 2014. "If you deliberately sabotage my band I will fuck you like a pig!" 10/10 (03.01.2015)

Válka za zvuku bubnů. Excelentní výkon Miles Tiller i J.K. Simmons. Závěrečný Caravan vám zamrazí ústa do tvaru O. Potlesk. (90%) (18.01.2015)

Intenzívne. Finále je kapitola sama o sebe.. "you think I'm fucking stupid?". PS: JK Simmons si zaslúži holohlavca za najlepší vedľajší výkon ako ešte nikdy. (21.01.2015)

Rytmický film to beze sporu je, ale bez J K Simmonse by to bylo naprosto o ničem. Ten si zaslouží vyzdvihnout, ale jinak mě to nějak moc neoslovilo. Zklamání. (24.01.2015)

Jazzově - psychologický adrenalinový zážitek stavějící do konfrontace zarputilost mladého bubeníka se sadistickým perfekcionismem dirigenta konzervatoře, který přeroste v nemilosrdný duel, kdo bude mít víc navrch. Výborná hudba, kamera a režie, skvělý casting, dusná atmosféra s výbornou gradací, to jsou hlavní devizy strhujícího díla, které dokázalo ohromit, strhnout a posadit na zadek. Pravda, oba rivalové zacházejí občas tak daleko, že divák má problém se ztotožnit s oběma z nich, ale neostré dělení postav na kladné a záporné bylo zcela určitě úmyslem a dává dění úplně jiný nádech. Sám za sebe mohu říci, že o nejlepším filmu roku 2014 mám pravděpodobně jasno. J. K. Simmons je nepřehlédnutelný delší dobu, ale tentokrát se vyšvihl k naprosto démonickému hereckému výkonu a doufám, že bude pány akademiky náležitě oměněn. (24.01.2015)

Výchova bubeníků ve Státech. Sice to jede podle osvědčeného schématu, ale muzika mě opět dostala. (26.01.2015)

Film s největší energií od Vlka z Wall Street. Scénář sice není nijak převratný a pomáhá si několika berličkami, vyhýbá se však stereotypnímu vykreslení charakterů a klišovitému vyprávění. Simmons je démonický, ale jeho chování má vnitřní logiku, kterou film divákovi jasně vysvětlí, ale nevnucuje mu, zda je tato logika dobrá či špatná. Máme tu dva charaktery, které mají oba daleko do klasického good guye. Středobodem filmu je pak střet těchto dvou postav, a ostatní linky jsou okleštěné na nezbytné minimum nutné pro jejich hlubší pochopení. Simmonse poznáváme prakticky jen skrze Tellerovu postavu a skrze reakce, které vyvolává v Tellerově okolí. Whiplash je místy natolik silný, že jeho sledování na velkém plátně s hlasitým zvukem je v některých okamžicích až téměř fyzicky vyčerpávající, a finále patří k (minimálně) letošním nejlepším. PS: Hudební sluch mi chybí a hudba mě téměř nezajímá. Blízký vztah k hudbě či dokonce k jazzu tedy rozhodně není nutností pro silný zážitek. (30.01.2015)

Je to nadupané, výborně natočené, herecké výkony výborné, ale přesto to absolutní hodnocení ode mě nedostane. Vyzněním mi to trochu připomělo černou labuť. Hlavní hrdina jde až na hranici sebezničení aby dosáhl dokonalosti. A možná právě tohle mi na filmu vadí. Mám rád filmy v Rockyho stylu, kdy hrdina svou vůlí a odhodláním dokáže něco velkého, ale tady sem se po celou délku filmu nedokázal přinutit Andrewovi fandit, a to i přes vynikající výkon Milese Tellera. Ale to je asi jediná výtka, kterou bych k tomuto filmu měl. Jinak je to výborný film. Zejména mu vládnou dva úžasné herecké výkony už zmiňovaného Milese Tellera a snad ještě úžasnějšího J. K. Simmonse. Postava dirigenta mu sedla a na Oscarech mu budu držet palce. Film má spoustu výborných scén, která vrcholí závěrečným bubenickým sólem, kdy mi díky pánům Tellerovi, Simmonsovi a Reiserovi naskočila husí kůže...skvělý film, ale malinký kousek mu prostě k dokonalosti chybí (31.01.2015)

Whiplash je pre mňa absolútny paradox. Ja neznášam moc hudby vo filme, spev a podobné záležitosti týkajúce sa nôt. Výnimky sa ale občas nájdu. Asi tak raz za 10 rokov. Príbeh ma z úvodu až tak nezaujal a mohla za to práve hudba, len hrajú a doberajú sa - partička mladých študentov. To som ešte netušil, že v tomto filme ani tak o hudbu nejde. Andrewa si náhodne prerazí cestu do naj. kapely na škole, ktorej velí Terence Flatcher (J.K. Simmons). Práve tu sa láme chlieb tohto filmu a dostáva poriadne grády. Sledujeme konflikt dvoch hlavných protagonistov, kde hlavne dirigent Fletcher je akoby sám diabol v ľudskej koži. Je fakt drsný típek. Pohľad ako Clint Eastwood a slovník ako pravý anglický dokár. Naprosto všetkým aspektom, ktoré ma odrádzali od sledovania tohto filmu som si ho brutál vychutnal. A to hlavne díky J.K. Simmonsovy, doprial by som mu Oscara... (31.01.2015)

Simmons je ďábel. Kurz na výhru Oscara 1,05 je zasloužený. (05.02.2015)

Simmons je úplně super. Hudba samozřejmě taky. Ale zbytek meh. Plochý, předvídatelný. Celou dobu jsem čekal něco víc. Tohle jsou prostě sestříhaný záběry každýho druhýho člověka co se snaží prosadit v hudbě. Souboj mezi mentorem a žákem je pěkně nastíněný, finále až nějak moc jednoduchý. Dost slabý 4*. Skoro mám nutkání dát 3, kvůli tomu jak je film hodnocen momentálně dost vysoko... Simmonsův výkon je dost excelentní, ale zbytek filmu tak nějak nesahá ani po kotníky. (07.02.2015)

Nádhera. jaké to štěstí, máte li talent a potkáte se s člověkem, který ho z vás fyzicky vyrve na povrch a dá mu zazářit. Miles Teller nevýrazný, zato J.K Simmons nepřekonatelně charismaticky jedinečně a dokonale uchvacující a nezapomenutelný. (11.02.2015)

Neuvěřitelný žážitek, J.K. Simmons byl ale naprosto dokonalý, sejně jako náš Miles Teller, do kterého by jsem takovou roli třeba nidky neřekl a zvládnul ji skvělě. Čekal jsem, že se dějová linka překline v nudu ale naopak, bavil jsem se od začítku dokonce. Rozhodně všem doporučuju. (18.02.2015)

Mám v souvislosti s tímhle filmem veliký handicap, protože mě podobný saďour kvůli nedostatku talentu vyhodil z lidušky hned u přijímaček, takže nevím, o čem ta muzika úplně je. Simmons je bez diskuze dokonalý tyran, jen jsem měl problém pochopit ty lidi, kteří navzdory dechberoucí šikaně dobrovolně zůstávali pod jeho taktovkou. I proto mi trvalo, než se mi Whiplash dostal pod kůži. Ovšem těch posledních zhruba 15 minut, to je nepopsatelné a jasný argument pro oscarovou nominaci za nejlepší film. (22.02.2015)

Totální emocionální vydíračka, která člověka prostě nutí do stresu. Z tohoto směru se jedná o opravdu bravurní ztvárnění emocí. Dohromady se skvělou psychologií postav dvou hlavních protagonistů, představuje Whiplash další z nezapomenutelných filmů. Každopádně tohle drama není žádný odpočinkový jazzový koncert, spíš naopak diváka propustí s těžkými, smíšenými pocity. Celkově 88 %. (22.02.2015)

Moje receptory tento film nejspíš odmítly pobrat, jinak si nedokážu vysvětlit, proč se u mne nedostavilo stejné nadšení jako u zde hodnotící většiny. Whiplash na mě zapůsobil stejně nesympaticky, jako to pan režisér dokázal už v předchozím snímku Grand Piano. Svižná hudební čísla a záběry na blyštící se trubky toho moc nezachrání, když není co zachraňovat. Ale co, alespoň teď zpětně víc docením Billyho Elliota... Ten mi sice k srdci také moc nepřirostl, ale bubnující masochista jej svou tumpachovostí překonal na plné čáře. (23.02.2015)