Obsahy(1)
Je 6.10.1973 - Den smíření (Jom ha kipurim) - nejsvětější den celého židovského roku, den kdy se v Izraeli zastaví život. A právě tehdy se spojené armády pěti arabských států pokusily zničit Stát Izrael. Amos Gitaï natočil film na základě vlastních zkušeností z války, kterou prožil jako člen záchranné jednotky. Příběhy vojáků, jejichž úkolem není zabíjet nepřátele, ale zachraňovat život vlastním vojákům. (FrankieCZ)
(více)Recenze (17)
Tezce prumerne, rozvlacne. nicmene velmi silne v zachyceni valky jako remarquovskeho, bahniteho pekla, ve kterem se mrtva tela jen s obtizemi rozeznavaji od okolni rozcvachtane zeme. Dlouha steadycamova scena vybirani tech zranenych, kteri mohou vrtulnikem odletet a kteri uz nemaji sanci, me dostala. Bohuzel jinak dosti... pozvolne:-/ ()
Kdyby si Gitai odpustil ty umělecké etudy v úvodu a závěru, jednalo by se o jeden z nejlepších válečných filmů, které jsem viděl. Principiálně podobné Libanonu (výpověď o válce velmi úzkou osobní perspektivou), ale z mého pohledu díky hyperrealismu, dovedně navozenému stereotypu a úsporné práci s postavami film bez velkého artistního pohledu vystihující zničující "repetitivnost" války. Znovu nutno vyzdvihnout Gitaiovu práci s mizascénou, zde oproti samoúčelnosti Stažení dokonale funkční. ()
LFŠ 2008 124 minut, 128 záběrů... a mít ten film o 4 záběry míň, byl by nesmírně geniální. Proč pokračovat v "příběhu" (o vyprávění zde vůbec nejde), když už není co doříct? Rámování filmu scénou malování-milování dává jasně najevo, že KIPPUR není protestní malbou ani protestním sognem, ale protest-shot(em), v němž jsou uvědoměle střídány pomalé hypnotické záběry války s dlouhými, až mrtvolnými dialogy. Pokud je divák schopen přijmout, že návaznost mezi záběry-scénami nemusí být hladká, ale naopak se pracuje s juxtapozicí a po vertikále následuje horizontála, že se postupně a pomalu skládá komplexní obraz válečného zmaru a že neduchaplnost dialogů odpovídá inteligenci ústředních postav, musí být nadšen. Koute, nejedná se o vyprázdněnou (protože film má expozici a nechybí mu standardně vystavěný konec), ale parametrickou naraci, a tak je nutné k filmu přistupovat. ()
Kippur přináší zase trochu jiný pohled na válku a alespoň pro mě velmi slušně. Na nešikovnosti úvodní a finální pasáže se asi shodnu s většinou komentujících, ale co mi nejvíc vadilo, byl komparz. Tenhle jev je poměrně častý, ale při způsobu, jakým je film natočen, v tom prostředí a vedle hlavních představitelů, to pro mě bylo tentokráte hodně výrazné. Třeba při manipulaci s raněnými z helikoptéry do sanitky někteří vypadali, že čekají na párek v rohlíku. Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout délku scén, četnost vojenské techniky (i když pohyb tanků taky působil poměrně komicky) a vůbec celou výpravu včetně hlavních herců. Sečteno podtrženo, velmi podařený film. ()
V súčasnosti môžete ísť do kina na Trabanta okolo sveta či kde, alebo môžete zaloviť v minulosti a nasadnúť do Lady a vydať sa po cestách Izraela, avšak civilné auto za chvíľu vystriedajú tanky a Izrael Sýria. Akoukoľvek ideológiou a pátosom prostá vojnová dráma sa zameriava na to, ako prežíva situáciu na bojisku záchranár. Ako nakladanie zranených do vrtuľníka a triedenie mŕtvych od (zatiaľ) živých vplýva na psychiku, sa síce nedozvieme zo žiadnych doslovných dialógov, ale prostredníctvom obrazov tejto hrôzy a výrazu v tvárach zúčastnených. V podstate presne takto by sa dal nakrútiť konflikt v akejkoľvek krajine. Ono aj tí vojaci sú vo svojom jadre civilisti, na čo sa tak ľahko zabúda... ()
Galerie (1)
Photo © Canal+
Zajímavosti (1)
- Film je založen na vlastní zkušenosti režiséra Amose Gitai, když byl součástí záchranné skupiny během Jomkipurské války a jeho vrtulník byl sestřelen syrskou střelou v den jeho 23. narozenin. (Herr_Flick)
Reklama