Karu Süda - Medvědí srdce

Mně se ten film líbil (včera jsem se na něj koukla na ČT1, i když mě naprosto deptá dabing; nicméně bylo to jednodušší, než jej shánět nějak jinak). Je to samozřejmě poněkud bizarní a snová záležitost, ale to je v pořádku – už jen příběh samotný je jakési zpracování moderní legendy, takže jinak by to ani nešlo. Nesouvislost děje je dána tím, že jsou vyhozeny všechny nepodstatné věci, které se odehrávají “mezitím” a já jsem tomu byla skutečně ráda. Nepotřebuju vědět, co Nika dělal celé měsíce od jedné události k druhé, postačí mi ty události samotné. A film tím u mě naopak získal na zajímavosti, takové nejednoznačnosti a náznakovost se mi líbí monohem víc než polopatičnost. A jinak samozřejmě Nikova koexistence s místními domorodci a nádherná krajina.. Nika sám (třebaže “civilizovaný” a moderní člověk) jako by nepotřeboval vše chápat – prostě bral věci tak, jak přicházely. Podobný přístup doporučuji i při shlížení filmu :) (11.10.2008)

1. 7. 2008, komentář zde č. 4. S předchozími komentáři plně souhlasím, mé hodnocení se však přesto liší. Roztříštěnou dějovou linku a řadu nelogičností jsem v tomto případě ochoten tvůrcům odpustit. Snímek si mě získal řečí obrazů i zvuků, mnohé scény - byť nepochopitelné - na mne udělaly (kdoví proč) silný dojem. Zkrátka - tuhle filmovou směs drsné divoké přírody, mystiky a erotiky si kdykoliv rád zopakuji. (01.07.2008)

Pop: Co se to tu děje? Niko: Svatba. Pop: A kdo vás oddal? Niko: Duch Jeniseje. Pop: No vidiž. Máte mé požehnání. Niko: Díky žes nám popřál spoustu dětí a spokojenosti. Pop:(ke Guitě) Jak se jmenuješ? Guita: Guita, po matce. Niko: a řekneš nám ty své jméno? Pop: Já jsem duch Jeniseje. Jeden z nejlepších dialogů co jsem kdy ve filmu slyšel. Celý tenhle snímek je prodchnutý severským mystičnem, a kouzlem, dokonce mi nevadil ani dabing, ale rád bych jej někdy viděl v originále. (11.10.2008)

Menší zklamání. Jsem asi dost namlsaný faktem, že nám čt2 pouští večer co večer skoro samé nadprůměrné filmy a trochu jsem počítal, že tento nebude vyjímkou. Velkou roli zde hraje přírodní scenérie a její zprostředkovatelka kamera, které se nedá snad nic vytknout. S příběhem je to však podstatně horší. Ikdyž se film drží své dějové linie, tu a tam si divák všimne nějaké nelogičnosti, kterou sice občas zakryje mystika, ale ne vždy se to povede. Co se týče konce a rozřešení, hlavní hrdina se sice "zbaví" svého průvodce, ale ztratí lásku a vlastně i potomka. (01.07.2008)

On: "Vezmeme se tělem i duší - jako jeleni na podzim." Ona: "Jeleni přece nemají duši!" On: "Všechno má duši." ... Přesně v duchu sibiřských příběhů, legend a pohádek, snad jen trochu více zasazené do současnosti. Příběh si mě hodně získal. Zmatený děj? Ani náhodou - pro standartního středoevropana spíš zmatení kultur a způsobů myšlení. (Možná není zas tak od věci si před filmem připomenout, že sibiřské kultury spojené s přírodou mají k medvědovi úplně jiný vztah než ke všem ostatním zvířatům - je považován za prapředka, který je zplodil s pozemskou ženou. Prokazují mu proto velikou úctu, takže postava medvěda bývá součástí všech významnějších obřadů a svátků... ) Jinak absolutně souhlasím s každým slovem, které napsala ve svém komentáři Vandalka... ................................................................................................................................................................................. S odstupem několika dnů přidávám hvězdičku! Je to opravdu velice silný příběh, který jde víc po podstatě než po efektech. To, co tady na některé působí jako "nepovedený pokus o mystiku", je právě přesně ten druh mystiky, který vnímám jako sibiři vlastní: zemitý, věcný, tak nějak úsporný, poměrně hmatatelný...a vřelý. (28.12.2009)