Karu Süda - Medvědí srdce

Mám obrovskou potřebu k tomu něco napsat, ale nejsem si jistá, zda se mi to podaří srozumitelně poskládat. Vnímali jste ty propastný civilizační rozdíly? Nutilo vás to přemýšlet nad vlastními prioritami, potřebami a tím, co zahrnuje váš životní standard? Cítili jste obrovskou pokoru k přírodě a nesmyslnost všeho blýskavého a voňavého kolem nás? Nemluvě o destruktívní civlizační potřebě pokořit nepokořitelné – přírodu. Já se toho nemohla zbavit. Osud Bílé tečky byl jasnou metaforou toho všeho, ač byl dle mého názoru úmyslně lehce nadnesený. Tak. Poskládat se mi to sice nepodařilo, ale pokud si teď neťukáte na čelo, mám aspoň z poloviny vyhráno. (02.07.2008)

Sled scén, které na sebe moc nenavazují a pohříchu toho ani jako celek diváku nesdělí. Autorský záměr byl pravděpodobně vytvořit film plný přírodních scenérií, zvířat, foklóru a mystiky - a všechno ostatní (příběh, který by líbivou směsku spojoval, nosnou myšlenku etc.) nechť najde divák sám. Místo toho jsme zahlceni kupou za vlasy přitažených zvratů, nelogičností, nad kterými zůstává rozum stát. Pokus chcete vidět něco lepšího o zápase člověka se zvířetem, civilizace a tradice nebo o přirozené moudrosti domorodců , pak existuje mnoho fimů, které jsou lepší volbou - třeba famózní Kurosawův Děrsu Uzala. (01.07.2008)

Typický severský film, v ktorom príbeh je na hranici bdenia a snu. Čiastočne sugestívna záležitosť. Nie som práve cieľová skupina, aj keď sloboda v lone prírody kdesi na konci sveta, kde stretnúť človeka je problém, má čo do seba.Síce oná romantika k prírode nebola práve najkvalitnejšie spravená, cení sa aspoň pokus o ňu. Ťažko ale skusnúť fakt, že chlapík má v dome fešnú belošku a on "loví" vo vodách domorodých národov, ktoré - ako to povedať - krásou veľmi neovplývajú. Film sa bohužiaľ nevyhne hluchším a niekedy aj zbytočným scénam. (26.10.2016)

Menší zklamání. Jsem asi dost namlsaný faktem, že nám čt2 pouští večer co večer skoro samé nadprůměrné filmy a trochu jsem počítal, že tento nebude vyjímkou. Velkou roli zde hraje přírodní scenérie a její zprostředkovatelka kamera, které se nedá snad nic vytknout. S příběhem je to však podstatně horší. Ikdyž se film drží své dějové linie, tu a tam si divák všimne nějaké nelogičnosti, kterou sice občas zakryje mystika, ale ne vždy se to povede. Co se týče konce a rozřešení, hlavní hrdina se sice "zbaví" svého průvodce, ale ztratí lásku a vlastně i potomka. (01.07.2008)

Pop: Co se to tu děje? Niko: Svatba. Pop: A kdo vás oddal? Niko: Duch Jeniseje. Pop: No vidiž. Máte mé požehnání. Niko: Díky žes nám popřál spoustu dětí a spokojenosti. Pop:(ke Guitě) Jak se jmenuješ? Guita: Guita, po matce. Niko: a řekneš nám ty své jméno? Pop: Já jsem duch Jeniseje. Jeden z nejlepších dialogů co jsem kdy ve filmu slyšel. Celý tenhle snímek je prodchnutý severským mystičnem, a kouzlem, dokonce mi nevadil ani dabing, ale rád bych jej někdy viděl v originále. (11.10.2008)