U strážnýho anděla

Ne, nebyl to hezký film a nedoporučuji ho nikomu, kdo má špatnou náladu nebo deprese. U koho hrozí, že by se mohl taky napít. Protože tento film je o všem hnusném a špinavém, co alkoholismus přináší. O tom všem zápachu, výkalech a zvratcích, které kolem sebe alkoholici už ani nevnímají. A taky trochu je o jejich okolí, o lidech, kteří musejí alkoholismus svých blízkých se vším všudy snášet. Nemyslím si, že na tento film ještě někdy kouknu, vážně je hnusný a chtěla jsem ho v průběhu sledování několikrát vypnout. Nakonec jsem to ale vydržela, protože je to nesmírně pravdivý film. (01.04.2019)

Jediný a hlavný dôvod prečo hodnotím tento film ako slabší nadpriemer a dávam štyri hviezdy je ten, že dokáže navodiť zmes rôznorodých pocitov - prevažne nepríjemných samozrejme. No ale to ku alkoholu a silnej závislosti od neho určite patrí. Na film sa preto pozerá len veľmi ťažko, aj keď na druhú stranu celkom paradoxne dokáže miestami vyvolať úsmev na tvári. Často som nevedel, či sa smiať alebo skôr plakať. Niektoré situácie tých alkoholikov boli až tragikomické. Škoda, že dejová linka mi prišla pomerne chaotická a nedomyslená, chcelo to niečo priamočiarejšie a koordinovanejšie. Celá štruktúra obsahovej stránky sa mi zdala akási rozháraná a neusporiadaná. Rozhodne by som však tento snímok zaradil k netradičným, čo stoja za pozretie. 70/100 (31.10.2018)

Připravte se na Sebrané spisy alkoholické - vyšeptané hanbou, proložené slzami, provázené klepavkou, vyslechněte si otřesná svědectví zničených životů, sahajících hluboko do rodinných historií a pohleďte metle lidstva přímo do očí... hezky bez rukavic, do všech hloubek ponížení, jaké si dokážete představit... Varování - může vám být dost šoufl, ač jste nepožili ani kapku! Podobnost s Werichovou pekelnou odmašťovnou v povídce "Až opadá listí z dubu" - čistě náhodná. (19.05.2015)

Další studie alkoholika. Robert Więckiewicz je jako troska spisovatele na stálé trase mezi odvykací klinikou a titulní hospodou v Krakově přesvědčivý, režisér stejně jako u svého předešlého filmu dokazuje, že má řemeslo v malíčku, ale prostě mi připadá, že už jsem pár takových filmů viděl, a tenhle je jen další v řadě. V temném a špinavém filmu se najde i trocha humoru, ale do jaké míry je k smíchu třeba kněz zvracející při půlnoční mši a podobné scény, to je značně individuální (70%). (23.03.2015)

Nevím, jestli je to tím, že jsem se příliš těšil, ale tentokrát mě Smarzowski zklamal. Ohledně jeho trademarkové brutální syrovosti nemám výhrad, ale působivějším filmem o chlastání vodky je pro mě paradoxně Zvjagincevův Leviathan - jakkoliv o Leviathanu jako o chlastacím filmu překvapivě skoro nikdo nemluví. Největší slabostí Smarzowského filmu je absolutní rezignace na chronologický, respektive jakýkoliv děj a místo toho zobrazuje pouze stovky za sebou naskládaných drobných epizodek a prostřihů, jejich časové zařazení je různorodé, aniž by však v konečném součtu mělo jakýkoliv význam. S tím souvisí další věc, se kterou jsem měl problém a tou je zcela zběsile rychlý střih - docela by mě zajímala průměrná délka záběru. Proto si nelze žádnou scénu, záběr ani hlášku ryze užít, jelikož vše je pryč rychleji, než dvakrát zamrkáte. Takže to v praxi vypadá tak, že se bez zjevného systému skáče z místa na místo a a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že cíleně se zde nerozvíjí snad ani několik minut chronologického děje v rámci dvou a více na sebe navazujících scén. Dojem naštěstí lehce napravil výborný závěr (kde celý ten výše kritizovaný systém získá určité opodstatnění), Wieczkiewicz je opět skvělý, ale přesto tentokrát rejžovi nedám víc, než průměrné hodnocení. (07.11.2014)