Ip Man 4: The Finale

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)

Vyborne a dostojne uzavretie Ip-manovej serie. V Donnie-ho podani to bol excelentne zahrany zivotopis tejto legendy Wing-Chun. Sam sa tymto zapisal do povedomia mnohych a nezmazatelne do, nielen Honk-kongskej kinematografie. Este ako chlapec som ho obdivoval v mojom prvom karate akcaku z 1989, Red Force. Snad sa mu bude nadalej darit. Adkinsova klasika a i scenar v mnohom nevybocuje zo zaziteho. Avsak viem si predstavit tazke zaciatky a rasovu neznasanlivost v americkych skolach v tej dobe. Moze byt. Odporucam. (15.02.2020)

Po traileru jsem byl skeptický, ale nakonec se dost možná jedná o nejlepší a nejdospělejší díl série. Samozřejmě; primitivně je zde interpretován konflikt mezi USA a přistěhovalcema. Jinými slovy, Amíci se prostě nezamyslí a každý konflikt musí končit až nuceným soubojem, ale já skutečně věřím, že tak nějak se to odehrávalo tehdy, i když nevím jak moc byl protlačován ten rasismus skrz. Jestliže je něco, co se mi líbilo, tak charakter Ip Mana. Má výčitky, je znát na něm, když utrpí nějaké zranění a přizpůsobí styl svého boje těm podmínkám a co víc - když ostatní mu tleskají, že se zastal utlačovaných, on jen stojí a nevypadá ani nadšeně z toho, že nakopal prdel soupeři. Protože koho těší žít v takovým konfliktu, kde jediné východisko je nekompromisní souboj? To byl malý detail, který mě potěšil. Když už mluvím o bitkách, tak jich zde je klasicky mnoho. Zpočátku IP Man se drží a jen občas něco předvede, ale v druhý polovině nešetří kadencí a sype to ze sebe jako za mlada. Bitky nepůsobí nijak zrychleně, nejsou nepřehledně natočený a jsou opravdu dost kontaktní. Když někdo schytá nepříjemný kop, nebo úder, chytne se za tu ránu, kulhá či má dokonce otisk/modřinu. Ten kick Bruce Leeho na hlavu toho karatisty v uličce mě normálně rozesmál :) sem tam je jasně očividné pomocné lano, že nějaká postava odlítne až moc, nebo nějaký výskok, ale toho je pomálu a nepůsobí to rušivě. Bitky působí stále dynamicky, kontaktně a drsně a dost tomu napomáhá pořádný nazvučení každého úderu. Co se týče témat apod, tak právě čtvrtý díl mi přišel i nejvíce pestrý na tohle a vidím v materiálu stále mnoho potenciálu na rozvětvení univerza. Bruce Lee tentokrát dostal dost prostoru a plno témat a prvků mi přišlo jen lehce nakousnutých. Adkins nemá až tolik prostoru a v akci se s ním šetří do závěru, ale tohle je snad první film, kde vidím jak karate dokáže být nebezpečné a bolestivé. Místama mě film dojal emocemi kvůli tomu, jak některé charaktery dospějí i když je k tomu vede klasická klišé motivace (synu poslouchej, mám rakovinu, bla bla) ale funguje to, protože prostě Ip Mana máme rádi, jeho filozofii a zejména charisma Donnieho. Jediné co vytknu, tak to CGI s letadlem se fakt nepovedlo a prostě ... mi ty konflikty přišli až moc vyhrocené, ale aspoň tam za tím je přeci jen nějaký důvod a ač se postavy vyjadřují primitivně ohledně toho, že "žlutý jsou odpad a bla bla", nějak si umím představit, že to takhle i být mohlo. (16.02.2020)

Škoda. Až příliš šablonovité a nedůstojné ukončení série. Ale chápu, o peníze jde až v první řadě... Tentokrát opět mizerné herecké výkony. Rozdělení světa na černý a bílý. A aby to bylo aktuální, řeší se šikana a barva pleti. Zasazení děje do ameriky se mi nelíbilo a tak jediné, co jsem si užil, byly bojové scény. Konec zase přeslazený. 40% (20.12.2021)

Stále poctivá poklona ikonickému majstrovi sa nesnaží viac šliapať na plyn, ale skôr uberá, viac preciťuje, skláňa sa do istej filozofickej pokory odrážajúcej obdobie a vek Yip Mana. Nič to však nemení na tom, že stále sa jedná o energickú záležitosť s istou mierou pátosu a tej známej béčkovej dávke nespravodlivosti, čo v tomto prípade rozhodne nie je urážka, práve naopak. Vcelku férové zakončenie vydarenej série o jednom veľkékom človeku, ktorý neprávom zostal v tieni svojho slávneho majstra .... ;) (16.04.2020)