Anomalisa

Ztraceno v překladu podle Charlie Kaufmana. Podivná a podivuhodná metafora života v osamění, bez identity. Nejde jen o bezvadně odpozorované životní detaily a krásné zachycení jednotlivých stereotypů, kterými Anomalisa oplývá. Ten film v sobě má obsažen přesně ten melancholický životní smutek, který jsem naposledy pocítil právě ve zmíněném filmu Sofie Coppoly. A že mi zatraceně scházel! 90 % (27.11.2016)

Musím říct, že mě celou dobu neskutečně štvala animace, kdy lidské postavy vypadají jako záprdky. Hlavní hrdina měl asi vypadat jako Richard Gere (jo, je to taková Pretty Woman totálně naruby, asi jako kdyby Karkulka sežrala vlka), ale prostě to vypadalo animačně, „jako by to spatlal Lexa“. Tohle měl být regulérní hraný film s nostalgickou náladou, pak by mě možná zasáhl. Jo. vím, o co autorovi jde, a ano, tohle pochopí spíše lidé po padesátce, kteří bilancují svůj dosavadní život, cítí se nedocenění, prázdní, bez cíle. Tady hlavní hrdina má navíc pocit, že mu všichni lidé kolem splývají v jedno, ale to bude spíš tím, v jakém prostředí se pohyboval a pohybuje. Kdyby měl za kámoše třeba druida, asi by se už vymykal. Vlastně i tahle povrchnost mě na filmu štvala - že nejde příběh do hloubky, že vlastně o té postavě vím strašně málo a že navíc chybějí důležité prvky jeho života, abych mohl víc procítit, oč jde. Líbil se mi ten fór, že hrdinova manželka vypadá přesně jako Anomalisa po letech, to také o lecčems vypovídalo, ale pořád je to jen ten povrch. Jinak příběhově nic moc nečekejte - chlap po půlhodině filmu přijede konečně do hotelu, hledá babu na noc a ráno při očekávaném projevu k zaměstnancům se snaží občas říct, jak se vnitřně cítí. Tady vzpomenu opět můj oblíbený psychologický román Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde autorka podobné pocity hlavní hrdinky dokázala předat a využít daleko ústrojněji, psychologičtěji, uvěřitelněji, hlouběji a plněji. (29.04.2024)

Naprosto chápu všechny možné přesahy tohoto nového filmu Charlieho Kaufmana. Jenom jsem prostě nebyl ochoten přistoupit na jeho hru a vůbec jsem si k Anomalise nenašel cestu. Animace je naprosto odporná a depresivní. Ano slouží svému účelu a udělat film ve stylu stop-motion je také úctyhodný počin, ale mě to až neskutečně štvalo. Že všechny osoby mluví a vypadají stejně až na jednu je také velice zajímavý nápad, ale jestli ještě někde uslyším Toma Noonana, tak mi asi bouchne hlava. Příběh mě nechytil. Krize mužů středního věku už prostě nejsou in, ať už to podáte jakým stylem chcete. Jediná spása by snad přišla, kdyby se nějak lépe zaonačila snová pasáž. Takhle za mě rozhodně ne. Příště lépe Charlie. (07.02.2016)

Konečně animovaný film, který není pro děti. Anomalisa mě vážně nadchla pouhým výtvarným zpracováním, v němž se kouzlo ukrývá právě v oné jednoduchosti. Slušné depkařské a místy až psycho drama, které má naprosto primitivní příběh, ale stejně nakonec vyznívá velmi silně a je to film, který se nepodobá ani myšlenkou ani provedením žádnému mnou viděnému. Tleskám! (05.01.2016)

Je to svým způsobem vykradení duše nás lidí, co jsou jiní, odmítající se zařadit, co jsou pohlceni nihilismem a cynismem, co ví, že je jiný způsob, jíná cesta, jiný směr a snaží se. Navíc tento sort lidí by to nemělo pohoršovat, neměli by se za to stydět, jen by se měli pohodlně usadit a přijmout svět, protože život těchto anomalis je mnohdy mnohem zajímavější než život lidí, co jsou zajímavý. (20.09.2016)