Anomalisa

Nabubřelá egoistická cliché blbost, která nemá asbolutně žádnou hlubší hodnotu. Chlápek ve středním věku, který řeší depresi nevěrou, protože je tak zmatený a svou manželku a dítě nesnáší. Jako bonus dostanete typickou představu stydlivé ženy, která skrývá trauma a potřebuje výše popsaného muže, aby jí ho výlečil. To se raději podívám na Alvin a Chipmunkové 4. (10.01.2016)

Musím říct, že mě celou dobu neskutečně štvala animace, kdy lidské postavy vypadají jako záprdky. Hlavní hrdina měl asi vypadat jako Richard Gere (jo, je to taková Pretty Woman totálně naruby, asi jako kdyby Karkulka sežrala vlka), ale prostě to vypadalo animačně, „jako by to spatlal Lexa“. Tohle měl být regulérní hraný film s nostalgickou náladou, pak by mě možná zasáhl. Jo. vím, o co autorovi jde, a ano, tohle pochopí spíše lidé po padesátce, kteří bilancují svůj dosavadní život, cítí se nedocenění, prázdní, bez cíle. Tady hlavní hrdina má navíc pocit, že mu všichni lidé kolem splývají v jedno, ale to bude spíš tím, v jakém prostředí se pohyboval a pohybuje. Kdyby měl za kámoše třeba druida, asi by se už vymykal. Vlastně i tahle povrchnost mě na filmu štvala - že nejde příběh do hloubky, že vlastně o té postavě vím strašně málo a že navíc chybějí důležité prvky jeho života, abych mohl víc procítit, oč jde. Líbil se mi ten fór, že hrdinova manželka vypadá přesně jako Anomalisa po letech, to také o lecčems vypovídalo, ale pořád je to jen ten povrch. Jinak příběhově nic moc nečekejte - chlap po půlhodině filmu přijede konečně do hotelu, hledá babu na noc a ráno při očekávaném projevu k zaměstnancům se snaží občas říct, jak se vnitřně cítí. Tady vzpomenu opět můj oblíbený psychologický román Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde autorka podobné pocity hlavní hrdinky dokázala předat a využít daleko ústrojněji, psychologičtěji, uvěřitelněji, hlouběji a plněji. (29.04.2024)

Naprosto chápu všechny možné přesahy tohoto nového filmu Charlieho Kaufmana. Jenom jsem prostě nebyl ochoten přistoupit na jeho hru a vůbec jsem si k Anomalise nenašel cestu. Animace je naprosto odporná a depresivní. Ano slouží svému účelu a udělat film ve stylu stop-motion je také úctyhodný počin, ale mě to až neskutečně štvalo. Že všechny osoby mluví a vypadají stejně až na jednu je také velice zajímavý nápad, ale jestli ještě někde uslyším Toma Noonana, tak mi asi bouchne hlava. Příběh mě nechytil. Krize mužů středního věku už prostě nejsou in, ať už to podáte jakým stylem chcete. Jediná spása by snad přišla, kdyby se nějak lépe zaonačila snová pasáž. Takhle za mě rozhodně ne. Příště lépe Charlie. (07.02.2016)

Jednoduché soustředění na jednu myšlenku a přímočarost jejího sdělení Kafmanovi sluší - jednoduchost a přímočarost tedy v porovnání s jeho ostatními auteurskými projekty, ne ve srovnání s čímkoli ostatním. Přecejen natočit loutkový film o odcizení a osamělosti nezkouší jen tak někdo. Škoda jen že pro hlasové obsazení většiny postav nevybral nějaký neutrálnější hlas - význam jeho zaměnitelné anonymity je jasný, ale takto tu všechny ostatní ženy působí jako transsexuálky, což je další level bizarnosti který imho autorským záměrem nebyl. 8/10 (27.09.2020)

Podivné, sice s náběhem na vytvoření něčeho krásně magořivého a psychedelického, jenže u ničeho jiného, než u pouhého náběhu nezůstalo. Je tu několik krásně cotokurvózních scén, ale je jich hrozně málo a obaleny jsou balastem, který jen a pouze divný, někdy v positivním slova smyslu, někdy ne. V první řadě už je tu pro mě dost nesympatická hlavní postava (taky jste alergičtí na cokoliv, co má společného s lidmi, co se živí jako osobní koučové, profi motivátoři a podobné odpornosti?). Aminace je super a zpočátku slibuje některé zajímavé zápletky, ale... K těm prostě nedojde, kéž by ve filmu bylo více věcí, jako ve snové sekvenci. Ale i tak celkem fajn, jen by pomohlo přidat divností, případně prostříhat a vyhodit třetinu stopáže. (29.02.2016)