Anomalisa

-ASI TROCHU SPOILER - Charlie Kaufman nás opět seznamuje se svým extrémně osobitým, nešťastným a surrealisticky depresivním světem. Docela slušně jsem už z jeho obsáhlé tvorby odhadl, co je ten pán vlastně zač. Nechybí prášky, které se už vyskytly (v poněkud větší míře) v Synecdoche New York, nechybí podivné, obří či stísněné místnosti, které se už vyskytly v Kůži Johna Malkoviche a nechybí jeho neskutečně smutný náhled na svět, který provází snad celou jeho tvorbu. Nejdřív budete asi zmateni z hlasové stránky filmu. Možná se vám bude chtít i z filmu odejít či ho vypnout..... a pak vám to dojde .) Animace je neskutečně zvláštní a můžu s klidem prohlásit, že jsem se s takovou ještě v žádném filmu nesetkal. Figurky někdy působí jako skuteční lidé, někdy hrozně neuměle, stejně tak prostředí okolo nich. A takový je vlastně celý film. A určitě není pro každého. Pokud bych ho měl shrnout, nazval bych ho animovaným, konverzačně minimalistickým (trochu porno) dramatem. Hrozně se mi líbilo jak byla vystihnuta prvotní rozpačitost, zmatenost ale i krása pohlavního styku. A to v animované podobě .) P.S: Film obsahuje tu nejkrásnější verzi známého hitu od Cyndi Lauper - Girls Just Wanna Have fun, co jsem kdy slyšel. Nevěřil bych, že se na ten song dá podívat AŽ TAK z jiného úhlu. 9,5/10. (23.04.2016)

Charlie Kaufman a jeho režijní druhotina. Charlie platí za jednoho z nejoriginálnějších scénáristů Hollywoodu a s Anomalisou opět potvrzuje, že mu přítoky unikátních nápadů nevysychají. Přitom Anomalisa nabízí vcelku běžný příběh krize středního věku, navíc ve velmi krátkém časovém úseku, ale právě zde je Kaufmanovo mistrovství, protože i na tak úzkém prostoru odvypráví silné okamžiky i myšlenky ve vší komplexnosti a já se do loutkové (Anoma)Lisy zamiloval. Cože? Já se nezmínil, že jde o loutkový film? 100% (19.01.2017)

Chytrý animovaný film pro dospělé je vlastně také anomálie. Charlie Kaufman to má všechno promyšlené, takže nakonec dávají všechny jeho „divné“ volby smysl. Ano, na začátku jsem si také chvíli zvykal na nezvyklý vzhled lidských loutek či na to, že i ženské postavy mluví hlasem Tom Noonana, ale nakonec to za to stálo (90%). (15.07.2018)

Netvrdím, že po pozretí som nezostal mierne sklamaní, moje očakávania boli trocha väčšie, ale aj tak je to podľa mňa najlepší animovaný film (pre dospelých) za rok 2015. Moje veľké očakávania tkveli v tom, že scenár k filmu napísal kultový Charlie Kaufman (napísal napríklad V koži Johna Malkovicha či Večný svit nepoškvrnenej mysle). Čakal som opäť niečo tak neskutočne originálne. Čo sa síce s časti potvrdilo, ale bolo tam toho málo. Dej by kľudne vystačil na krátky 30 minútový film. Nie že by to teraz bolo až tak rozťahané ale boli miesta kedy som iba čakal a čakal a nič. No keď si to teraz celé prehrám spätne, tak hej... Je to fajnunké odporúčam. Určite ste v detstve mali aj vy ten pocit, že ste jediní na svete a okolo vás je iba ilúzia ktorá klame ostatnými existenciami. Nič si z toho nerobte. Keď sa pozerám na dnešný svet, niekedy sa mi tento pocit vracia. Film Anomalisa zachytáva presne tieto myšlienky a pocity. Hoci to zo začiatku vôbec nechápete. Ide o animovanú, kvázi bábkovú, stopmotion animáciu, veľmi peknú, kde všetky postavy dabujú traja ľudia. Prvý hlas dabuje hlavnú postavu. Pána v rokoch ktorý sa chystá na prezentáciu svojej knihy ohľadom výnosnejšieho predaja v službách atď proste niečo s marketingom. Druhý hlas dabuje každého ostatného. Od jeho manželky, po taxikára, jeho dieťa proste každého. A tretí hlas dabuje Lisu, ženu ktorá prišla na jeho prezentáciu a náhodne sa stretnú aj s jej kolegyňou, Takmer celí dej sa odohráva v hoteli.. Jej skromnosť, podceňovanie sa a hanblivosť úplne popletú hlavu hlavnej postavy a nakoniec prežijú jedno-večerný románik. Chlapík kvôli tomu, že nič podobného nezažil ju prehovára, nech s ním odíde, kvôli nej sa rozvedie a bla bla bla. Keď sa však sám vráti domov k milujúcej rodine, rozmyslí si to. Snímka je plná zaujímavých, nevšedných, dialógov, miestami pochmúrna, miestami veselá, jednoducho povedané, je taká iná... A to mám rád (06.01.2016)

Živě působící, ale vyjma protagonisty znepokojivě stejné loutky Kaufmanovi umožnily zatím nejdůslednější rozvedení jeho záliby v externalizaci vnitřní zkušenosti člověka. Tentokrát člověka, kterému osoby cizí i blízké splývají v anonymní dav, o nějž ztratil jakýkoli zájem. Telefonát s manželkou a synem, zajímajícím se pouze o to, zda mu otec již koupil nějaký dárek, přitom prozrazuje, že lhostejnost je to oboustranná. Michael ale nepřestává rozumět jenom druhým. Nechápe už ani sám sebe. Hrdinova existenční úzkost kombinovaná s krizí identity dosahuje vrcholu, když prázdně hledí do koupelnového zrcadla, neschopen ovládat své mimické svaly. Před ztrátou tváře jej na poslední chvíli zachrání hlas zpoza dveří, lišící se od hlasů všech ostatních. ___ Lisa představuje v Michaelově předvídatelném světě zaměnitelných lidí anomálii, bytost s vlastní individualitou. Teprve ona dává význam frázi o jedinečnosti každého člověka, kterou Michael rád používá na svých přednáškách, aby manažerům velkých společností pomohl zvýšit produktivitu. Přenášení firemních strategií do mezilidských vztahů je pro Kaufmana jedním ze symptomů odcizení ve společnosti založené na oboustranně výhodných transakcích a neustálém generování zisku. Lidé zapojení do výrobního procesu se stávají mechanickými loutkami s falešnými úsměvy a bez vlastní jedinečnosti. Lisa, nevyznačující se nezvyklou krásou, inteligencí ani zvláštními zálibami, však dokládá, že lékem na apatii není nalezení někoho výjimečného, nýbrž docenění toho, co je výjimečné i na někom zdánlivě obyčejném. ___ Po Kaufmanových předchozích filmech, které diváka zaměstnávaly svými zapeklitými narativními konstrukcemi, překvapuje Anomalisa vypravěčskou přímočarostí. Zároveň ale neustále znejišťuje nejednoznačností svého fikčního světa, stejně nestabilního jako hrdinova osobnost. Navenek funguje podle stejných pravidel, jaká známe z vlastního života. Místy se v něm ale objevují znepokojivé trhliny. Kromě toho, že všichni kromě Michaela a Lisy vypadají a mluví stejně, protagonista jako kdyby si v jistých chvílích uvědomoval, kým ve skutečnosti je – tedy loutkou. Když v závěru filmu smutně hledí na porouchaný japonský automaton, který synovi koupil v jednom obskurním sex shopu, zdá se, že jde o jedinou „bytost“, která mu v jeho vlastním domě alespoň trochu rozumí. ___ Dovedné oscilování mezi fádní realitou, snímanou v odměřených dlouhých záběrech s velmi pomalými jízdami kamery, a zlým snem, který se svou absurditou vzpírá rozumovému uchopení, přenáší existenční nejistotu postav také na diváka, jež je nucen klást si stejné otázky jako Michael. 80% (09.09.2020)