Anomalisa

Chytrý animovaný film pro dospělé je vlastně také anomálie. Charlie Kaufman to má všechno promyšlené, takže nakonec dávají všechny jeho „divné“ volby smysl. Ano, na začátku jsem si také chvíli zvykal na nezvyklý vzhled lidských loutek či na to, že i ženské postavy mluví hlasem Tom Noonana, ale nakonec to za to stálo (90%). (15.07.2018)

Rovnako, ako po Synecdoche, ostávam vykoľajený, len príjemnejším spôsobom. Zatiaľ čo ona bola mätúcim no skvostným tripom o živote a smrti, tu Kaufman, výnimočným vizuálnym spôsobom, ktorý je totálne opodstatnený, jemnými komediálnymi prvkami a dôležitým, vlastnoručne napísaným songom na konci, opäť dokazuje, že je najvýnimočnejším tvorcom posledných niekoľko rokov. A to prostým vyjadrením sa k bežnému ľudskému problému- odcudzeniu sa. Pretože ako jeden z mála dokáže, aj v tak krátkej minutáži, priniesť toľko naratívnej perspektívy, otázok, katarzie a pocitov ohľadom tak "obyčajnej" veci. Za pomoci one night standu s rozbitou japonskou bábikou, samozrejme. (29.03.2017)

Jakožto další velký fanoušek Kaufmana jsem lehce zklamán, ale ve všem se s Akafortym neshodnu. Kaufman má dar zahtit scénář tak zajímavým dějem, že nám nevadí, že jeho hrdinové jsou sebelitující se ubrečenci. I když upřímně, už bych byl taky rád, aby zkusil napsat jiného hlavního hrdinu. Problém Anomalisy je, že na rozdíl od Maloviche, Věčného svitu a Synekdochy, zde nenacházíme tolik zajímavých (ať už vtipných, bizarních či snových) momentů, které by nás odvedly od věčných nářků hlavního hrdiny Michaela. Film se tak dost vleče, což je pocit, který jsem neměl ani u značně delší Synekdochy. Těch hluchých momentů je opravdu dost, určitě to byl záměr, nechat to všechno v reálném čase, i s tou nudou a banalitou, ale mě to neoslovilo. Chápu, že film se také týká služeb a interakce se zákazníkem, ale opravdu jsme to museli sledovat 20 minut včetně čekání na výtah? Zhruba do 30.minuty filmu jsem se dost nudil. Podívejme se na jiného tvůrce, který je mistrem těchto filmů, na Linklatera. Bohužel musím říct, že-ve filmech v reálném čase založených na dialogu-dává Linklater Kaufmanovi na zadek. (Mimochodem věděli jste, že oba tvůrci chtěli dělat Scanner Darkly? Celkem by mě zajímala ta Kaufmanova verze). Hodnocení tohoto snímku bude velice rozdílné a bude záležet na tom, jak se na Charlieho vlnu naladíte. Někteří dávají plný počet a obávám se, že spíše proto, že jsou ve stádiu absolutní adorace Kaufmanovy tvorby ( I´ve been there :-) ), jiní jsou zase až příliš krutí. Nemyslím si, že scénář je jednoduchý a primitivní (ačkoliv je jednodušší než jeho předchozí filmy). Na první zhlédnutí se zcela určitě nedají zachytit všechny ty drobné náznaky a významy. Kdy Kaufman mění hlasy postav a proč? Jak souvisí Michaelova holka na jednu noc s jeho úletem před 10 lety? Jakou roli má v příběhu kamarádka Lisy? Jakou roli má japonská hračka? Řekl bych, že tohle vše má Kaufman promyšlené a ne všechno jsem pobral, ale to bohužel nic nemění na tom, že základní dějová stavba je dost primitivní. A že mě hlavně druhé zhlédnutí snímku vůbec neláká, ačkoliv jeho předchozí filmy jsem viděl tisíckrát. (02.01.2016)

Po skončení filmu jsem měl chuť vykřiknout: "A to bylo všechno"? Tohle je buď moc krátké nebo moc dlouhé. Zajímavá zápletka, pár wtf momentů, a pak najednou the end. Za mě fakt zklamání, a to jsem se na Anomalisu na základě amerického hodnocení a popisku "něco jako Lost in Translation" opravdu těšil. (03.04.2016)

Musím říct, že mě celou dobu neskutečně štvala animace, kdy lidské postavy vypadají jako záprdky. Hlavní hrdina měl asi vypadat jako Richard Gere (jo, je to taková Pretty Woman totálně naruby, asi jako kdyby Karkulka sežrala vlka), ale prostě to vypadalo animačně, „jako by to spatlal Lexa“. Tohle měl být regulérní hraný film s nostalgickou náladou, pak by mě možná zasáhl. Jo. vím, o co autorovi jde, a ano, tohle pochopí spíše lidé po padesátce, kteří bilancují svůj dosavadní život, cítí se nedocenění, prázdní, bez cíle. Tady hlavní hrdina má navíc pocit, že mu všichni lidé kolem splývají v jedno, ale to bude spíš tím, v jakém prostředí se pohyboval a pohybuje. Kdyby měl za kámoše třeba druida, asi by se už vymykal. Vlastně i tahle povrchnost mě na filmu štvala - že nejde příběh do hloubky, že vlastně o té postavě vím strašně málo a že navíc chybějí důležité prvky jeho života, abych mohl víc procítit, oč jde. Líbil se mi ten fór, že hrdinova manželka vypadá přesně jako Anomalisa po letech, to také o lecčems vypovídalo, ale pořád je to jen ten povrch. Jinak příběhově nic moc nečekejte - chlap po půlhodině filmu přijede konečně do hotelu, hledá babu na noc a ráno při očekávaném projevu k zaměstnancům se snaží občas říct, jak se vnitřně cítí. Tady vzpomenu opět můj oblíbený psychologický román Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde autorka podobné pocity hlavní hrdinky dokázala předat a využít daleko ústrojněji, psychologičtěji, uvěřitelněji, hlouběji a plněji. (29.04.2024)