Tajemství smrti slečny Neznámé

První "forenzní" polovina ve stylu "hovory u pitevního stolu aneb orgány vyprávějte" je hodně svěží a napínavá, druhá začne tahat za povědomější žánrové struny a tasí z rubáše otřepané lekačky. Výměny názorů mezi otcem a synem zachvátí občas rigor mortis a závěrečné odhalení není zrovna z kategorie "co neslyšíte o každém Halloweenu", ale poměrně zručná režie a dobrá atmosféra to vítězně pronesou dveřmi spalovací pece. André Øvredal nezklamal, prostě další křupavá historka, tentokrát pokropená formaldehydem a vedená v řízném sagitálním duchu. Mimochodem, je to film, který v jednom probudí nekrofila. Tak trochu. (27.12.2016)

Horor s příběhem a není to oxymorón. Nutí k soustavnému přemýšlení a hádání ústřední pointy, přednáší to nejlepší z oblíbených archetypů žánru a oslňuje zručně dávkovanou mírou oldschoolu. Navíc používá známé a kvalitní herecké tváře k umocnění a věrohodnosti zážitku, což má signifikantní vliv na celkovou atmosféru. Je taky skvělé, jak se démonický casting vyřádil při výběru hlavní ženské postavy, a teď nemám na mysli jenom ten dlouhotrvající full-frontal (jestli jste si někdy u hororu stěžovali, že je v něm málo koz - já vím že stěžovali - tak tohle je přesný opak). Vytýkám pouze občas rušivé lekačky. (29.12.2016)

Žánr horor mi k srdci nikdy moc nepřirostl, než jsem tedy poznal, co může tento žánr znamenat v rukou precizních tvůrců z Japonska, nicméně i na počet oblíbených hororů z krajiny vycházejícího slunce mi stačí jedna ruka. Dlouho jsem žádný pokus o strašení diváka nezhlédl a po velmi pozitivních reakcí jsem si natěšeně film kolem jedné v noci pustil. Pro mě tedy nestoudný kýč. Scénář a celý vývoj je v podstatě směšná fraška, opírající se o všemožné hororové klišé. Strašně tajemný obsah žaludku překrásné nebožky, staleté čarodějnické rituály a pochopitelně zombie, bez kterých dnes točit horor snad ani nelze. V hodnocení mě utvrdilo i vyloženě trapné family drama, které je také součástí tohoto legračního filmu. Jestliže je toto pro zdejší hororové fanoušky jeden z nejlepších filmových zážitků poslední doby, nemá zřejmě žádnou cenu, abych tento žánr v podání západních tvůrců někdy v brzké době opět pokoušel. (22.01.2017)

Kto vie koľko dostala zaplatené Olwen Catherine Kelly za jedno pohnutie palcom. Každopádne The Autopsy of Jane Doe predstavuje kvalitný námet s dobrou atmosférou, ale nedotiahnutou pointou a chabou strašidelnosťou, ktorá k tomuto žánru neodmysliteľne patrí. Ono hlavne z môjho pohľadu filmu chýbalo nejaké rozumnejšie explanation, ktoré by mu dávalo taký logickejší záver. Vďaka tomu by všetko do seba krásne zapadlo a divák by si mohol povedať, že aha, tak takto to bolo celé myslené! Veľmi chytré od tvorcov! Ale nie, nič podobného sa bohužiaľ nedostavilo. Popri všetkom tom skúmaní tela a pátraní po temnej záhade som akosi očakával výdatnejšie rozuzlenie. (28.01.2017)

Dva šuldové na pitevně, jedna chlupatá vagina na pitevním stole a devadesát minut shánění se po depilačním vosku, který v té tmě nebyl k nalezení. Představte si na devadesát minut nataženou povídku z Věřte nevěřte v technicky kvalitnějším provedení a s hvězdnějším obsazením. To, co by v pohodě stačilo na funkční čtvrthodinku, je zde natahováno do úmoru. Dá rozum, že by jednoho švihlo být devadesát minut na pitevně s mrtvolami, tak se herci chodili nalokat čerstvého vzduchu na chodbu, kde asi pátrali po lepších rolích. Když je ale nehybně ležící "mrtvola" Olwen Catherine Kelly na pitevním stole mnohem lepším hercem, než generačně i herecky rozdílná dvojka Emile Hirsch a Brian Cox, určitě je to na pováženou. Hirsch s Coxem už musejí být fakt zoufalí, když berou hlavní role v takovém nesmyslném škváru. Už úvod nevěstil nic světoborného. Ohořelá figurína na pitevně měla simulovat, že se s ní stalo něco opravdu strašného. A dál jste u filmu mohli v pohodě svačit. Pár vnitřností, Emile Hirsch s počínající prostatou hledal na chodbách toalety, Brian Cox zřejmě s Prostenalem vydržel víc. Veskrze nudně a velmi stupidně pojaté. Řídký scénář, který absolutně nevystačil na celovečerní stopáž, liknavá režie. Ve filmu se střídalo tlachání na pitevně s procházkami po chodbách. Nic víc ve filmu nebylo! Občas se objevilo něco jako náznak atmosféry, hned to ale necitlivě vyplašila nějaká stupidita ve scénáři. A když tam nakonec připlácli ten zoufalý a z prstu vycucaný závěr ve formě vše vysvětlujícího monologu postaršího koronera (a kde vzal Brian Cox najednou tolik info o mrtvole?!), volal jsem Šterclovi, co už měl zkušenosti s patologií ve Vodnících v Čechách, zda by mně neomyl pyj hubkou na nádobí, abych i já zahnal vůni tlejícího masa. Jak bylo zmíněno, být to krátká povídka, mohl být výsledek přijatelný. Takhle to byla natahovaná pičovina, u níž si i nekrofilní sadista začne z nudy stavět z Lega pitevnu, aby se nějak zabavil. Mě to vůbec nechytlo. 3/10 (01.02.2017)