Plačící muž

Kluci a chlapi prej nepláčou, tak jsem naplno využila svých vaječníků a bulela jak kráva místo kluků a chlapů a to hned na začátku filmu. Pak ještě plus mínus uprostřed a završila jsem to vzlykotem na konci. Takže sem se srdnatě prořvala celým filmem a zas jednou si můžu pyšně říct, že skoro soukmenovci uměj ty emoční filmy beztak nejlíp. Ono zastřelit malou a navíc tuze roztomilou holčičku to nasere a když jí odprásknete nechtěně, nasere to dvojnásob a celkově to dovede zkazit úspěšnej den. Každopádně na posranýho i hajzl spadne a tak náš hlavní hero si tohle břemeno sebou táhne celej film a čím víc krve z něj vyteče, tím víc je naměkko. Nutno podotknout, že ostatní krvácej dvojnásob a narozdíl od Gona z toho naměkko nejsou, naopak jsou totálně tuhý. Z trojice profesionálních killerů, kteří jdou po tom našem, jsem samo držela pěsti Driftujícímu Královi co byl zas jednou rychlej a zběsilej a byla jsem celkem dost zvědavá, jak tu osobní rodinnou krizi s Gonem vyřešej. Jo a ještě jsem prořvala titulky, že já kráva na to koukám, když vím, že u toho budu řvát. Ale já vím proč. Protože mi bylo jasný, že to bude opět skvělej film jaký umíme jen my (praděda prý byl korejec, tak se opovažte tvrdit, že jsem jenom vietnamka z večerky, možná totiž jsem korejsko-vietnamská rákoska z večerky, heč). (28.09.2018)

Když to vezmu kolem a kolem - od korejské, indonéské, až po současnou americkou tvorbu -, je No Tears for the Dead slušným akčně thrillerovým nadstandardem a jedním z nejnařachanějších filmů roku 2014. Modernější pojetí korejského akčňáku si žádá méně tradičních sečných a bodných zbraní (na ně se však také dostane) a více hlučných udělátek včetně útočné pušky, brokovnice a gránatu. Místo taekwonda a přesdržkované s tyčemi a klacky rozličné bojové techniky a efektivní chvaty. Všechno v přehledně nasnímaných dynamických scénách, které si divák užije a nemá brajgl v orientaci, kdo na koho právě střílí. V hlavní roli schopný sympaťák a proti němu neméně schopná, kooperující trojka padouchů a nějaké to běžné křoví k rychlému posekání. Zároveň filmu nechybí korejský feeling a poetika, pro kterou mám slabost. Spokojenost a druhá projekce (na plátně) jistá. (22.11.2014)

Nejlepší akční film roku po Berandalu ? Zřejmě ano! Jeong-beom Lee je definitivním černým koněm Korejského filmového průmyslu, ten chlap mě rozsekal v roce 2010 při filmu Ajeossi a letos udeřil znova a způsobil mi málem infarkt. Hlavní hrdina je mi sice celkem nesympatický, jeho pohled mi připomíná sršně, ale profesionalita jde z něj cítit, je klidný pomalu ani nemrkne, rychléj jako blesk a snaží se přemoct emoce. Byť je první hodinka lehce pomalejší, seznámení s postavami a rozvíjení příběhu, tak hned v zápětí na scénu vlítnou tři elitní žoldáci každý z jiné země, skvěle vytrénovaní, staří známí ze staré gardy a začne akční inferno, při kterém jsem já osobně zavzpomínal na flicky jako je Rambo či Smrtonosná past. Film je neuvěřitelně brutální a násilný( scéna s mačetou či následné koleno je největším Highlightem), jsou to vskutku jatka, akce je úžasná, úhledná a přehledná, že z choreografie vám padá pomalu čelist, nechybí jak skvělé fighty na blízku, tak parádní přestřelky( kde ozvučení pistole či samopalu v žádném jiném filmu nebylo tak efektivní jako zde) a dokonce je film okořeněn i zajímavými vychytávky ( mikrovlnka, plechovka). Opravdu bez výtek, tímhle filmem Asie jasně dává najevo kdo je Králem Akčních filmů!! Pod komentáře kolegů bych se mohl i podepsat. (29.10.2014)

Utahaná první polovina se snaží představit jakous takous backstory, na jejíž prezentaci by stačily dvě tři věty utrousené během rychlé chůze. Snaha do filmu naroubovat emoce je přímo tragická a tragičtější jsou snad jen postavy. Ústřední trio (hrdina, hrdinka a zlý investiční manažer) je ok, ale ostatní charaktery, které se tu a tam objeví aby příběhu dodaly emoce a hloubku jsou naprosto nesmyslné. Proč to dělat jednoduše a dokonale, když to jde napůl a složitě, že? Indonéské akční hity The Raid 1&2 fungují právě díky prosté a nerušivé zápletce bez patosu. No Tears for the Dead bohužel příběhově selhává a celý film by dopadl podstatně lépe, kdyby si přestal hrát na něco co není. Škoda je to obrovská, protože druhá polovina filmu je naplněna luxusní akční podívanou. První hodina filmu byla snad uspávací naschvál, aby tento kontrast vynikl, protože přestřelky které ji vystřídají jsou na úrovni Hong Kongských špiček. Už to skoro i vypadalo nadějně, ale režisér/scénárista si neodpustil vynikající jízdu kazit občasnou snahou zabrnkat na city. To by bylo v pořádku, kdyby zápletka a postavy byly dost kvalitní na to aby diváky zainteresovaly. Chcete-li špičkovou pěti hvězdičkovou akční podívanou, zapněte film v půlce a vypněte ve výtahu, jednu scénu před koncem. (24.02.2015)

Akční a technická stránka Plačícího muže je špičková, o tom žádná pře a tým, který je zodpovědný za předešlou úspěšnou pecku, Muž odnikud udržuje vysoko nastavený standard. Ale film je opravdu velmi, velmi, velmi dlouhý vzhledem k toliko elemenlní zápletce. Dong-gun Jang je v hlavní roli vynikající, ač v nekonečné akční poloze se jeho výkon roztéká mnoha směry a já jako divák ztrácím zájem. Nikdy bych nevěřil, že si v "post-mad-max-fury-road" světě budu na příliš mnoho akce stěžovat. Finále je opravdu masivně epické, přirovnal bych ho možná k prvnímu Zátahu, ale cítil jsem se na konci spíše vyčerpán než filmově uspokojen. Rozhodně bych nad Jeong-beom Leem neházel flintu do žita, je příjemným připomenutím, že korejská kinematografie stále umí syrové drama naservírovat stylově, jako tehdá během těch nejžhavějších blockbusterových sezón pár let nazpátek. 70 % (04.10.2015)