Mafie vraždí jenom v létě

Až doteď jsem si myslel, že dokonalým koncům francouzských filmů se nic nevyrovná, ale tenhle film to dokázal. Tak krásný konec plný úcty a piety jsem snad ještě neviděl. Pokud jde o zbytek, tak film má dvě poloviny dětství a dospělost. Ta děstká část je krásná, protože dává do kontrastu drsnou realitu Palerma s dětsky naivní poetikou vidění světa a dětskou láskou a právě láska a mafie jsou spojovací můstek pro obě části filmu. Ta dospělácká část jak už to tak bývá mě přišla všednější a v kontextu s první půlkou ne tolik vymazlená, ale ten nádherný závěr to všechno vynahradil. (16.03.2015)

Pojedeme k moři tak trošku na italský způsob. Lehce úsměvný,(hlavně první polovina), která vyprávěná dětskýma očima má svoje nezaměnitelné kouzlo, které však funguje až skoro do konce. Vůbec by mě nenapadlo, že se dá na takto silné a citlivé téma natočit film v naprosto uvolněném a komediálním duchu, který na konci dokonce vyzní jako pocta všem bojovníkům proti mafii. Ale Pif ukázal, že v Palermu je možné skoro všechno a já jsem proti tomu absolutně nic nenamítal. (11.04.2015)

Na to, že jde o film z evropské dílny, kterou rád nemám, to nebylo až tak špatné. Obě části (dětská i dospělá) mi přišly kvalitativně vyrovnané, každá z nich měla něco do sebe. Suma sumárum jde o milostný příběh promítnutý na netradičním pozadí mafií sužovaného Palerma. Co mě přesvědčilo dát tři hvězdy, to byl úžasně provedený konec snímku. 60 % Oblíbená část- závěrečné procházení se se synem (18.03.2015)

Začiatok vyzeral veľmi sľubne, detstvo a prvá láska, všetko ladilo v humornom pojatí. Keď sa dospelosťou hlavný hrdina dostáva do vážnejšej nálady, už aj rozprávač v jeho osobe začína byť prehnaný a otravný. Skutočné dokumentárne zábery procesov s mafiánmi som už vôbec neočakával, nepasovali mi tam. (04.03.2016)

Ze začátku jsem byl z tohoto filmu takovej nejistej. První půlka byla vyprávění z pohledu dítěte, která byla fajn, ale těch legračních záběrů tam také nebylo úplně moc. Hrozně se mně ale třeba líbilo, jak ten malej kluk měl to obrovský nadšení pro toho politika, že si ho lepil i na záchod. To bylo dobrý. Naštěstí, když už mě to dětství trošku začalo nudit, najednou se film překlopil do své druhé půlky a ta pro změnu vyprávěla příběh tohoto dítěte už v dospělosti, kde si začal hledat práci. Ta druhá půle se mi nakonec líbila o trošku více, protože v mnoha ohledech byla absurdní. Popravdě ale i ona postupně vytvořila takový ten pocit nudy, kde divákovi nezbyde, než čekat na nějaký šok, který by film zase trošku oživil. V tu ránu ale přišel závěr, kde režisér Pif vše uzavřel tak neuvěřitelně lidsky a s takovým obrovským poděkováním těm, kteří proti mafii bojovali, že jsem šel spát s obrovským nadšením z dobře ukončeného filmu, ale zároveň se smutným pocitem, co všechno za zvěř na tomto světě existuje. (17.03.2015)