Kes

Výborná sociálna dráma. Nikto si nemôže vybrať kde a komu sa narodí, niekto má šťastie, iní ho zase nemajú. No a Billy to šťastie rozhodne nemal. Nepríjemne a depresívne prostredie anglického baníckeho mestečka, kde od narodenia človeka je z väčšej časti napísaná už aj jeho budúcnosť - baňa. Ani matka s bratom neboli bohviečo, popravde, mal to chudáčisko ťažké v každom ohľade. Ešteže tu bol ten sokol, jediná svetlá iskrička v tak smutnom živote. V takom ponímaní sa nesie aj celý snímok, depresívne chvíle v rodine sa tu striedajú s tými príjemnými a pozitívnymi, ktoré chlapec trávi s Kes, pričom D. Bradley tu podal jeden famózny, detský výkon, to klobúk dole. Záver sa dal tušiť, ale nemyslel som si, že mi bude z toho až tak smutno. 80/100 (26.10.2016)

Zaujímavý príbeh jednoduchého chlapca, ktorý je síce čiastočný nespratník, ale s nástupom záujmu o živého tvora (sokol myšiar) sa u neho vytvárajú pozoruhodné danosti ako cieľavedomosť a vytrvalosť. Bez nich človek-sokoliar nemôže napredovať v úsilí aspoň o čiastočné podmanenie si divokého tvora. Scény, kde malý lapaj hovorí v pred spolužiakmi nielen o svojej záľube, ale aj svojich pocitoch pri dosahovaní cieľov, má svoju silu. Rovnako, keď privádza učiteľa na strietnutie so svojim divokým tvorom. Pochváliť treba vykreslenie rodinného či školského prostredia, veľmi dobre vykreslené charaktery učiteľov (telocvikár je teda riadne zakomplexovaný koreň), spolužiakov alebo rodinných príslušníkov, ktoré dokopy pôsobia veľmi autenticky a civilne - nemusia však každému vyhovovať. Zaujímavé tiež je, že hoci príbeh je vedený z pohľadu malého hrdinu a jeho všemožných peripetií v živote, film vôbec nie je rodinný a potrebuje citlivo vnímajúceho diváka. Cítiť z neho istú poetiku. (30.06.2023)

Tenhle film jsem viděla dvakrát: jednou jako malá a po dlouhých letech, světe div se, na Nově a to dopoledne, a dvakrát jsem z něj byla totálně zničená ! Film se odehrává kdesi v Anglii, půlka města je nezaměstnaná, všude špína, zima. Rodina, kterou tvoří dva bráchové a matka, funguje z podstaty, protože nikdo nevydělává, matka domu tahá případné sponzory a tatínky, ale pořád se nedaří. Mladší z bráchů, introvert a samorost šikanovaný ve škole i v rodině, najde zraněnou poštolku (ornitologové prominou, jestli to je jiný pták), pojmenuje jí Kes, věnuje jí všechen čas a ona se stane středobodem jeho života a jediným, zato skutečným, přítelem. (08.03.2005)

Nádherné a klidně, až laskavě, nasnímané a vyprávěné drama o životní bezvýchodnosti rámované sociálními poměry, které maří lidské potenciály a křiví charaktery a osudy. Působí tak silně právě proto, že důsledky takto destruktivně nastavené společenské situace jsou promítnuty na postavu, rodinu, čtvrť a širší okolí výjimečně citlivého chlapce, který ale už v patnácti letech od systému vůbec nic dobrého nečeká, a také se ukazuje, že všechny dospělé postavy, byť by pro něj i měly slabost, mu nemohou nic dobrého nabídnout a nic zvláštního pro něj udělat, stejně jako nemohou nic udělat ani samy pro sebe nebo svoje vlastní potomky. Naopak, ukazuje se, jak jsou všichni v daných podmínkách rezignovaní, unavení, jak v nic dobrého nevěří a nevědí, kudy by vedla cesta k naději. Všechny fyzické tresty, šarvátky, vztek, šikana, opíjení se, nevražení jsou stejně jako všechny krátkodeché a slaboučké výboje sympatií projevem téže unavenosti a základní rezignace v nastolené nelidské ekonomické mašinérii a také nikam nevedou a nic podstatného nezmění. Všechny to semele. *** Tenhle víkend jsme si v rámci JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin pustili po Kes ještě "V sobotu večer, v neděli ráno", o devět let starší raný film Karla Reisze, který vystihuje stejnou rozervanost a rezignovanost, a stejnou bezvýchodnost, z jiného úhlu pohledu v minimalistické, až etudní zkratce. Velmi dobře se doplňující kombinace. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

Některé filmy (ale nejen filmy, Kes je Loachovým zpracováním knihy Barryho Hinese, takže i texty, dramata, obrazy apod.) nestárnou, protože jejich témata jsou univerzální. Realita ukázaná ve filmu se navíc nijak v dohledné době měnit nebude, proto je triumfem autorů (kolektivu produkční skupiny Woodfall), že snímek starý dvě generace působí silně a čile dnes, stejně jako určitě zapůsobí za dvě, tři generace příští. Tato kinematografie si vždy s ohledem na humanismus svých motivů a raison d'être najde místo. K ocenění jsou též kromě režie (i hudební stránky) fascinující herecké výkony dětí i dospělých, i poštolky. (08.09.2010)