Sama nocí tmou

Myslím si, že tento film je trošku nezaslúžene podhodnotený, ale nechcem o tom moc polemizovať, lebo názory ľudí môžu byť rôzne. Tohto roku je to už druhý čiernobiely film, ktorý som videl, no kým ten prvý ("Set The Fire To The Stars") bol pre mňa veľkým sklamaním, tento bol ten pravý opak. Veľmi dobre rozpracovaná atmosféra a veľmi dobre využitie faktu, že film je čiernobiely. Cítime nočné chvíle a jemne sa ten strach aj vkráda. Hlavná hrdinka je skvelá a veľmi tajomná. A nikdy neviete čo bude chcieť spraviť. Osobne len neviem prečo je film charakterizovaný ako horor, keďže tu nie je veľmi veľa hororových elementov a väčšinou je to skôr romantický thriller. Záver je absolútne fantastický a patrí medzi moje najobľúbenejšie momenty filmu vôbec. Mrzí ma to nízke hodnotenie, no myslím si, že zväčša za to môže fakt, že film je kategorizovaný ako horor. Inak šlo o veľmi dobrý filmový počin. (03.08.2015)

Já si nemůžu pomoct, ale i když si po pár dnech pořádně ani nemůžu vzpomenout, o čem ten film vlastně byl, což je v podstatě dáno minimalistickou zápletkou, neutuchá ve mně pocit, že jsem při koukání na Samu v noci ve tmě nudu nepocítil. Zaujal mě těžce haluzovej soundtrack, který misty rozsvěcuje ve všudypřítomné noční tmě. Doporučovat nebudu, jedná se o vyloženě pocitovou a asi i náladovostní záležitost. 70% (26.04.2015)

"Amirpour sny maluje, temným srdcem vibruje." Ach jo. Neměl jsem před zhlédnutím číst obsah a ty děsné plky o dobru a zlu. A zbytečnou, mimózní samochválu režisérky už vůbec ne, to přímo fyzicky bolelo. Škoda, mohl jsem courat sám nocí tmou, s feťáky, pasáky a kurvami na rozjímací pohodu a prožívat vše s duší obnaženou, hladovou. Zatímco v romanticky odcizeném  Byzantiu jsem napětím ani nedýchal (Rafne nebo se přitulí?), zde se při totožné scéně (ta Amirpour fakt vykrádá, byť sympaticky) dostavila jen zvědavost, bez větší citové angažovanosti. Ale pod kůži se mi to  dostalo, ne že ne. Z protokolu iránské mravnostní policie: „Zadržená je artová emancipovaná upírka. Na protirežimní debut překvapivě dobré, reflektující záblesky naděje v temnotě současnosti. Symbolicky zabavený skateboard, karnevalové disco na speedu, stará generace ve vleku hero-in-ové moderní doby, (ne)chutní bezdomovci. Trest? Čtyři slabší rány holí." (27.12.2022)

Mám trochu podezření, že režisérka až moc vypočítavě chtěla udělat ze svého debutu malý klubový kult, protože do něj narvala většinu jeho prvků. Dlouhé záběry? Nechybí. Málo dialogů? Samozřejmě. Nezvykle volená hudba? Bez ní by to nešlo. Navrch černobílý obraz, bez něhož by nebyl klubový film klubovým filmem. Ale... ono je to splácnuté tak nečekaně sympaticky a přirozeně, že odpustíte snímku i jakousi prázdnotu, která z něho čiší s přibývající stopáží. Pár záběrů to má rozhodně působivých (obzvlášť ty, kde mladá upírka pronásleduje své oběti), ale nejkouzelnější je stejně scéna, kde se upírka poprvé seznamuje s Arashem. On na extázi, ona na skateboardu. Sranda zaručena. (60%) (08.01.2015)

Hipstrovinka. Ono zmínění vajsíčku v úvodu je dostatečné varování, co očekávat, a hloubka to fakt nebude. Není to Jarmush, není to Dolan (který se slowmotionama a klipovitostí hodně dere na mysl) ale já sem cílovka a já se bavim. Třeba skvěle vycentrovanou kočkou, která si fakt zasloužila být uvedena v titulcích. (18.01.2015)