Sama nocí tmou

Když odcházíte z kina s tím, že 99 odpromítaných minut je málo a máte chuť na opakovaný nášup téhle černobílé všežánrové indies podívané, tak je něco pětihvězdičkově dobře. Je faktem, že režisérka není zrovna ve všem originální a do své prvotiny si půjčuje odevšad, co nakoukala jinde. Tempo filmu se střídá, občas se něco ve filmu nakousne a odpověď nepřijde nebo se střídají prapodivné scény (transvestita s balónkem, diskotéka) s těmi nezapomenutelnými (druhé setkání hlavních hrdinů, dealerův byt, finále), ale na druhou jako debut uhrančivé, nádherně natočené, upíří slečna i v hábitu tajemně krásná a soundtrack .. no, zvláštní, ale povedený. Navíc velkým plusem pro mě byla atmosféra kina Aero, jelikož jsem seděl úplně vzadu, navíc přímo pod mihotavým světlem promítačky, kde jsem měl možnost sledovat nejen tenhle neanglicky mluvený film, ale jak na dlani i lidičky v řadách před sebou, což můj dojem z filmu ještě umocnilo .. (09.01.2015)

Uhrančivý atmosférický audiovizuál, kterému bohužel k dokonalosti chybělo poměrně hodně. Především pevně sevřená dějová linka, která by celé to krásno pořádně podtrhla, nebo také propracovanější reflexe hlavních postav. Z kinematografického pohledu mnoho nedostatků, které však u mě přebila skvělá kamera. Sama nocí tmou vnímám spíše jako dlouhý hudební videoklip (parádní a vtipný videoklip!), než plnohodnotný celovečerní film. (09.01.2015)

Vytahovat Jarmusche je u téhle nahodilé a neuvěřitelně povrchní a intuitivně nahodilé směsice tradic / žánrů / odkoukaných póz spíš smutnou ukázkou nedostatečné soudnosti. Zatímco Jarmusch vytvořil elektrizující, sevřené a mytologicky bohaté univerzum, Amirpourová jenom mechanicky staví na odiv potenciálně zajímavé motivy, kterými se lze plakátově kochat, ale nic víc. Její svět je mrtvolná teze, cinéma du look bez magnetismu a objevnosti (i přechody mezi žánry jsou tu spíš křečovité než elegantní). V něčem je to v zásadě ideově blízké raným filmům Xaviera Dolana, ale ty měly (pro mnohé iritující) dandyovský švih a narcistní zaujetí. Pomalost dokáže být magická, uhrančivá a vtahující. Nebo prostě jen snaživě ubíjející. To je z mého pohledu případ Sama nocí tmou. (08.01.2015)

Pod krásnou čierno-bielou polevou sa nachádza nahodilý mišmaš filmových atrakcií, ktorý mi bráni brať vážne prepojenia Amirpourovej s menami (a tvorbou) Jarmuscha, Lyncha, Leoneho, etc. Autorka vkladá do filmu na oko všetko možné, okrem toho najzásadnejšieho, čo robí filmy spomenutých mentorov tak zásadnými - pevného, nosného a rozpracovaného motívu, ktorý celé dianie udrží po kope a dáva nám pocítiť niečo viac, než len (vskutku prvoplánové) uhranutie krásnymi obrazmi, postupne upadajúce do podoby obyčajnej vizuálnej mláky. (13.04.2015)

Americký nezávislý film má mnoho podob, a tohle je jedna z nich. Existenciální romance o dvou ztracených duších ve Zkaženém městě. V pár zábavných scénách jsou vydařené variace na hororová klišé, ale zařazovat do téhle kategorie samotný snímek mi připadá nemístné. A že mají postavy drobek exotičtější vzhled a dialogy jsou v perštině, to je jen takové drobné ozvláštnění. Největší slabinou je těch pár pasáží, kde to vypadalo, že autorka nedrží nitky svého příběhu pevně v rukou. Jinak sympatický počin. (31.08.2016)