Gomora

Po první sérii jsem moc spokojenej. Tohle nejsou elegantní a vtipní gangsteři jako od Richieho nebo styloví staří siciliáni jako v Kmotrovi. Tohle je primitivní, podezíravá verbež v teplakových soupravách, co dealuje drogy a člověka sejme kvůli nesmyslu. V podstatě nikomu se tu nedá fandit a zejména Cirovi ne. Skvělý. Fakt. (10.10.2020)

„Svět se dělí na ojebávače a ojebávané“, vcelku trefně poznamenal v jedné ze svých paknih investigaytivní renegát Bobo Saviáno, který velmi precizně, přesvědčivě a pro sebe dost riskantně na dřeň odkopal koncentrovanou realitu současného neapolského dezorganizovaného zločinu, jenž pomalu prorůstá celým Schengenem. Satanžel psát o tom moc neumí a co do čtivosti jsou jeho knihy spíše smirkovým hajzlpapírem než literaturou a dost bolí. Bolel taky původní film Gomora, který se tvůrci snažili udělat přesně podle knihy a výsledkem byl jen rozpačitý, nekonzistentní a místy až otravný bezladoskladný chaos. Pak to ovšem vzal do svých geniálních rukou Štefan Solima, který ze Saviána zaplaťsatan jen informačně čerpal a nenechal jeho ego do ničeho kafrat, našež uplácal snad nejlepší (nejen)mafiánský seroš všech dob. Seroš plný výhradně zmrdů, zkurvenců, vypatlaných socek, jejich ještě vypatlanějších potratů, mocichtivých Babišů, bezskrupulózních narkáčů a jiných animálních hovad či ojebávačů bez jakékoliv úcty k životu, společnosti, řádu či čemukoliv jinému kromě peněz. Scénáristická i režijní genialitka na poměrně malém časovém prostoru ukazuje poutavě, záživně a surově nejen běžné praktiky Smolíkovic kočky v nejhnusnější evropské skládce Neapoli a naprostou bezradnost korupčně prolezlého státu s tím cokoliv udělat, ale také famózně mapuje pohnutky a patopsychologický vývoj všech zúčastněných hlavních bezcharakterů, aniž by to jakkoliv narušovalo spád a brutální obludnost děje. Ten sice v průběhu prozatímních čtyř řad začne být kapku šablonovitý – v rajónu relativně vládnoucí skupiny bezskrupulózních zmrdů se objeví ještě bezskrupulóznější zmrd, který se snaží stávající zmrdy ozmrdovat o drogy / prachy / území / moc, ovšem i tak to skoro nejde vypnout, a ten neustálý vražedný boj zkurvenců o rajóny a vliv je až návykový a způsobuje kruhy pod očima. Může se stát, že k některým z těch zmrdů časem přilněte a začnete jim i fandit, ovšem Štefan se z nich rozhodně nesnaží dělat kůl Pačíny a dobré a spravedlivé mafoše, a vždy v pravý čas pravidelně zatáhne za zmrdí brzdu a naprudko vám připomene, co je to ve skutečnosti za animální zmrdy. Totální zmrdská dokonalost a děsivé memento, kam až se to může zvrhnout ve státě, jemuž vládne nenažraná zkorumpovaná hrabivá kunda, co skoupila média, a zneužívá jej výhradně pro své vlastní obohacení! (26.05.2020)

Po zhlédnutí čtyř sérií musím konstatovat, že Gomora je bezesporu nejlepší seriál z mafiánského prostředí, jaký jsem kdy viděla. Přitom všechny série drží laťku kvality tak vysoko, že nedokážu říct, která se mi líbila nejvíce. Fascinující je, že tu vlastně není nikdo vyloženě klaďas, přesto jsem si vždycky našla někoho, s nímž jsem sympatizovala, než začal být ještě větší magor v zabíjení než ostatní. Maximálně mě ale zaujaly postavy Ciro Di Marzio a Genny Savastano. Většinou jsem fandila jednomu nebo druhému, takže když Ciro na konci třetí série odešel do věčných lovišť, myslela jsem, že čtyřka bude tak trochu o ničem. Můj předpoklad se naštěstí nepotvrdil a po několika dílech jsem si na Cira už ani nevzpomněla. Gennyho nový obchodní zájem a dění kolem Patrizie Santoro mi jeho nepřítomnost plně vynahradily. Celkově bych chtěla vyzdvihnout úžasnou autentičnost velké většiny scén, propracované charaktery hlavních aktérů i vesměs skvělé herecké výkony. Taky hodně ujíždím na ústředním songu, který seriálu až neuvěřitelně přidává na atmosféře. (12.07.2020)

Neapolské The Wire². Roberto Saviano Gomorrou rozvířil vody. To čemu se jeho knize nedostávalo na literárních kvalitách, to nahrazovala naléhavost snahy něco změnit podpořená informační hodnotou pohledu za oponu fungování Camorry. A ta se mu odvděčila veřejným vyhlášením smrti. Co slíbí/udělá Camorra štábu seriálového bratránka knihy (dějově sice nemají společného zhola nic a přesto jde duchem o nejvěrnější možnou adaptaci) raději ani nemyslet. Výlet do odvrácené tváře Neapole, kterou provází kompletní galérka od pěšáků až po nejsilnější psy na společenském žebříčku, je totiž ve své nepřikrášlené syrové reálnosti působivější než sebelepší dokument. Ostatně s "dokumentárností" se tu pracuje nemálo. Akorát je mohutně dopovaná výrazně (ale vskutku výrazně) filmovým vzhledem. Gomorra jde na dřeň a navzdory tomu, že se obejde bez příkras i obezliček je nebývale drsná, špinavá, nekompromisní, s obdivuhodným smyslem pro detail, mnohdy hypnotická a přesto v mnohém věrná pravidlům žánru. Nikdo a nic se tu neglorifikuje, ale ani neodsuzuje; důsledně se to vyhýbá jakémukoli hodnocení, stanovisku či moralizování. Prostě se jen ukazují věci jaké jsou. A i proto jde o možná tu vůbec nejryzejší (když již ne nejlepší) mafiánskou ságu (i když... v těch obvykle jde o rodinu, pravidla a čest; zde jde o "byznys") vůbec. Druhá řada ubírá na oné "dokumentárnosti" a mnohem více sází na osudové linie a intriky vně mafie. Bohužel se trochu točí v kruhu již řečeného, ale více než dostatečně to vynahrazují finální epizody. Třetí řada pak pokračuje v trendu druhé. A byť obsahuje některé zdaleka nejpůsobivější momenty i celé epizody seriálu, tak celkově je na ní znát, že nemusela mít nutně dvanáct epizod. Místy, opět především zpočátku, se totiž až moc šlape prázdná sláma. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | (01.08.2014)

„Chátra, socky, feťáci... mafii se vyplácí.“ Děkuji italským kronikářům Saviano a Fasoli i celé filmařské mafii za dokumentární, časosběrné i mrtvolsběrné dílo Gomora a za vyvedení z omylu, ve kterém jsem dosud žil. Že v novém miléniu je mafie v Itálii už mrtvá, resp. transformovaná do ekonomicko korupčních syndikátů, kde místo kulek lítají miliony na úplatcích u státních zakázek, a že samopalům, coby komunikačnímu prostředku, už odzvonilo. Velký omyl. Ostatně, z tak kvalitního zločineckého podhoubí, jakým je například neapolská čtvrť Scampia (vhodný kandidát pro družbu s mosteckým Chánovem), rostou mladí gangsteři jak houby po dešti kulek. Velmi realistický seriál, bez jakékoli mafiánské „romantiky“, tedy žádný epický Kmotr či sympaticky vychechtaní Mafiáni. Zlým, surovým a hloupým (!) primitivům z Gomory není důvod fandit. Je to drsná sociální sonda do špinavé reality feťáckých „plácků“ mezi činžáky. Tragédie a všudypřítomný strach v ulicích Neapole, hlavního města Camorry (neplést s kalábrijskou mafií 'Ndrangheta, nasáčkované spíš do Milána, viz Lo spietato), kde při válkách klanů krev teče proudem. Jen křivokrký Ciro mi seriál kazil. Bych chtěl vidět v barvách, v realitě, jak nějaký SPOILER vocas ze sirotčince jednomu bosovi skoro ugriluje mámu, druhému bosovi mámu rovnou zabije... a oba pak ukecá, že jako „co jsme si, to jsme si, do smrti dobrý.“ Naprosto nevěrohodné. Ciro je divně napsaná postava, až příliš překombinovaně intrikující. Omnibusovo turistické MAFIÁNSKÉ OKÉNKO: [][] Která místa činu jsem navštívil? Ꙭ Ruiny Pompejí v Neapoli. Ne, selfíčko s donem Savastanem nemám. Ꙭ Sicilské Palermo. R.I.P prefekt, generál Chiesa. Ꙭ Sicilské městečko Corleone. Poseděl jsem v uličce, na schodech domku s cedulkou: „Zde se narodil Don Vito Andolini Corleone,“ čili fiktivní filmová postava z Kmotra :-). [][] První série stoprocentní, přežilo ji méně než 10% postav. Nevadí, stejně to byli samí zmrdi. Od druhé série už je reálnost děje slabší, začínají přibývat typické seriálové nešvary. (06.09.2023)