Gomora

Gomorra se pro mě řadí k seriálům Perníkový táta, Narcos a Hra o trůny. Podobnost všech vystihuje fakt, že jsem se nedokázal od sledování odtrhnout a hltal jsem každý díl na 100 %. Autentičnost prostředí, Neapol vykreslená přesně tak jak to tam opravdu chodí (mám potvrzeno od jedné mojí klientky) a ta propojenost a vztahy mezi jednotlivými osobami, to je přesně to, o čem tady mluvím a proto jsem také zmiňoval výše uvedené seriály (Hlavně například Perníkový táta). Seriál ze současnosti z reálného prostředí, kde se odehrávají všechny intriky, vraždy a vyvíjí se vztahy mezi jednotlivými postavami. Je až s podivem, s jakou lehkostí se tvůrcům Gomorry podařilo "budovat" to drogové impérium od dealování pár gramů na místních pláccích až po ovládání trhu s nemovitostmi a zasahování do vysoké politiky. Já vždy ocením moment, kdy díky perfektnímu scénáři dokážete jednu postavu nejdříve nenávidět, pak s ní sympatizovat, abyste si nakonec přáli její smrt - a takových je tady spousta. Vážně prvotřídně natočený totální hnus, doporučení všem..................moje hodnocení = 10 z 10. (21.05.2023)

Většinou hodnotím po sériích, ale tady jsem to všechno vzal tak nějak jedním vrzem. Jo, docela mě to nadchlo... ze začátku víc než ke konci, protože pak se už všechno skoro tak nějak opakovalo. Ale to je jedno - kladem je to, že je to hodně realistické, násilné a mafiánské. Místama mi to hodně připomínalo Nula nula nula a hle, on to má na svědomí také Stefano Sollima, Leonardo Fasoli a Roberto Saviano. K ději: pořád se to točí kolem velkejch prachů, ale stejně jsme pořád ve čtvrtích, kde to vypadá jak někde v chudinském ghettu nebo na sídlišti Chánov. Soupeří se tam v ovládání míst, kterejm bych se já zdaleka vyhnul. Ono i to lepší prostředí pro smetánku není zrovna moje představa luxusu. K Itálii a Italům najednou cítím tak trochu pohrdání, že ten jejich stát vlastně stojí za hovno. A asi proto se jim tam tak dobře hraje na mafiány. Ale to nic nemění na tom, že i když to postupně začíná skomírat, pořád to je seroš, kterej mě chytnul a užil jsem si ho. Ještě pár poznámek: každej je tady černovlasej a tím myslím opravdu každej - náznak blonďáka potkáme jen, když se tam objeví Rusové. Italské ženy nejsou pěkné a nikdy se nesmějí. Oni všichni jsou tady neustále vážní jak tvrdej chleba na topení. Kvízová otázka na konec: kolikrát si myslíte, že jsem si říkal: "karta se obrací"? Odpověď: sám nevím, protože to bylo furt. Sliby, důvěra, zrada a furt dokola. Marco D'Amore mi do role moc neseděl a navíc začal postupně přibírat na váze a chovat se pitomě... celé to postupně trochu zhlouplo, hlavně v páté sérii. Bylo to dobré, ale jednou stačilo. (02.04.2024)

Jako první mě napadlo, že členové Camorry nemají vkus. Teplákovku pokládají za společenské oblečení, v domě je pozlacené všechno od rámu televize po záchodovou štětku a kdo nemá v uchu diamantovou náušnici, jako by nebyl. Pak se děj rozběhl a já jsem podobné úvahy pustil z hlavy. Neapolská mafie je parta opravdu drsných chlapů, kteří žijí podle svého vlastního kodexu. Ten stojí na třech pilířích - loajalita ke klanu, láska k rodině, víra v Boha. V tomto pořadí. Vše ostatní je slabost. Zapomeňte na Kmotra a jeho téměř romantické líčení mafiánských praktik. Gomorra ukazuje podsvětí v celé jeho syrovosti, odpornosti a nekompromisnosti. Pro spoustu lidí to může být problém, protože se není s kým ztotožnit. Všechny postavy jsou záporné, nemorální, špatné a jejich neúspěch je zisk pro společnost. Vtip je v tom, že sledujete "svoje" zlé bojující proti zlým, jejichž příběh neznáte. Postavy si tuto ironii pochopitelně neuvědomují, při pohledu zvenčí je ovšem nepřehlédnutelná. Gomorra je těžko stravitelná, jak pro svou morální relativitu, tak pro svůj občas až dokumentární styl. Nedává odpovědi, neidealizuje ani neodsuzuje. Nezúčastněně popisuje tu část společnosti, kterou by většina lidí pro svoje vlastní dobro nejraději sprovodila ze světa. Díky vynikající atmosféře, skvělým hereckým výkonům a zdrcujícímu ději je ovšem vysoce návyková. (11.10.2016)

Itálie (a její podsvětí) tak ji většinou neznáme.Antihrdinství představitelů podobných gangsterských počinů je většinou ospravedlňováno aspoň částečně. Na dobro a zlo, morálku nebo nějaké mafiánské kodexy se tu ale vskutku nehraje. Těžko se tomu zpočátku věří, a podvědomě napřed hledáte, kdo je tedy ten nejkladnější (resp. nejméně záporný) hrdina, ale Gomorrah vás velmi rychle ujistí, že hrdinství zde hledat nejde. Minimálně tedy ne v tradičních podobách. Hledat přestanete také mimojiné i přesto, že ústřední postavy se začnou obnovovat takřka díl od dílu. Působí to svěže. Silnou stránkou krom syrovosti scénáře je překvapivě i vysoká produkční hodnota a filmařská kvalita. Trošku jsme si možná v posledních letech díky rostoucím rozpočtům televizní a zejména VOD tvorby na filmovou kvalitu, ale to co předvádí Gomorrah (zatím v) 48 epizodách je obdivuhodné. Občasné zaváhání co se týče některých dějových linek, je vzhledem ke spádu série snadno odpustitelné, stejně tak velmi sporadické zapojení policie, které působí mnohdy vyloženě jako scénáristická berlička. Jednoduchý (ale o to účinnější) elektronický hudební podkres se divákům vryje do kůže tak silně, že by jeho použití schválil i I.P.Pavlov. (27.04.2020)

S touhle velmi zajímavou a silně návykovou italskou sérií, která adaptuje velmi těžké a literárně nevyrovnané čtení Roberta Saviana, dostává rčení "Vidět Neapol a zemřít" zcela nový rozměr.. Tímto zdravím Milana Gudaulina, který čelil zjevně téže asociaci jako já.. ;) Počkám si, zatím těžko soudit.. (30.01.2016)