Psí dny

Kultovní rakouská Seidlova šílenost, která nám připomene, že na světě (potažmo ve Vídni) nežijí jen lidé bohatí, šťastní a psychicky zdraví. Naopak, tenhle film strávíte ve společnosti samonasíracího protivného důchodce, mladého ultražárlivého macho-mana ve vytuněném Opelu Calibra, vystresovaného prodejce domovních alarmů, těžce submisivní a nadržené učitelky na základní škole a další spousty narušených, nenávistných, nešťastných lidí na předměstí Wien-Favoriten. Přestože se vám to bude zdát strašné (a ono se na to moc koukat fakt nedá), stojí za to to zkusit. Něco takového jste totiž ještě zaručeně neviděli. Zoufalost, beznaděj a malichernost vás vlepí do sedačky. Výborná sranda ovšem je popovídat si o tomhle filmu s Rakušáky :-)))). Ti sebereflexivnější totiž tvrdí, že nejstrašnější na Psích dnech je to, že jsou pravda. (25.11.2005)

Kaloricky vydatná strava pro misantropy, další perla rakouské dekadence. Hnusí-li se vám tvor zvaný 'člověk obecný', fascinuje-li vás lidská přirozenost a zkoumáte-li rádi (a štítivě) mělké hlubiny duší současných lidských degenerátů, přijdete si na své. Seidl bez servítků a škodolibě ukazuje nízkost a nechutnost živočišné tělesnosti, lidskou přízemnost, hloupost, primitivitu, jím zobrazovaný člověk vzbuzuje odpor, opovržení a posměch, soucit téměř vůbec. Jeho film na mě zapůsobil podobně, jako kdysi knížky jeho krajanů Thomase Bernharda nebo Elfriedy Jelinkové. Z herců mě především zaujaly dvě ženy, a to nezapomenutelná šílená stopařka a submisivní stárnoucí zpěvačka. (06.05.2020)

Nevěřte všem drbům, skutečně se nejedná o dokument (lidé k sobě ve skutečnosti nejsou tak laskaví.. aspoň tedy v tomto geografickém pásmu! kdo si pouští přes práh podomní prodejce?!), nýbrž o reklamu na tich.. ehm, pardon... na klimatizace roztaženou do dvou hodin. V souvislosti s tímhle filmem jsem taktéž někde zaslechl, že po jeho zhlédnutí přestal Mgr. Lubomír Volný z preventivních důvodů nabírat stopařky, ale jak říkám, nutno nevěřit všemu, co se říká/píše... 80% (27.01.2021)

otvorene sa priznám ja som tomu filmu nerozumel. Asi je to pre naročnejších dvákov, chválim STV 2 že taketo filmy zaqraduje do progrmu ale na sobotu večer po sprche by som čakal niečo menej náročné. Týmto sa obraciam na náhodnéého čitateľa diváka ktorý filmu rouumel, keby bol tak laskavý a súkromne mi napisal "recenzisticku odpoved" na moju otázku prečo by som sa mal díva na nejakú babu pol hodiny ako si pred zrkadlom striha chlpky na svojom ohanbí., keď ju napokon zbiju opiju, prinútia vracať alkohol a co ja viemčoešte. (09.11.2014)

Čudesný, niečo medzi dokumentom a hraným filmom sploštený výpek každodennej rutiny, kde Seidl manifestuje monotónnosť ľudských činností do realistického extrému. Unikátnosť diela je zvýraznené nie iba karikatúristickými absurdnosťami, ktoré na nás vrhajú odtieň márnomyseľnosti, lenivosti a bezživotnej energie, ale aj silnou psychologickou výpoveďou o činnosti nášho libida a pocitu narušenej konformnosti. Na experimentálny film príliš presvedčivé a živé, na dokument zase farbisté so silným subverzným presahom [ART Film Fest, 2019]. (23.07.2019)