Psí dny

Nevěřte všem drbům, skutečně se nejedná o dokument (lidé k sobě ve skutečnosti nejsou tak laskaví.. aspoň tedy v tomto geografickém pásmu! kdo si pouští přes práh podomní prodejce?!), nýbrž o reklamu na tich.. ehm, pardon... na klimatizace roztaženou do dvou hodin. V souvislosti s tímhle filmem jsem taktéž někde zaslechl, že po jeho zhlédnutí přestal Mgr. Lubomír Volný z preventivních důvodů nabírat stopařky, ale jak říkám, nutno nevěřit všemu, co se říká/píše... 80% (27.01.2021)

Petronius a Richard Linklater točia film o rakúskom národe... Vlastne nie, to si len persóna menom Ulrich Seidl, pasujúc sa do role odosobneného komentátora doby, vypožičiava charakteristické prvky ich jazyka. Jeho postavy sú ohavné, odpudivé, alebo prinajmenšom nudné a bezcieľne prežívajú v poloprázdnom svete, ktorý sa svojou nečinnosťou rúti do záhuby. Monotónne tempo, nekonečná každodenná rutina, ubíjajúca ťažkopádna repetícia zobrazovania strohej reality, prerušovanej len emócií zbavenými erotickými, násilnými a grotesknými výjavmi, smerujúcej od ničoho k ničomu. Stereotyp povýšený na princíp, škaredosť a zvrátenosť na jediný vonkajší prejav ľudí pod vplyvom extrémne teplého leta. Popkultúrne vplyvy sa jemne odrážajú v náznakoch a detailoch, dekadencii, hudbe a rebríčkoch istej stopárky, ktorú by ste nechceli stretnúť ani v tej najhoršej nočnej more. Jednoducho film o tom, akí sme. Než som pochopil autorský zámer a stoickú réžiu, zžieralo ma nutkanie film okamžite vypnúť a pri jednej scéne sa mi chcelo zvracať. Teraz som napriek všetkému (a predovšetkým znechuteniu a vnútornej podlomenosti ťažkopádnosťou) presvedčený, že sa k Hundstage i Ulrichovi Seidlovi opakovane vrátim. 100% P.S.: Spolu s Angst a domácou tvorbou Michaela Hanekeho zrejme jeden z najvýznamnejších rakúskych filmov vôbec. (05.12.2014)

Musím říct, že jsem to dlouhou dobu viděl na 4*. Většinu času jsem to totiž bral (a asi jako jediný) jako černou cynickou absurdní komedii, která si dělá krutou srandu z určitého typu lidí. Převážně se jednalo o znuděné boháče a sem tam nějaké magory, takže jsem tu ani neměl dojem té Seidlovi nenávisti ke všemu živému, ale spíš cílený výsměch pouze určitému typu lidí. Nezlobte se na mě, ale u některých postav se jejich pováhám nešlo nezasmát - a všemu kraluje ta šílená stopařka, ze které jsem dostával pár menších záchvatů smíchu. Nebál bych se dokonce tvrdit, že to byl Seidlův účel - přeci jenom, svým postávám se prý hlavně vysmívá. A i když je to absolutně bez děje a jen se tu prolínají osudy několika postav, musím říct, že mě to dost zaujalo - skvělou kamerou, podmanivou atmosférou, realistickými hereckými výkony a hlavně všemi těmi bizarními postavičkami, z nichž ani jedna není normální a ani jedna vlastně pro nic nežije, protože tu všichni jen přežívají. Znuděně, s úchylkami nebo psychickými poruchami, bez ambic, bez nějaké životní náplně - a přitom tu všichni touží po lásce a nechápou, proč se jim jí nedostává. A do toho je venku nesnesitelné vedro. O to víc mě ale zklamalo, že v poslední třetině to výrazně ztratí tempo, znatelně zvážní a v doslovném závěru divákům sdělí Seidl to, co říká v každém svém filmu - a to je to, že celé lidstvo je hnusné, odporné a zatraceníhodné. Mrzí mě, že to tam musel nacpat, protože s neutrálním vyzněním bych byl mnohem spokojenější, zatímco takhle nemohu tu Seidlovu povrchní nadřazenost ani trochu tolerovat, jelikož je prostě mimo. A ani pak nemůžu Psí dny brát jenom tak, jak jsem je většinu stopáže bral. Navíc když už mám brát tu poslední třetinu jenom vážně, hodně tomu chybí promyšlenější postavy. S jejich psychologií si totiž Seidl vůbec hlavu nedělal. I tak se mi to ale celkem líbilo a většinu času mě to skutečně bavilo sledovat, je to takový rakouský (=dost úchylný) a cyničtější Roy Andersson, ale slabé čtyři tomu nakonec nedám, jelikož to na víc prostě nevidím. A nutno uznat, že bez postavy stopařky by ten film fungoval znatelně míň, protože ta holka se prostě musí zarýt do paměti každému, kdo tenhle film uvidí. I tak si ale myslím, že silné tři jsou ode mě pro Seidla dost slušný výsledek, protože ho jako režiséra opravdu nemusím.  Ale jestli si takhle bude střílet ze znuděných boháčů i v ostatních filmech, možná si k němu ještě najdu cestu... Silné 3* (10.04.2022)

otvorene sa priznám ja som tomu filmu nerozumel. Asi je to pre naročnejších dvákov, chválim STV 2 že taketo filmy zaqraduje do progrmu ale na sobotu večer po sprche by som čakal niečo menej náročné. Týmto sa obraciam na náhodnéého čitateľa diváka ktorý filmu rouumel, keby bol tak laskavý a súkromne mi napisal "recenzisticku odpoved" na moju otázku prečo by som sa mal díva na nejakú babu pol hodiny ako si pred zrkadlom striha chlpky na svojom ohanbí., keď ju napokon zbiju opiju, prinútia vracať alkohol a co ja viemčoešte. (09.11.2014)

Čudesný, niečo medzi dokumentom a hraným filmom sploštený výpek každodennej rutiny, kde Seidl manifestuje monotónnosť ľudských činností do realistického extrému. Unikátnosť diela je zvýraznené nie iba karikatúristickými absurdnosťami, ktoré na nás vrhajú odtieň márnomyseľnosti, lenivosti a bezživotnej energie, ale aj silnou psychologickou výpoveďou o činnosti nášho libida a pocitu narušenej konformnosti. Na experimentálny film príliš presvedčivé a živé, na dokument zase farbisté so silným subverzným presahom [ART Film Fest, 2019]. (23.07.2019)