Nonstop párty

Neotřelý mix dokumentu, koncertu, hudebního dramatu a parodie, který ve výsledku (překvapivě) funguje takřka bezchybně. Autoři by sice k podrobnějšímu zmapování potřebovali dvakrát tak delší stopáž, v rámci jakési zkratky však Nonstop párty zprostředkovává zásadní události manchesterské scény se správnou porcí pocty i nadhledu. Když se k tomu přidá takřka bezchybné herecké obsazení (snad jen ten představitel Iana Curtise byl oproti kolegovi z Control totálně prkený) v čele s dokonalým Stevem Cooganem, není pro fanouška hudebního filmu a britské kinematografie co řešit. Závěrečné "zjevení" je jen poslední vychytanou třešničkou. P.S.: snad v žádném jiném filmu co si pamatuju nebylo narušování "filmové reality" tak moc ku prospěchu filmu samotného. 85 % (13.10.2010)

Při srovnání s Control je tento film hodně slabý. Coogan sice dělá co může a dělá to dobře, sám ale film neutáhne. Místy to trošku nudilo. Nemůžu si pomoct, ale hlavní hrdina byl podle mě lůzr, kterému nic moc nevyšlo, neměl na nic čich, ale ve správnou chvíli a na správném místě se přimotal k okamžiku, kdy vznikl nový způsob života. Škoda, že to částo ztrácelo tempo a závěr šel taky do ztracena. (01.08.2009)

Běhá vám mráz po zádech při Joy Division? Ujíždíte i po letech na Siouxsie and the Banshees? Fandíte New Order? Asociuje se vám při slovu "tarantule" něco víc než jen pavouk? Taky jste před léty "přitrouble" ;o) poskakovali při Happy Mondays? A v neposlední řadě: oslovila Vás rave-kultura? No, pak NONSTOP PÁRTY je pro vás přímo "povinnou četbou". Skvěle odvedené dílko, které poučí i pobaví. Dokumentární ráz tomuto filmu moc sluší. Scény, kdy Tony Wilson "vyskakuje" z proudu děje a z aktéra událostí se mění v samotného vypravěče, byly fakticky cool. Skvělé historky, Tonyho citáty, legendy z undergroundu i pravdivé příběhy/střípky - to vše dělá z NONSTOP PÁRTY výbornou jízdu a poutavou učebnici historie jedné z výrazných odnoží moderní hudby. (25.11.2004)

Musím se přiznat, že plným počtem hvězdiček hodnotím spíše kapely a onu hudební scénu a žánry ve filmu zmiňované než samotný postmoderně koncipovaný film, kdybych si sám na vlastní kůži teenagera nezažil éru indies a manchesterské scény (a dozvuky punku, alespoň tedy v té době tady u nás v Čechách), asi bych hvězdičkové absolutorium nedal. Chápu, že pro ctitele jiných žánrů je to sotva průměrný film s ulítlým britským humorem a jako jediný nadčasový element tu ční herectví Steve Coogana - tolikrát pak odkazované a citované v jiných médiích a filmech (viz třeba Jarmuschovo Kafe a cigára) a jeho úžasná stylizace do postavy Tonyho Wilsona, ale mě z nostalgie a hudební piety velí srdce dát ***** (28.05.2007)

Mile mě to překvapilo. Pohodový filmeček o hudbě v Manchesteru od 70. do 90 let, který je natočený dokumentárním stylem a vše popíše a vysvětlí tak, že to pochopí i naprostý laik. A já si ten film opravdu užil, příjemně se na to koukalo a i když jsem se bál, že mě to celé ty dvě hodiny bude nudit, tak opak byl pravdou. Hudba je tady naprosto skvělá a je jí tady fakt hodně a líbil se mi zde i humor, který sice nebyl na výbuchy smíchu, ale na příjemné pousmání byl rozhodně. Bál jsem toho, jaké to bude a on z toho vypadl až překvapivě dost dobrý film. A o kameru se tady postaral můj oblíbenec - Robby Müller (který dělal kameru u spousty filmů Wima Wenderse) - a opět se mu zdařila. Na plný počet ten film sice nevidím, ale to neznamená, že by nebyl dobrý a že jsem si ho neužil. Právě naopak. 4* (27.03.2020)