Paddington

Přestože vizuální styl Paddingtona prozrazuje tvůrce Mighty Boosh (plynulé přechody mezi reálným a fantaskním světem, hodně výrazné barvy a kostýmy), dost si vypůjčuje také z filmů Wese Andersona (vycentrované frontální kompozice, mizanscéna jako nitro domečku pro panenky). Zápletka nápadně využívá motivů ze 101 dalmatinů, méně nápadně z Chaplinova Kida a dalších filmů o osiřelých mláďatech. Vyprávění strukturované jako série akčních sekvencí připomíná z novějších počinů Prokletí králíkodlaka nebo Tintinova dobrodružství. Neznamená to, ale že by byl Paddington prost původních nápadů a jen vykrádal druhé. Na pocitu familiárního je naopak založen. Přímočaře a upřímně vypráví tradiční příběh s oblíbenou postavičkou (minimálně v Británii). Svou návaznost na tradici sahající minimálně do roku 1958, kdy vyšla první paddingtonovská knížka, nezapírá a nestydí se za ni. Stejně tak neshazuje sentimentální scény a nerelativizuje své liberální poselství (jak se v éře stále větší nesnášenlivosti chovat k cizincům, obecně k těm, kdo se odlišují). Kombinace povědomých prvků z Paddingtona dělá navzdory tenounké zápletce, neprokresleným nebo nevyužitým postavám a medvědovým kompozičně chabě motivovaným nehodám adepta na novou vánoční klasiku. Zahraju si na Mirku a závěrem dodám, že původní znění, o které budeme v českých kinech bohužel ochuzeni, by filmu s velkou pravděpodobností zajistilo minimálně pět procent navíc. 75% (16.12.2014)

Neexistuje milejší film za poslední roky, než je Paddington. Paddington je prostě roztomilouš největšího ražení. A taky se na něj moc hezky kouká, protože rozbije a vošahá všechno, co mu pronikne do zorného úhlu jeho očí. Na druhou stranu tahle pohádka kombinovala reálný svět s tím kresleným tak, že jsem si neustále říkal, proč nikomu není divný, že ten medvěd mluví a chová se jako člověk. Na tu myšlenku už jsem sice asi starej, ale roztomilost je tak výrazná, že každé dítě musí slintat blahem. (04.11.2015)

Nevím, jestli to bylo fakt tak milé nebo mě ta atmosféra v kině prostě pohltila, ale byla to fajn podívaná. Pro děti je to podle mě vyloženě bomba, pro dospělé minimálně příjemná jednohubka. Možná bych ubral trochu té pohádkovosti (záporák) a přidal více komedie (třeba LEHKOU inspiraci od Teda, hm?:)), ovšem i v téhle podobě to jako celek fungovalo. Vizuálně hodně fajn. Možná jen chyběl nějaký vyloženě silnější moment. Každopádně si hlavně myslím, že já osobně to nejsem schopný náležitě docenit. Nicméně v rámci filmů pro celou rodinu určitě nadprůměr. 3,5* (11.01.2015)

Nehrát to Paddington až trochu příliš na rodinnou jistotu, bylo by to za plný počet. Vymazlené obrázky s množstvím skutečně vizuálních vtípků a nápadů doplňují originální příběh (předlohu neznám) o světě, ve kterém není podivné potkat na ulici mluvícího medvěda v klobouku. Opravdu povedenýn film pro děti! (15.04.2015)

Človek by povedal, že po všetkých tých Garfieldoch, Nociach v múzeu, Scooby-doo- och a Stuartov Littloch to prestane ľudí aj decká baviť. Hlavne ak si vezmeme, že kvalita týchto filmov, bola veľmi kolísavá. V čom je teda Paddington iný? Jedná sa o úplne obyčajnú typickú rozprávku, akých ste videli tisíc. Dokonca je tam aj sentimentálny moment ako sviňa, aj keď v britskej angličtine to znie akosi lepšie. Paul King dokázal vzniesť veľa zaujímavých detailov do celého príbehu. Ťažko ich opísať všetky, ale každý funguje ako súčasť príbehu a jemu zvolenej atmosféry. Je to groteskné, hodnotové, veľmi zábavne ( scéna s vytopením záchodom je skvelá) a má to účasť skvelých britských osobností. Minimálne Bonneville je neprekonateľný. Ale mimo to všetko je to Ben Whishaw ako Peddingtonov hlas. V jeho podaní sa do tohto medvedíka nedá nezamilovať. A naozaj som si uvedomil, že by som jeho dobrodružstvá mohol pozerať od rána do večera. Pekné spracovanie a zaujímavo zvolená kubánska hudba. Možno rovnaké ako všetko predtým, ale s omnoho väčším srdcom. Pevne dúfam, že na druhú časť nebudeme čakať dlho. A to je to, čo robí Paddingtona lepším, ako vyššie spomenuté tituly. (21.03.2015)