Pohádka pohádek

Mohla to být nejlepší krvavá pohádka, místo toho je to jen natahovaná, hloupě sestříhaná, hudebně totálně zanedbaná a navíc fakt logicky děravá kaše, do které se namíchalo několik příběhů, které spolu vlastně nijak nesouvisí (krom toho, že se odehrávají v jednom království). Takže u mě převládá zklamání z totálně promarněné příležitosti. Chápu, že někdo zde ocení určitou artovost a syrovost, ale já se přes tu nelogičnost a utahané zpracování fakt nepřehoupnu. Bylo toho moc. 45% (05.05.2016)

K dokonalosti tomu chybí výraznější hudební podkres a velkolepější výprava. Scénáristicky je to poměrně odvážné a suverénně se to vyhýbá schématickým pohádkovým narativům, což jednoznačně kvituji. Sem tam se objeví nějaká nevkusná nahota (lehce evokující východoněmecké porno 80. let), ale sluší se asi poznamenat, že tohle vyobrazení vlastně dost pasuje k celkovému dekadentnímu pojetí. Originální a sebevědomé, dost nemainstreamové a ujeté. Přesto vcelku dobře koukatelné. (25.09.2020)

Ano, takhle nějak vypadaly dříve pohádky. Na jedné straně plné kouzel, pohádkových bytostí, králů a královen či hlubokých citů a na té druhé spousta tragédií a hororových scén. Garronemmu se to podařilo vystihnout takřka dokonale. Měl k ruce solidní herce, osvědčeného skladatele Desplata a v Itálii si vybral ty nejkrásnější kouty, do kterých své tři vzájemně propletené příběhy zasadil. Jeden z nejoriginálnějších pohádkových počinů vůbec. 85% (20.09.2015)

Trochu moc nuceně indie artovka na to abych se u toho fakt bavil, myšlenková hloubka přitom chybí, krom snahy ukázat pohádky "jinak". Nekompromisnost není samospasitelná, a pohádkové téma z toho ještě nedělá automaticky pohádku, takže nemohu si pomoct, ale Kletbu bratří Grimmů od Gilliama mám neporovnatelně radši. A přitom ukazuje tematicky vlastně skoro to samé. 7/10 (09.11.2015)

Obrovské, ale naozaj obrovské fantasy prekvapenie za veľmi dlhú dobu! Garrone vytvoril akúsi netradičnú, bizarnú historicko-fantazijnú fresku, pozostávajúcu z troch príbehov na motívy zbierky rozprávok napísanej okolo r. 1600 v neapolskom jazyku. Prostredníctvom tohto snímku tak máme možnosť ponoriť sa do prečudesného sveta, v ktorom neustále prebieha okázalá manifestácia ľudských citov, inštinktov, krutosti, chtíču... a to veľmi nezvyčajným a bizarným spôsobom. Zároveň sa tu divák dočká aj peknej filozofickej úvahy o rôznych podobách lásky, ktorá si miestami ide až šokujúco otvorenými cestičkami. Možno bizarne ale pritom až jednoducho krásne. Mám taký dojem, že všetky krajne pozitívne a krajne negatívne ľudské vlastnosti či ľudské pocity sa tu Garronemu podarilo divákovi podať ukážkovo ako na zlatej tácke. To všetko s veľkolepou výpravou a precíznym, úchvatným vizuálnym spracovaním. Jednoducho nádhera. Len škoda toho záveru, žiadalo sa mi viac. Myslím, že nie som sám, ktorému sa zdal predčasne ukončený a odbitý. To vie teda nahnevať. 89/100 (08.09.2015)