Pohádka pohádek

Tak tohle mi dnes vážně sedlo a abych byl upřímný, vůbec nevím, jestli už jsem někdy něco podobného viděl. Pohádku, nepohádku, řízlou sexem všeho druhu, obří blechu, spoustu dalších bizarních věcí a hlavně příběh, který ve mně zanechal pocit zahrát si nějakou z rolí, nebo lépe řečeno ocitnout se přímo v něm a osahat si tu zajímavou atmosférou, která na mě dýchla. Vím, že se mi to nepodaří, ale za pokus by to stálo. Akorát vážně nevím, proč jsem tomu nedal pět, možná někdy jindy, dnes se budu držet maličko při zdi. (02.10.2015)

Při sledování Pohádky pohádek jsem si nemohl nevzpomenout na německý romantismus - ať už na grimmovské příběhy či na texty od E.T.A. Hoffmanna. Garroneho film je audiovizuálně sugestivní podívaná s mnoha přenádhernými lokacemi a kostýmy, jež diváka zavede do časů dávno minulých - do pohádkového světa králů, služebníků a rozličných stvoření. Každý ze tří příběhů mě oslovil svou fantaskní syrovostí a nepředvídatelností. I přes svůj nevinný název nejde rozhodně o snímek pro nejmenší publikum - dětští diváci by se po projekci dost možná potýkali s nočními můrami. Vskutku povšimnutíhodný film, který si i přes své "dospělácké" zpracování zachovává pohádková moudra a ponaučení - ať už jde o boj mezi dobrem a zlem, bezbřehou obětavost, (ne)bezpečnou lásku či povrchní posuzování "knihy podle obalu". (26.09.2020)

Ano, myslím, že nějak takto mohly vypadat pohádky, dříve než se začaly upravovat tak, aby z nich děti neměly celoživotní trauma. Jako malý jsem byl silně neklidný z jedné sbírky pohádek Vojtěcha Martínka, a ten už bral na děti přece jen ohledy (ale úryvky z pohádek Pták Žal a O vyměněné matce si pamatuji dodnes). Tento snímek každopádně přinesl příběhy, které mému dnešnímu já sedí už jen proto, že se v nich pramálo zpěvánkovalo, zato se v nich v hojné míře projevoval středověk. Pokud uvažujete, co pustit na obraz svým dětem, tomuto filmu se raději vyhněte velkým obloukem, pokud nechcete v lepším případě vysvětlovat mnohé nepříjemné záležitosti a v tom horším platit terapeuta. Pro časem prověřeného a citově okoralého diváka jako jsem já, to ale byl zábavný zážitek plný italského pohledu na věc, velmi zajímavých kostýmů a s příběhy, které mě bavily víc, než jsem původně očekával. / Poučení: Když jsou dětem předkládány pohádky s dobrým koncem, nezkresluje jim to realitu? 4*+ (27.01.2023)

Tři pro našince zvláštní pohádky zabalené v překrásném vizuálu a doprovázené magickou hudbou Alexandre Desplata. Pohádky spojuje bizarní atmosféra světa s podivnými tvory, jižanskými lokacemi a jednorozměrnými a zvláštně nesympatickými postavami. To spojení je ale magické a právě to, co je na těhle pohádkách jiné, pro mě bylo hrozně lákavé. Příběh příběhů je v mnohém drsný - ke svým hrdinům je neúprosný, ale přesto ne temný. Tak trochu Andersen na italský způsob. Jedna věc mi ale chyběla - po slibném rozjezdu a kopě nápadů se jaksi nedostavila katarze, ani jeden z příběhů nemá nijak epický nebo silný konec (nejblíž k tomu má asi princezna Violet). PS: Pokud vás také oslnily překrásné lokace, pak vězte, že se točilo v Castel del Monte (král Toby Jones a jeho přerostlá bleška), v sicilské Donnafugatě (Salma Hayek a její albínský princ) a v Roccascalegně (vilný Vincent Cassel). PSS: Cassel je sice za vilného krále, ale panečku, ten chlap má takový sex-appeal, že si to uvěřitelně rozdá i s dámským malíčkem... (04.09.2015)

Obrovské, ale naozaj obrovské fantasy prekvapenie za veľmi dlhú dobu! Garrone vytvoril akúsi netradičnú, bizarnú historicko-fantazijnú fresku, pozostávajúcu z troch príbehov na motívy zbierky rozprávok napísanej okolo r. 1600 v neapolskom jazyku. Prostredníctvom tohto snímku tak máme možnosť ponoriť sa do prečudesného sveta, v ktorom neustále prebieha okázalá manifestácia ľudských citov, inštinktov, krutosti, chtíču... a to veľmi nezvyčajným a bizarným spôsobom. Zároveň sa tu divák dočká aj peknej filozofickej úvahy o rôznych podobách lásky, ktorá si miestami ide až šokujúco otvorenými cestičkami. Možno bizarne ale pritom až jednoducho krásne. Mám taký dojem, že všetky krajne pozitívne a krajne negatívne ľudské vlastnosti či ľudské pocity sa tu Garronemu podarilo divákovi podať ukážkovo ako na zlatej tácke. To všetko s veľkolepou výpravou a precíznym, úchvatným vizuálnym spracovaním. Jednoducho nádhera. Len škoda toho záveru, žiadalo sa mi viac. Myslím, že nie som sám, ktorému sa zdal predčasne ukončený a odbitý. To vie teda nahnevať. 89/100 (08.09.2015)