Pohádka pohádek

Emancipované princezny, králové posedlí animatronickými nestvůrami a postavy toužící po lásce, mládí nebo rodinném poutu v dechberoucích příbězích bez šťastných konců. Matteo Garrone si vystačí s minimem slov, zato nechává diváky strhnout neuvěřitelnou výpravou a místy je trýzní tak akorát bolestivými výjevy, z kterých není dobře po těle. Malý zázrak, který by měl sloužit českým tvůrcům jako ukázka toho, že i dnes mohou vznikat epické pohádky bez CGI. Ano, koukám na tebe Tomáši Krejčí. (02.09.2015)

Jestli se u nějakého filmu dají shrnout pocity do věty "NO TY VOLE!", tak je to teď. Ten výrok není ani za mák poetický jako tenhle film, ale nic lepšího mě v prvních minutách nenapadá. Samozřejmě přenádherná výprava, scenérie a hudba, to se musí zmínit, ale to všechno je jen několik málo prvků celkového dojmu. Ty prvky jsou totiž tak zkombinované, obdařené takovou atmosférou a vlastně i realisticky podané, že musím smeknout pomyslný klobouk. Samozřejmě vím, že původní pohádky nejsou roztomilé vyprávěnky plné tu více, tu méně milého chichotání, v které se postupně proměnily, ale mít to naskládané takhle před sebou a v takovém balení, to mě dokonale rozhodilo. Nedá se to odmítnout jako nějaká experimentální odlidštěná podivnost, protože charaktery zde jsou vlastně velice lidské a většině postav jsem dost fandil nebo s nimi nějak soucítil. Tedy ta sestra, co žádala brusíře, aby ji zbavil kůže, to musím přiznat, to jsem prosil nenene, nedělejte to, no a pak ten záběr, když jde po schodech... Uf, neříkám, že si to brzy pustím znovu, ale jsem velmi rád, že jsem to viděl. Každopádně před takovými pohádkami vypadají moderní snahy o nové pojetí pohádek či takzvaně drsné fantasy filmy jako chudí příbuzní. (20.12.2015)

Vpodstatě jakási obdoba Dekameronu, kde sledujeme několik propletených příběhů, místy vtipných, pak zase pikantních a nakonec drsných. Film ctí původ pohádek, které nevznikaly pro děti, nýbrž pro dospělé. Dětem je dalo až 20.století a to notně upravené a vykuchané, nad čímž by se zděsila B.Němcová, K.J.Erben, ale i bratři Grimmové. Je fajn, že tvůrci na děti zapomněli. Bajky, pohádky, báchorky, podobenství...od každého něco tvoří báječný guláš se skvělým vizuálem. A příšerky mne velmi potěšily! Ano, svět dospělých plný násilí, podlosti, krutosti, ale také lásky a porozumění. Někoho možná zaskočí závěr, ale je příhodný, byť ne zcela originální. V řadě příběhů se v závěru setkávají postavy, některé už z nich třeba i zemřely. Za všechny bych uvedl filmy J.Jakubiska... (07.09.2015)

Trochu moc nuceně indie artovka na to abych se u toho fakt bavil, myšlenková hloubka přitom chybí, krom snahy ukázat pohádky "jinak". Nekompromisnost není samospasitelná, a pohádkové téma z toho ještě nedělá automaticky pohádku, takže nemohu si pomoct, ale Kletbu bratří Grimmů od Gilliama mám neporovnatelně radši. A přitom ukazuje tematicky vlastně skoro to samé. 7/10 (09.11.2015)

Pohádka pohádek má nepřehlédnutelný (a díky Desplatovi i nepřeslechnutelný) potenciál stát se další každoroční stálicí vánočního kolovrátkového programu našich obrazovek. Výhradně však na ČT art, protože zdejší pozvolným tempem vedená výprava je nade vše věrná duchu původních předobrazů dodnes dobře známých pohádek, které s laskavostí a přístupností rozhodně nijak nekoketovaly. A právě tato jejich (od/z)vrácená nepřikrášlená a do horroru laděná bizarní tvář je stejně tak fascinující (zvlášť s přihlédnutím k čarukrásným vizuálním kvalitám) jako to není nic, k čemu by usedla celá svátečně naladěná rodina a přežila to bez úhony. (30.08.2015)