Mokřina

Jdu se takhle naprosto nevinně podívat na tento filmový profil, abych před projekcí věděl do čeho jdu a co to nevidím! Ten zhrzený starý plešoun si mě zase bere do tlamy, přestože já jeho existenci několik posledních týdnů vnímal podobně jako existenci občana Františka Nováka z Dolních Kounic, hrdého majitele pivnice U tří sobů, vzorného otce dvou dětí a dobrovolného člena místního hasičského sboru, takže v podstatě vůbec, protože netuším, kdo to František kurva je. Přemýšlel jsem tedy, jaké asi má důvody mě ten duševní mrzák zmiňovat v každém druhém komentáři, protože mi to trošku připomíná takovou tu třídní královnu, se kterou se baví celá škola, každý ji bezmezně obdivuje a ona se sluní na svém piedestalu enormní povýšenosti, když v tom do třídy nastoupí nová alfasamice! Jenže ona není žádná přehnaně narcistická píča, takže si krade většinu pozornosti pro sebe a to se samozřejmě nelíbí původní královně. A tak se tu novou svini snaží ze svého teritoria vyobcovat tím, že neustále poukazuje na její příliš bílé zuby, podezřele zaoblený zadek, moc hladkou pokožku a což teprve vrchol drzosti - jak si ta kráva, kurva, dovoluje mít vlasy vonící jako večerní moře při západu ohnivě pulzujícího slunce?! Jenže pak mi to všechno došlo, já hlava děravá! Datoval se pátý červen létamámě dvatisíceněco a já se účastnil Ostravského rautu na akutně svolané konferenci obchodních zástupců společnosti Ambi Pur. Já se tam byl samozřejmě jenom nažrat, protože zbožňuju koktejlový párečky a večer jsem se šel zřídit do nějaké zapadlé putyky nejnižší cenové kategorie. Tak jsem si dal šestnáct malých rumů za dvaačtyřicet korun a rozhodl jsem se vrátit na hotel a tam se dodělat u minibaru. Jenže cestou zpět jsem se vracel přes Ostravské ghetto Hrabůvka, které se nachází severně jedno patro nad peklem, když v tom to na mě z kontejneru na bioodpad vykouklo! Ohyzdný chlupatý sádelník, smrděl jak romská šlapka po třech směnách v domově důchodců a z análu mu vytekla nutella hned jak mě spatřil. Tak mu přátelským, leč stále svérázným tónem dominantního milovníka povídám: "Pocem bečko!". Chvíli sice váhal, slintal, syčel a vrněl, ale nakonec přitekl za mnou a dal mi pac. Jeho tělesné otvory vypadaly relativně zachovale a protože v blízkosti nebyl žádný bordel ani lišejník, rozhodl jsem se toho retarda vzít na procházku. Celou cestu fňukal, že ho bude hledat taťka, nebo druhej taťka, takže jsem mu dal pár lentilek, aby konečně zavřel tu mluvící prdel a šli jsme na hotel. Jak to bylo dál si asi umíte představit. Zkrátka jsem byl mladý a on debilní, takže jsem si užil. Udělal jsem si z něj svoji neschopnou lacinou šlapku, protože takhle chcíple nepřirážel posledně ani ten vysavač, pak jsem mu švihl mrdku na tupé, řekl mu že je hotovej Čuk Rorýs, aby se necítil náhodou trapně a nakonec jsem ho poslal do hajzlu. Každý jsme šli vlastní cestou, jenže on se nesmířil se svojí rolí submisivní rohožky a tak se regnul sem, kde se z něj stal takový Láďa Hruška filmové databáze. Jenže netušil, že já sem po letech dojdu taky a on se zase stane moji malou děvkou a bude viset na každým mým slově, jen aby mě pak mohl někde s krocanem v ruce zase zmínit. No, teď už s tím nenadělám asi nic a čekat, že by z toho takhle citově zprzněn ještě vyrostl, by bylo nejspíš marné. Takže mu tímto všechno odpouštím, protože se mnou někdo takhle necitelně vyjebat, tak se asi budu chovat mnohem hůř, než jako zhrzený otravný pičus s obsesivní potřebou narcistického sebeztrapňování a třeba se i rozpláču. Takže tolik mé vyjádření k těm hrůzám, co se tenkrát děly na pokoji a jako omluvu posílám do Ostravy dárkový koš s Arginmaxem, Alpecinem a arašídama. Jo a film docela dobrej. (13.03.2015) (méně) (více)