Mokřina

Tak tohle byla atmosférická jízda od začátku až do konce ! Na Mokřinu jsem se chystal již mnoho let, zdejší komentáře totiž slibovaly kvalitní detektivku jako ze staré školy. A musím s ostatními recenzenty v tomto souhlasit. La Isla Miníma fakticky patří za poslední roky v rámci krimi k tomu nejvydařenějšímu. Nehraje si to na nějakou zapeklitou zápletku s mnoha vedlejšími příběhovými odbočkami, nedočkáte se zde akce, ústřední dvojice neutrousí za celý film žádný vtip, ale soustředí se to jen a jen na rozpracování obou hlavních charakterů a zejména pak na sériové vraždy spáchané v jedné odloučené španělské vesničce. Ten špinavý a zašlý look filmu prospípal na plné čáře, se zasazením do 80. let podle mě snímek získal náboj navíc (nevím, proč tomu tak je, ale detektivky odehrávající se ve starší době mám radši). Dialogy jsou chytře napsané, pro diváka atraktivní, jednoduše vás nenechávají chladnými. Panoramatické záběry ze vzduchu tomu dodávají punc dokonalosti. Jinak závěr ucházející, nahánění vraha perfektní.....skončí to docela otevřeně, opravdu se zde nejedná o nějaké ideální zakončení, kde všichni zúčastnění budou spokojeni. Ale takový závěr se sem hodil. A to velice. Za mě poctivých 8/10 (20.02.2021)

Film mi připomínal vaření kaše. Zpočátku to je takové mlíko o ničem, ale postupně s bodem varu všudypřítomného horka a vražd atmosféra houstne. Perfektně psychologicky zpracovaný snímek, který si nehraje na postupné vyškrtávání podezřelých s přibývajícími důkazy. Nicméně konec má schopnost vyrazit dech. (13.09.2015)

Rozhodně to není tak vatové, jako True Detective a hlavně se jde okamžitě na věc. Divák musí přistoupit na hodně pomalé tempo, ale závěrem se dostavuje i solidní dávka napětí. Já původně chtěl hodnocení zakotvit při třech hvězdičkách z mnoha důvodů - předně režie působí dost chladně. Všechny postavy rovněž, dozvíme se o nich jen ty nejzákladnější informace. Prostor pro pořádné prohloubení zde ale určitě byl. Děj může trošku chaoticky působit a film podle mě, ačkoliv působí dost realisticky, postrádá fakt pořádný, psychický nátlak na diváka. Škoda. Ale ačkoliv jsme se dočkali happyendu, tak "těm vyšším", se podařilo uniknout, což cením pač to působí autenticky (bohužel..) a pak ten poslední twist je opravdová nakládačka, díky které se pak vykreslí naplno charaktery hlavní dvojice a proč se jak kdo z nich choval. Téma mi je dost osobní, ale přišlo mi, že se nepodařilo potenciál vyždímat na maximum, bohužel. (14.11.2019)

Špinavý film s neutěšeným koncem. Děj se líně vleče a před úplnou nudou ho zachraňuje solidní kamera (krásné jsou záběry z ptačí perspektivy) a pomalá, leč zneklidňující hudba (Julio de la Rosa). Nejcennější je zřejmě přesah do minulosti a (ne)vyrovnávání se s ní. Autoři se vyhnuli zobrazení otevřeného násilí, které bohatě nahrazují nekompromisní výslechy a verbální sdělení o tom, co se s pohřešovanými dívkami dělo. Jeden z vyšetřujících má zřejmě kostlivce ve skříni a k tomu navíc velké ryby, jak už to v životě bývá, uloveny nakonec nejsou... Film, na který je třeba mít náladu, mě příliš neoslovil. (06.04.2016)

Ještě šlo přitlačit. Ve scénáři, který mi připadal lehce zkratkovitý a jak už je tu psáno - ničím nevybočující ze slušného nadprůměru. Možná jsem malinko přísný, ale Alberto Rodríguez se u mě po Grupo 7 zařadil mezi nejzajímavější španělské žánrové režiséry a bedlivě sleduji jeho kariéru. Co se týká výběru/vedení herců, atmosféry, práce s obrazem a tempem, tak Rodríguez kope úplně jinou ligu než ostatní současní domácí tvůrci (třeba letošní El Nino je oproti La Isla Mínima polotovar bez chuti) a je jasné, že Španělsko mu bude už brzy malé. Laso přijde, ale ještě jeden film doma by dát mohl. Nepochybuji, že svůj nejlepší film má teprve před sebou. (18.01.2015)