Mokřina

Spoilery. La Isla mínima je ukážkou, či skôr potvrdením dlhodobého komerčného potenciálu španielskej kinematografie, ktorá je aktuálne v kurze. Má to však jeden háčik. Podobne ako v prípade súčasného trendu populárnych severských detektívok, záujem sa koncentruje predovšetkým okolo žánrovej produkcie. Autori tak zostávajú skôr v pozadí, a i keď mená ako Jaume Balagueró či Jaume Collet-Serra nie sú divákom neznáme, častejšie ako "Videl si už ten nový Balagueróv film?" počujeme frázu "Videl si už ten nový španielsky horor?". La Isla mínima je práve výsledkom pokusu o temnú kriminálku západného strihu, ktorá sa však zároveň opiera o historický kontext Španielska 80. rokov. Snaha uspokojiť domáce i zahraničné publikum je zreteľná i v castingu (Raúl Arévalo a Antonio de la Torre spolupracovali s Pedrom Almodóvarom či Álexom de la Iglesia) a čerpaní inšpirácie mj. zo svojho amerického proťajšku, True Detective. Primárnou zbraňou filmu je kamera Alexa Catalána, ktorá sa občas vytasí so zručným steadicamom či uhladenou interiérovou kompozíciou. Našťastie sa vo chvíli, keď sa odlepí od zeme, oprostí i od prázdnej efektnosti. Topografické letecké zábery totiž nie sú len zdrojom toho prchavého vnemu, prezývaného atmosféra (ktorým sa film snaží zapôsobiť), ale starajú sa o expozíciu a priame vymedzenie prostredia. Dôraz na tieto zložky sa pochopiteľne odráža v menšej pozornosti ostatným. Príbeh sa nesie v duchu šablón a priznaných vzorov, no jeho skutočným problémom je nezvládnutá dramaturgia. V dôsledku toho sú postavy, i keď sa to film zo všetkých síl pokúša zakryť, takmer do samého konca plochými figurínami. Mnohé postranné motívy sú tu celkom zbytočne, keďže vyšumia do stratena a z deja nenápadne a bez vysvetlenia miznú (telefonáty Pedrovej manželky, jeho vzťah k autoritám, málo využité rozdiely v osobnostiach protagonistov, náboženská symbolika, vizuálne premietnutá i do výškových záberov, minimálne jedna scéna z baru). Vinou nedôsledného rozprávania som mal dojem, že sa detektívovia k rozuzleniu dostávajú skôr akoby náhodou, než trpezlivým vyšetrovaním. Čo ma však núti hodnotenie zaokrúhliť smerom hore, je bezočivý, podpichovačný záver, ktorý sa vysmieva hlavnému hrdinovi priamo do tváre a kričí: "Tak čo, ako sa ti pracovalo s masovým vrahom?" Hriechy minulosti a bývalých režimov ostávajú zakryté pod nánosmi blata, ktoré nezmyje ani neustávajúci hustý dážď. 65% (30.01.2015)

Už nebesky (vlastně pozemsky) nádherné obrazy při úvodních titulcích dávaly tušit, že tohle nebude jen tak obyčejná kriminálka. Ne, tohle je totiž neobyčejná kriminálka... Tohle je geniální a geniálně natočená kriminálka! Dva městští policajti přijedou na rozžhavený andaluský venkov vyšetřovat zmizení a posléze brutální vraždy mladých dívek, takže až potud celkem klasika. Ale ta forma... Nic naplat, musím to znovu zopakovat - ta forma je GENIÁLNÍ! Fantastické obrazy a výjevy (dostala mě třeba lynchovsky halucinační drobná scéna s modrým ptákem v hotelovém pokoji). Téměř hmatatelné všeobecné napětí - atmosféra španělské společnosti pět let po smrti "Caudilla" Franca je tak dusná a hustá, že by se dala krájet... Hospodářská krize, temné stíny minulosti, doutnající vášně politické i tělesné... Všudypřítomné letní vedro jakoby vařilo všem zúčastněným mužům mozky uvnitř hlav a vy neustále čekáte, kdy dojde k nějakému nekontrolovanému výbuchu šílenství nebo vzteku, třeba k nové španělské občanské válce... A přívalový liják na konci přinese katarzi jen zdánlivě... Takhle si zkrátka představuju stoprocentně pětihvězdový filmový zážitek. (27.08.2015)

Příklad hodně primitivní detektivky, která těží jen a pouze ze své působivé atmosféry, navozované primárně volbou prostředí a minimalistickou stylizací mizanscény. Přestože nelze dopředu odhadnout vývoj, chybí moment výraznějšího překvapení či scéna, která by chytla jen trochu zkušenějšího diváka za koule a pořádně zalomcovala. Závěr velmi dobrý, ale to násilné propojení s temnou dobou postfrankovského režimu (opět sloužící jen navození okolní atmosféry) není ani zdaleka dotaženo k žádoucímu efektu a je v podstatě nadbytečné. Přesto solidní a sebevědomá žánrovka... 65% (07.08.2017)

Na mě to teda nezapůsobilo jako na většinu osazenstva zde. Ze začátku ještě docela ano (dva rozdílní vyšetřovatelé, popis tehdejší doby, nález těl), ale druhá polovina už mi byla dějově v podstatě fuk a ani studené provazce deště mě neobměkčí k vyššímu hodnocení. Snad poprvé mě Španělsko nějak výrazněji zklamalo, 3,5. (01.12.2015)

Stokrát povedané je naozaj pravdou, ide o španielsku verziu Temného prípadu. Takže výborná atmosféra, pomalé tempo. Lenže na úkor toho tu chýba záživnosť a hlavne nejaké dejové výkruty, prípadne nečakané odhalenia. Tu to absentuje. Proste prišli dvaja detektívi, vyriešili to, čo tušil dávno každý, a pobrali sa domov. (10.04.2018)