Mokřina

V tomto snímku, který se odehrává začátkem osmdesátých let v malém městečku kdesi v prdelákově Pyrenejského poloostrova, kde nic není takové jaké se zdá být se setkáme se dvěma nesourodými policajty, kteří jsou přiděleni z hlavního španělského města Madrid do této končiny, aby vyšetřili zmizení dvou mladistvích, promiskuitních sester. Nejprve se setkají s místními obyvateli, kteří neříkají to, co by měli říkat a nechávají si pravdu pro sebe a tak se tyto dva renegáti španělské policie rozhodnou vyjet kousek za město, kde se můžou kochat rozmanitostí místní fauny a flory a také velkým množstvím opuštěných holobaráků. Poté, co najdou krásně naranžovaná těla dvou místních poletuch, tak začíná souboj s časem než sériový vrah udeří znovu... Zároveň se dozvídáme něco z minulosti těchto dvou policejních floutků a také rozdílných praktik jejich vyšetřování, což se jim málem stane osudné. Dál už nebudu popisovat děj této kriminálky, abych neprozradil pointu tohoto příběhu, ale mile mě překvapilo, že i na jihu Evropy jsou schopni konkurovat svou atmosférou a promakaným příběhem svým bratrancům a sestřenicím z amerického kontinentu a taktéž s neméně povedenými mrazivými příběhy ze severu Evropy. Tvůrci zachovali ráz napínavého příběhu, který má spád a překvapivé zvraty a navíc tomu dodali tajemnost místního pro mě zcela neznámého prostředí a mentalitu lidí, která se určitě odlišuje od zbytku Evropy svou živočišností. Pro mě neznámí herci, vcelku originální námět i když někdo to přirovnává k americkému kriminálnímu seriálu Temný případ (2014), tak se plete, protože to je úplně něco jiného i ten způsob vyprávění je úplně jinej a já dávám za originální punc tohoto příběhu s místním koloritem pro mě neznámých lokalit zasloužených 90%. (28.05.2021)

Vynikající kriminálka, která se nese pomalým tempem a celou dobu v relativním klidu. Ten klid však naznačuje že "visí něco ve vzduchu" ... Dva policajti kteří se neznají, nadřízenými složkami posláni spolupracovat na odporných vražách mladých dívek. Navzájem se neznají a ani se příliš o sebe nezajímají. Oba dokazují svoje velmi kvalitní schopnosti v oboru a za vyřešením případu si jdou v podstatě jistě a bez škobrtnutí ... Kde však nabrali ony zklušenosti a sebejistotu je otázka, kterou by snad divák raději nechtěl vědět ... Závěr filmu je jak rány kladivem do hlavy, které zatloukají kovové hřeby pochybností, marnosti a pseudofilosofických otázek ... divák je zdrcen, nic není jak vypadá ... Velmi kvalitní krimi, které všem vřele doporučuji. (15.02.2015)

Špinavý film s neutěšeným koncem. Děj se líně vleče a před úplnou nudou ho zachraňuje solidní kamera (krásné jsou záběry z ptačí perspektivy) a pomalá, leč zneklidňující hudba (Julio de la Rosa). Nejcennější je zřejmě přesah do minulosti a (ne)vyrovnávání se s ní. Autoři se vyhnuli zobrazení otevřeného násilí, které bohatě nahrazují nekompromisní výslechy a verbální sdělení o tom, co se s pohřešovanými dívkami dělo. Jeden z vyšetřujících má zřejmě kostlivce ve skříni a k tomu navíc velké ryby, jak už to v životě bývá, uloveny nakonec nejsou... Film, na který je třeba mít náladu, mě příliš neoslovil. (06.04.2016)

Už jsem si myslela, že kdykoliv mi filmaři naservírují temnou detektivku s takto hypnotickou atmosférou i vizuálem (zvlášť jsem si užila všechny ty odstíny žlutooranžové), krásně pomalým tempem, životem i profesně vyprahlými kriminalisty a zločinem, co je vším jiným, jen ne cool záležitostí, tak mě zaručeně dovedou na vrchol blaha. Tentokrát však ani všechny zmíněné kvality nedokázaly ubít toho plíživého červíka pochybnosti, který ve mně nahlodával, že ten děj zas až tak úžasný není. A já mu nakonec musela dát za pravdu, protože kdyby byl, tak bych se u toho zas tolik nenudila. (14.02.2015)

Spoilery. La Isla mínima je ukážkou, či skôr potvrdením dlhodobého komerčného potenciálu španielskej kinematografie, ktorá je aktuálne v kurze. Má to však jeden háčik. Podobne ako v prípade súčasného trendu populárnych severských detektívok, záujem sa koncentruje predovšetkým okolo žánrovej produkcie. Autori tak zostávajú skôr v pozadí, a i keď mená ako Jaume Balagueró či Jaume Collet-Serra nie sú divákom neznáme, častejšie ako "Videl si už ten nový Balagueróv film?" počujeme frázu "Videl si už ten nový španielsky horor?". La Isla mínima je práve výsledkom pokusu o temnú kriminálku západného strihu, ktorá sa však zároveň opiera o historický kontext Španielska 80. rokov. Snaha uspokojiť domáce i zahraničné publikum je zreteľná i v castingu (Raúl Arévalo a Antonio de la Torre spolupracovali s Pedrom Almodóvarom či Álexom de la Iglesia) a čerpaní inšpirácie mj. zo svojho amerického proťajšku, True Detective. Primárnou zbraňou filmu je kamera Alexa Catalána, ktorá sa občas vytasí so zručným steadicamom či uhladenou interiérovou kompozíciou. Našťastie sa vo chvíli, keď sa odlepí od zeme, oprostí i od prázdnej efektnosti. Topografické letecké zábery totiž nie sú len zdrojom toho prchavého vnemu, prezývaného atmosféra (ktorým sa film snaží zapôsobiť), ale starajú sa o expozíciu a priame vymedzenie prostredia. Dôraz na tieto zložky sa pochopiteľne odráža v menšej pozornosti ostatným. Príbeh sa nesie v duchu šablón a priznaných vzorov, no jeho skutočným problémom je nezvládnutá dramaturgia. V dôsledku toho sú postavy, i keď sa to film zo všetkých síl pokúša zakryť, takmer do samého konca plochými figurínami. Mnohé postranné motívy sú tu celkom zbytočne, keďže vyšumia do stratena a z deja nenápadne a bez vysvetlenia miznú (telefonáty Pedrovej manželky, jeho vzťah k autoritám, málo využité rozdiely v osobnostiach protagonistov, náboženská symbolika, vizuálne premietnutá i do výškových záberov, minimálne jedna scéna z baru). Vinou nedôsledného rozprávania som mal dojem, že sa detektívovia k rozuzleniu dostávajú skôr akoby náhodou, než trpezlivým vyšetrovaním. Čo ma však núti hodnotenie zaokrúhliť smerom hore, je bezočivý, podpichovačný záver, ktorý sa vysmieva hlavnému hrdinovi priamo do tváre a kričí: "Tak čo, ako sa ti pracovalo s masovým vrahom?" Hriechy minulosti a bývalých režimov ostávajú zakryté pod nánosmi blata, ktoré nezmyje ani neustávajúci hustý dážď. 65% (30.01.2015)