Kukuřičný ostrov

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)

Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* (12.04.2020)

Vo svojej podstate mi to dosť pripomínalo motívy kórejského poetického filmu Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring, avšak v tomto prípade sa to posolstvo kolobehu života až tak krásne neprejavilo. Okrem krásneho vizuálu scenérii rieky Inguri ma akosi nič nejako extra neoslovilo. Určite som v tom čakal nejaký väčší zmysel alebo že dej bude o čosi viac epický. Táto lyrizácia tomu príliš nepomohla... Keď už nejaký dramatický film o abcházsko-gruzínskom konflikte, tak určite treba siahnuť radšej o vynikajúcom estónskom filme Mandariinid. (14.05.2015)

Nedokážu intelektuálně prožít film o tom, jak si stařík postaví kůlnu a vypěstuje kukuřici uprostřed řeky. Skoro němý film, vcelku chápu, že ten dramatický boj o přežití některé povahy naměkne, ale já mám prostě pocit, že to natočili evropskému publiku, aby padla nějaká ta zvláštní cena poroty. Pro mne nic moc. 55% (18.10.2015)

Nádherný film - hlavně ve své minimalističnosti výrazových prostředků. Autor jde občas sice až na snesitelnou mez (ne)přirozenosti, ale nikdy za ni, i proto film nepůsobí nijak kašírovaně, je uvěřitelný a silný. Zase jeden z filmů z poselstvím, že je lepší si zpolu zazpívat a zatančit, dobře se spolu najíst a napít, nežli spolu válčit a zabíjet se. (18.11.2014)